ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.969.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 969/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. J . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 124/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 5 T 124/2015, byl obviněný R. J. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců.
2. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku, s nimiž se v podstatě ztotožnil i soud odvolací, dopustil tím, že v období od 6. 10. 2008 do 7. 1. 2013 ve společně obývaném bytě v K., D., okres N. J., soustavně a bezdůvodně několikrát za týden vyvolával konfliktní vztahové situace, ponižoval, zesměšňoval, urážel svou družku A. H., která se na něm stala zcela závislou, a její nezletilou dceru XX, přičemž A. H. nejméně v jednom případě udeřil pěstí, hodil ji na zeď a nadával jí, že je tupá kráva, debilek z rodinné školy a kurva, a do roku 2012 ji pravidelně bil pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm, přičemž v důsledku fyzického napadání měla po těle hematomy, XX v několika případech přetáhl holí, dal jí nůž pod krk a potom na ni nabíhal vidličkou, vyhrožoval jí zabitím a bil ji pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm a obě budil v noci a nutil je stát v koutě, v důsledku čehož XX situaci vnímala jako výrazně neuspokojivé rodinné vztahy, trpěla prožitky přetíženosti a tísně jako důsledek nedostatečné sociální adaptability, řadou frustrací, které vyústily do obrazu depresivního prožívání odpovídajícího příznakům syndromu týraného dítěte a popisované způsoby fyzického trestání vykazují známky fyzického týraní.
3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě (odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný R. J. dovolání , v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř.
5. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že senát odvolacího soudu nebyl náležitě obsazen. Konkrétně namítl, že Krajský soud v Ostravě nařídil původně veřejné zasedání o odvolání na den 12. 12. 2016, kdy byl odvolací senát 4 To ve složení JUDr. Renata Gilová jako předsedkyně, JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová, přičemž po odročení veřejného zasedání a jeho nařízení na 24. 1. 2017, byl senát 4 To ve složení Mgr. Alexandra Erbanová (jako předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr. Tomasz Kafka. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2017 a podle jeho změny č. 1 byla předsedkyní senátu 4 To do 1. 2. 2017 stále JUDr. Renata Gilová. Podle zveřejněných rozvrhů práce a jejich změn na roky 2016 a 2017 nebyla Mgr. Alexandra Erbanová jmenována předsedkyní senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě. Odvolací senát tedy opakovaně rozhodoval vždy v jiném složení a pod jiným předsednictvím. Odvolací senát tedy nebyl náležitě obsazen podle rozvrhu práce, a obviněný tak byl odňat svému zákonnému soudci.
6. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), ve spojení s písm. l ) tr. ř. uvedl, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje právní kvalifikaci §199 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal nejméně na dvou osobách. Uvedl, že se na své družce A. H. žalovaného jednání nedopustil, závěry soudu, že se jmenovaná stala na dovolateli závislou, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Namítl, že v závěrech soudních znalců jsou výrazné rozpory, které nebyly v řízení odstraněny. Dovolatel dále hodnotil ve věci zpracované znalecké posudky, ať už k vyšetření duševního stavu A. H. (MUDr. Dana Skřontová, PhDr. Helena Khulová), či k osobě dovolatele (MUDr. Svatopluk Sedláček). Dovodil, že ze znaleckých posudků neplyne jednoznačný závěr, že by byla A. H. týranou osobou, navíc byl důkaz získán a posléze využit v rozporu s procesními předpisy, když A. H. se znaleckým zkoumáním nesouhlasila. K jednání, jehož se měl dopustit vůči XX, taktéž uvedl, že závěry soudů obou stupňů jsou se zjištěným skutkovým stavem v extrémním rozporu. Předložil výčet konkrétních jednání, za které byl ve vztahu k XX odsouzen, avšak tato nebyla předmětem obžaloby (nůž pod krkem, nabíhání vidličkou, vyhrožování zabitím), případně podle jeho názoru nebyla bez důvodných pochybností prokázána (noční buzení, nucení stát v koutě). Extrémní rozpor spatřil rovněž v závěru soudu, že dovolatel měl „v několika případech“ přetáhnout jmenovanou holí, když tato sama do protokolu uvedla, že se tak stalo jednou. Dovolatel rovněž brojil proti stanovisku odvolacího soudu, který považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a odmítl veškeré návrhy dovolatele na doplnění dokazování.
7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil v dovolání argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z odvolání. Stručně zmínila důkazní situaci s tím, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny provedeným dokazováním a zastřešeny příslušnými ustanoveními trestního práva hmotného. Pokud jde o námitku stran obsazenosti senátu, je změna v obsazení senátu dána rozvrhem práce. Státní zástupkyně zdůraznila, že jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil už v řízení o řádném opravném prostředku. Obviněný uplatnil prakticky výlučně námitky skutkové, ačkoli deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Na základě výše uvedeného proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Primárně z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumal Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
12. Uvedený dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem (s výjimkou, že rozhodl soud vyššího stupně) může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát). Obviněný svoji dovolací argumentaci vztahuje ke druhé alternativě zmíněného důvodu dovolání, jež se týká náležitého obsazení soudu.
13. Úvodem je třeba uvést, že pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet z ustanovení §27, §31 a §35 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu §41 a §42 a násl. zák. č. 6/2002 Sb. Tím musí být zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanové zákon“. Podstatou takto vymezeného ústavního práva na zákonného soudce je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Součástí tohoto základního práva je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná, například pro vyloučení soudce z důvodu podjatosti či jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce. Jen tak lze dostát požadavku čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, znamená, že musí být předem známa kritéria, podle nichž jsou věci rozdělovány mezi jednotlivá soudní oddělení (vytvořená podle senátů v rámci jednotlivých kolegií), jakož i jmenovitě určeni soudci tvořící senát, který bude ve věci rozhodovat [§42 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.]. Tím má být zabráněno přidělování věcí soudcům podle jiných než předem obecně určených hledisek.
14. Nejvyšší soud zjistil, že skutečnosti uváděné dovolatelem k otázce složení rozhodujícího senátu a jeho vývoje v zásadě odpovídají obsahu spisu. Věc napadla (s odvoláním obviněného) ke Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 11. 2016. Veřejné zasedání bylo nařízeno dne 15. 11. 2016, a to na 12. 12. 2016 JUDr. Renatou Gilovou jako předsedkyní senátu (č. l. 412). K tomuto veřejnému zasedání zasedl odvolací senát ve složení JUDr. Renata Gilová (jako předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová (č. l. 416), veřejné zasedání však bylo odročeno na neurčito z důvodu nepřítomnosti obviněného. Dále je ve spise založen úřední záznam JUDr. Marie Slané z téhož dne, tj. z 12. 12. 2016, v němž se uvádí, že s ohledem na „vyřazení“ předsedkyně senátu JUDr. Renaty Gilové z rozhodovací činnosti v senátě 4 To ke dni 31. 12. 2016 byl spis přidělen k vyřízení předsedkyni senátu Mgr. Alexandře Erbanové (č. l. 418). Veřejné zasedání pak bylo dne 21. 12. 2016 nařízeno na den 24. 1. 2017 (č. l. 424). Tohoto dne pak odvolání obviněného projednal a o něm rozhodl senát ve složení Mgr. Alexandra Erbanová (jako předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr. Tomasz Kafka. Z veřejně dostupného rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě (zejména z jeho tabulkové části) vyplývá, že po jeho změně č. 9 z roku 2016, účinné od 1. 11. 2016, stejně jako po změně č. 10, účinné od 1. 12. 2016, byla JUDr. Renata Gilová členkou odvolacího senátu (v pozici předsedkyně) 4 To, a to „bez nápadu“. I pro rok 2017 byla nadále v tomto senátě JUDr. Renata Gilová zařazena. Teprve po změně č. 1 účinné od 1. 2. 2017 již v tomto senátě nefiguruje. Pro úplnost lze uvést, že pro rok 2017 bylo soudní oddělení 4 To rozvrhem práce určeno ve složení soudců JUDr. Marie Slaná (jako řídící předsedkyně senátu), Mgr. Alexandra Erbanová, JUDr. Renata Gilová, Mgr. Tomasz Kafka a JUDr. Šárka Zacharová.
15. Z uvedeného vyplývá, že v průběhu řízení před odvolacím soudem došlo k neodůvodněné změně složení odvolacího senátu, aniž by nutnost této změny byla dána jednoznačnými, důležitými a ověřitelnými důvody. Nejvyšší soud vyžádal od Krajského soudu v Ostravě vyjádření k této otázce.
16. Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 15. 8. 2017 sdělil, že podle jeho rozvrhu práce na rok 2016 byli v senátě 4 To (a 4 Tmo) zařazeni soudci JUDr. Marie Slaná, Mgr. Alexandra Erbanová a Mgr. Tomasz Kafka. Podle změny č. 7 rozvrhu práce byla s účinností od 1. 9. 2016 do tohoto senátu zařazena předsedkyně senátu JUDr. Renata Gilová, kdy důvodem byla plánovaná déletrvající pracovní neschopnost předsedkyně senátu Mgr. Alexandry Erbanové (od 29. 9. 2016). Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě nestanoví ve čtyřčlenných senátech jednotlivé soudce, kteří věc rozhodnou. Takové rozdělení je úlohou řídícího předsedy senátu, kterým byla (a dosud je) JUDr. Marie Slaná. Veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného R. J. bylo nařízeno předsedkyní senátu JUDr. Renatou Gilovou v době nepřítomnosti Mgr. Alexandry Erbanové (nástup do zaměstnání po ukončení pracovní neschopnosti dne 7. 12. 2016) na 12. 12. 2016, kdy ve věci nebylo jednáno z důvodu nepřítomnosti obviněného a veřejné jednání bylo odročeno na neurčito. Ke změně přidělení věci v senátu došlo v rámci plánovaného zařazení předsedkyně senátu JUDr. Renaty Gilové do jiného senátu a s přihlédnutím k rovnoměrnosti rozdělení nápadu mezi jednotlivé členy senátu. Krajský soud vyjádřil názor, že popsaným postupem respektoval zákonnou zásadu, že věc musí být projednána ve stejném složení senátu.
17. Nejvyšší soud však shledal zjištěný postup Krajského soudu v Ostravě odporujícím ústavní zásadě zákonného soudce. Z výše uvedeného vyplývá, že věc byla v době jejího nápadu přidělena předsedkyni senátu JUDr. Renatě Gilové, která nařídila veřejné zasedání o odvolání, a odvolací senát pak zasedl k veřejnému zasedání dne 12. 12. 2016 v určitém složení, které nemohlo být posléze z důvodu odročení veřejného zasedání změněno, aniž by k tomu byly závažné důvody, které by vylučovaly, aby odvolací senát zůstal nezměněn. V posuzovaném případě žádný takový závažný důvod nebyl dán, neboť v soudním oddělení 4 To i nadále fakticky i podle rozvrhu práce působili všichni tři členové původně určeného senátu, tj. JUDr. Renata Gilová, JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová. Přesto došlo ke změně složení senátu tak, že JUDr. Renatu Gilovou nahradil Mgr. Tomasz Kafka (a zároveň došlo i ke změně osoby předsedy senátu). JUDr. Renata Gilová přitom i v době konání odročeného veřejného zasedání dne 24. 1. 2017 nejen že dále vykonávala funkci soudkyně Krajského soudu v Ostravě, ale dokonce byla stále zařazena v senátě 4 To.
18. Soudce, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, respektive soudce, který byl na základě rozvrhu práce určen v okamžiku nápadu věci jako člen senátu, který bude ve věci rozhodovat, nepřestává být zákonným soudcem jen v důsledku opatření tzv. řídícího předsedy senátu či jiného soudního funkcionáře, jímž tohoto soudce „vyřadil z rozhodovací činnosti“ v daném senátě.
19. S tím souvisí otázka konkrétního složení senátu z členů příslušného soudního oddělení, kterou se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, v němž zdůraznil, že zatímco senát krajského soudu je tříčlenné těleso tvořené předsedou senátu a dvěma soudci nebo přísedícími (§31 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb.), soudní oddělení se vytváří podle senátů nebo samosoudců (§40 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.), nicméně zahrnuje i další osoby [asistenty soudců, vyšší soudní úředníky, soudní tajemníky a soudní vykonavatele - viz §42 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.]. Zákon přitom nevylučuje, aby v soudním oddělení působilo i více soudců, než kolik jich tvoří senát, případně více samosoudců. Při výkladu čl. 38 odst. 1 Listiny je třeba pamatovat na to, že smyslem tohoto ustanovení je především garantovat, že soudce bude vybrán podle předem stanovených transparentních pravidel, dostupných a srozumitelných účastníkům řízení i veřejnosti. Rozvrh práce tedy musí obsahovat pravidla pro určení, který konkrétní soudce nebo kteří soudci (v jakém konkrétním složení senátu) budou ve věci rozhodovat. Právo na zákonného soudce garantuje nejen počáteční složení, ale i určitou stabilitu obsazení soudu. Příliš široká diskrece soudních funkcionářů při prvotním přidělování věci i následném přerozdělování věcí je v rozporu s právem na nezávislý a nestranný soud chráněným čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení práva na nestranný a nezávislý soud dojde nejen tehdy, když nejsou stanovena žádná pravidla pro přidělování věcí nebo pokud se soudní funkcionář odchýlí od pravidel stanovených v rozvrhu práce, ale i tehdy, pokud samotný rozvrh práce ponechává soudním funkcionářům značnou diskreci při přidělování anebo přerozdělování věcí.
20. Ústavní soud v uvedeném nálezu zkritizoval praxi některých obecných soudů, u nichž rozvrh práce nechává soudnímu funkcionáři prostor pro určení konkrétních soudců, kteří budou ve věci rozhodovat, a pouze vymezuje množinu soudců, z nichž si tento soudní funkcionář může vybírat. Tento přístup tudíž soudnímu funkcionáři umožňuje ovlivňovat, kdo bude ve sporu rozhodovat, a tak mu dává možnost nepřímo ovlivňovat i výsledek soudního řízení. Tím je ohrožena tzv. interní nezávislost soudců. Tento přístup dále ohrožuje důvěru veřejnosti v soudní moc a snižuje možnost účastníků řízení účinně se bránit proti případné účelové (svévolné) manipulaci při přidělování věcí konkrétním soudcům.
21. Ústavní soud shrnul, že rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci. Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním funkcionáři. Přitom z hlediska posouzení ústavnosti zásahů do práva na zákonného soudce a do interní nezávislosti soudců není podstatné formální označení osoby, která rozhoduje o přidělování či přerozdělování věcí, nýbrž to, zda způsob přidělování a přerozdělování věcí je stanovený dopředu a není zneužitelný. Ústavní soud zdůraznil, že důvěra veřejnosti v soudní moc jakožto klíčové východisko pro úpravu přidělování a přerozdělování věcí bude narušena stejně u diskrečního přidělování (přerozdělování) věcí ze strany „řídícího předsedy senátu“ jako u diskrečního přidělování (přerozdělování) věcí ze strany předsedy soudu. S poukazem na konkrétní rozhodnutí připomněl, že takový závěr má oporu i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Dodal, že zákon o soudech a soudcích navíc neobsahuje žádné omezení počtu soudců v soudním oddělení, a tudíž nelze na velkých soudech vyloučit vytváření soudních oddělení, které budou mít více soudců než některé malé okresní soudy - v takovém případě by diskreční přidělování věcí ze strany „řídícího předsedy“ velkého soudního oddělení představovalo ještě větší hrozbu pro právo na zákonného soudce a právo na nezávislý soud než diskreční přidělování věcí ze strany předsedy malého soudu. Zároveň však Ústavní soud zdůraznil, že každý případ je nutné vykládat individuálně, a tudíž ne každý zásah do složení senátu ze strany předsedy senátu nutně dosahuje intenzity protiústavnosti. Ústavní soud dále v citovaném nálezu nezpochybnil omezenou aplikovatelnost těchto zásad na laické přísedící soudů (k čemuž se vyjádřil ve svých dřívějších rozhodnutích).
22. V posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud přehlédnout, že složení senátu rozhodujícího ve věci se změnilo bez změny rozvrhu práce, a to zásadním způsobem. Takto zásadní a v zásadě zbytečná změna ve složení senátu sama o sobě dosahuje intenzity, která představuje porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Skutečnost, že tento zásah zřejmě nebyl účelový a podle slov krajského soudu byl motivován plánovaným zařazením JUDr. Renaty Gilové do jiného senátu a zájmem na rovnoměrném rozdělování věcí mezi členy senátu, na tom nic nemění. Lze tedy shrnout, že v projednávané věci se složení senátu na základě libovůle "řídícího předsedy senátu" krajského soudu zásadním způsobem změnilo, čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Skutečnost, že nebyla zjištěna žádná účelová (svévolná) manipulace se složením senátu, není pro posouzení věci významná.
23. Kromě toho považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že změnu ve složení senátu, který byl v době nápadu věci určen rozvrhem práce k projednání věci, by neodůvodňovalo ani přeřazení soudce do jiného senátu (soudního oddělení) rozvrhem práce, zejména pokud již ve věci začal příslušný soudce nebo senát v určeném složení vykonávat úkony směřující k vyřízení věci.
24. Obdobnou otázkou se zabýval například Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 3 To 36/2016, a Nejvyšší soud ve shodě s ním připomíná, že podle §42 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. je změna rozvrhu práce účinná ode dne jejího vydání, nebyla-li stanovena její pozdější účinnost. Z toho je zřejmé, že změny rozvrhu práce nemohou působit zpětně, tedy na věci již přidělené jednotlivým soudcům, s výjimkou případů, kdy zákon takovouto změnu připouští, přičemž v tomto směru lze odkázat na ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., které stanoví, že rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí, a pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení. Dále lze poukázat i na ustanovení §44 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého nemůže-li věc v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce (§42 odst. 1 písm. a/ a d/), předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne. Důvodem odnětí věci dosavadnímu soudci nemůže být sama o sobě skutečnost, že v rámci určitého soudu mu bylo přiděleno vyřizování jiné agendy, a to od účinnosti nového rozvrhu práce, jestliže nedošlo k zániku funkce soudce ve smyslu §94 písm. a/ až h/ zákona č. 6/2002 Sb., ani k vzdání se funkce soudce ve smyslu §95 tohoto zákona, ani k dočasnému zproštění výkonu funkce soudce, jak je předpokládáno v ustanovení §99 a násl. tohoto zákona, případně k uložení kárného opatření odvolání z funkce předsedy senátu či k odvolání z funkce soudce, jak je předpokládá ustanovení §88 odst. 1 písm. c/ či d/ zákona č. 6/2002 Sb., a nedošlo ani k přeložení tohoto soudce ve smyslu §71 a násl. tohoto zákona, přičemž nelze dovodit ani jinou zákonnou překážku, která by soudci bránila dokončit jemu dříve přidělené a jím rozpracované trestní věci. Z hlediska aplikace §42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., nelze přijmout argumentaci, že by pouhý vznik nového soudního oddělení či zrušení soudního oddělení, mohl ospravedlnit odnětí rozpracovaných věcí soudci, který je dosud vyřizoval, a jejich přidělení soudci novému, za situace, kdy soudce, který věci dosud vyřizoval, nadále působí u tohoto soudu. Tímto způsobem by totiž předsedové a místopředsedové soudů, případně další soudní funkcionáři, mohli v rámci výkonu funkce státní správy soudů, různými opatřeními a změnami rozvrhu práce zasáhnout do ústavní zásady zákonného soudce, jak vyplývá z čl. 38 odst. 1 Listiny.
25. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že soudce, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, respektive soudce, který byl na základě rozvrhu práce určen v okamžiku nápadu věci jako člen senátu, který bude ve věci rozhodovat, nepřestává být zákonným soudcem jen v důsledku změny rozvrhu práce vedoucí k jeho přeřazení do jiného soudního oddělení, tím méně jen v důsledku opatření tzv. řídícího předsedy senátu či jiného soudního funkcionáře, jímž tohoto soudce „vyřadil z rozhodovací činnosti“ v daném senátě, resp. v daném soudním oddělení, popřípadě nějakého obdobného organizačního opatření.
26. Za shora popsané situace nemohlo napadené usnesení obstát. Byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom směru, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Proto bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno. Bude třeba, aby krajský soud odvolání obviněného znovu projednal v náležitém složení senátu odpovídajícím rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě a zásadě, že složení rozhodujícího senátu nelze v průběhu řízení měnit, pokud pro to nejsou dány akceptovatelné závažné důvody.
27. Za této situace se Nejvyšší soud nezabýval dalšími výhradami obviněného vůči napadenému rozhodnutí. Případný obsahový přezkum rozhodnutí odvolacího soudu bude totiž namístě, až když toto rozhodnutí bude respektovat právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom nelze v dané fázi nijak předjímat.
28. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak výše uvedeno. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
XX *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.