ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.982.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 982/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2003 dovolání obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 12 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 151/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 10 T 151/2002, uznán vinným:
1/ trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 1. 2002 kolem 00,30 hodin v K. n. O., okres R. n. K., v části zvané „N. M.“ u stezky pro pěší odhodil na zem mladistvou D. D., přikázal jí, aby si sundala kalhoty a kalhotky, nalehl na ni, držel jí ruce za hlavou a přinutil ji k pohlavnímu styku,
2/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 1. 2002 kolem 01,00 hodin v K. n. O., okres R. n. K., v části zvané „N. M.“ u stezky pro pěší vyzval poškozenou mladistvou D. D., aby mu dala mobilní telefon zn. Alcatel 502, stříbrné barvy, v hodnotě 2.500,- Kč, jinak že si ho vezme sám a rozšlape jej, načež poškozená mladistvá D. D. mu mobilní telefon vydala,
3/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že v noční době z 31. 1. 2002 na 1. 2. 2002 v H. B., okres H. B., po rozpletení části drátěného pletiva vešel na zahradní pozemek a do neuzamčené zahradní chatky majitele J. F., zde odcizil radiopřijímač zn. VEF 206, spací pytel a zkonzumoval tři vejce, vše v hodnotě nejméně 400,- Kč, dále po rozbití skleněné výplně okna tímto vnikl do další zahradní chatky majitelky J. O., zde nic neodcizil, pouze způsobil škodu rozbitím okna ve výši 45,- Kč,
přičemž uvedeného jednání pod body 2/ a 3/ se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 257/99 ze dne 25. 4. 2000, který nabyl právní moci dne 28. 8. 2000, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest byl zrušen rozhodnutím Obvodního soudu Praha 9 ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 2 T 82/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 9 To 519/2000, kterým byl uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 21 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu pobytu na území h. m. P. na tři roky, a trest odnětí svobody vykonal dne 7. 10. 2001.
Za uvedené trestné činy byl obviněný J. S. podle §241 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře, číslo jednací 13 T 46/2002-110 ze dne 29. 5. 2002, kterým byl obviněnému uložen za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s ostrahou, vedle trestu propadnutí věci a trestu zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu Tábor na dobu 3 let, když rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2002. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému navíc uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu tří let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené D. D. částku 2.500,- Kč.
Z podnětu odvolání J. S. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 12 To 22/2003, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, uvedeném pod bodem 1/ výroku rozsudku a v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 1. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou a dne 2. 4. 2003 obviněnému J. S. i jeho obhájci, Mgr. Z. Š.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Z. Š. dne 30. 5. 2003 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 8. 2003.
Obviněný J. S. zaměřil svůj mimořádný opravný prostředek proti usnesení odvolacího soudu (konkrétně do části výroku usnesení, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn) a opřel jej o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu.
V úvodu svého podání dovolatel zrekapituloval odvolací námitky stran výroku o vině trestnými činy krádeže. V souvislosti s namítanými dovolacími důvody předeslal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků kvalifikovaných jako trestné činy krádeže, v napadeném usnesení odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání do výroku o vině skutků pod bodem 2/ a 3/ rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §256 tr. řádu, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) tr. řádu. Vedle toho obviněný namítl, že ačkoliv se jedná o rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, absentuje v něm poučení o dovolání ve smyslu §125 odst. 3 tr. řádu.
Dovolatel pak upřesnil své výhrady v tom ohledu, že se odvolací soud dostatečně a důsledně nezabýval jeho odvolacími námitkami a vyjádřil přesvědčení, že chybný výrok usnesení odvolacího soudu je důsledkem vad řízení vedeného před odvolacím soudem. Opětovně poukázal na námitky uplatněné v rámci odvolacího řízení (mobilní telefon dostal od svědkyně D. dobrovolně do zástavy k zajištění schůzky následující den, nepřesvědčivá a rozporná výpověď jmenované svědkyně atd.), přičemž pečlivější zjištění skutkového stavu mohlo přinést změnu ve vyhodnocení celého případu. Odvolací soud však námitkám obviněného nevěnoval náležitou pozornost, návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědkyně B. a dalších dvou osob procházejících v inkriminovaném místě a čase zamítl a dopustil se stejných pochybení jako soud prvního stupně. Dovolatel rovněž poukázal na hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, zejména výpovědi jmenované svědkyně a svědka M., neboť závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů při posuzování otázky viny podlehly faktu, že dovolatel byl v minulosti vícekrát soudně trestán. V souvislosti s bodem 3/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu uvedl, že neměl v úmyslu přisvojit si cizí movité věci a odvolací soud skutek s ohledem na obviněným tvrzenou absenci subjektivní stránky nesprávně právně posoudil; navíc se soud nevypořádal s otázkou ceny odcizených věcí, které byly podle odborného vyjádření prakticky nezpeněžitelné. Obviněný měl u sebe dostatek osobních věcí, které mu bránily cizí movité věci odnést a nadto tyto věci neodnesl daleko, neboť chatky spolu bezprostředně sousedily.
Neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení provedených důkazů se pak podle názoru dovolatele promítlo do nesprávného právního posouzení obou skutků, a tudíž v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v části napadené dovoláním podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil a současně zrušil všechna rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, navozeným zrušením těchto rozhodnutí, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. Zt 72/2002, pod bodem 2/, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, a poškozenou D. D., aby podle §229 odst. 3 tr. řádu odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a dále že obviněného podle §226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou pod bodem 3/, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona. Konečně pokud by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro zmíněný postup, obviněný navrhl, aby bylo eventuelně rozhodnuto podle §265l odst. 1, odst. 3 tr. řádu tak, že se věc přikazuje Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil podle §265h odst. 2 tr. řádu dne 14. 8. 2003 opis dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 1 NZo 748/2003, jenž bylo doručeno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 25. 9. 2003, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění; nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání být nemohou. V kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je spatřován toliko ve skutečnosti, že odvolání dovolatele bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu, ačkoliv v řízení jemu předcházejícím byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tato úvaha mylná, neboť zmíněný dovolací důvod pod písm. g) tr. řádu naplněn nebyl. V souvislosti s dovolacím důvodem pod písm. k) tr. řádu pak státní zástupce uvedl, že uvedená námitka dovolatele je zjevně neopodstatněná, neboť odvolání obviněného tvoří jeden celek bez ohledu na to, co a v jakém rozsahu odvolání napadá, a tudíž není možné, aby soud o jediném odvolání rozhodl současně tak, že mu vyhovuje a současně že ho (byť pouze v určité části) zamítá; výrok soudu je proto bezvadný. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu dovolání obviněného J. S. odmítl jako zčásti podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, a zčásti jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští. Zároveň se musí jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu, přičemž podle tohoto ustanovení se rozhodnutím ve věci samé rozumí výhradně:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest,
b) popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
c) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
d) usnesení o zastavení trestního stíhání,
e) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
f) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání. Dovoláním lze totiž napadat pouze rozhodnutí, jimiž se trestní stíhání meritorně končí a po nabytí právní moci zpravidla představují překážku věci rozhodnuté /§11 odst. 1 písm. f), g), h) tr. řádu, nejde-li o výjimky podle §11 odst. 2, odst. 3 tr. řádu/.
Při posuzování přípustnosti dovolání obviněného J. S. Nejvyšší soud vycházel tedy v prvé řadě z toho, že dovolání představuje s účinností novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., vedle stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu) a obnovy řízení (§277 a násl. tr. řádu) další mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a proto zpravidla narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (v některých případech dokonce již vykonaného) rozhodnutí soudu. Předpokladem samotné přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu.
Z pohledu přípustnosti dovolání tak zákonná dikce vytváří procesní situaci, kdy ve věci rozhodl soud prvního i druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím, vydaným soudem prvního stupně /§265a odst. 1 písm. h) tr. řádu/.
Obviněný J. S. napadl mimořádným opravným prostředkem usnesení odvolacího soudu ve spojení s částečně pravomocným rozsudkem nalézacího soudu, kdy přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §265a odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle názoru dovolatele tak dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest. S tímto názorem však nemůže dovolací soud souhlasit, neboť dovolatelem napadené rozhodnutí nesplňuje shora uvedené zákonem stanovené podmínky.
Ze shora uvedeného taxativního výčtu je patrno, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 12 To 22/2003, kterým došlo ve smyslu §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu ke zrušení výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, uvedeným pod bodem 1/ výroku odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně, a celého výroku o trestu a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen, nelze podřadit pod žádné rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon připouští podání mimořádného opravného prostředku – dovolání.
Ve vztahu k posuzovanému usnesení odvolacího soudu nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť v daném případě se nejedná o rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek – odvolání obviněného, proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Prostřednictvím rozhodnutí obsaženém v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu je totiž napadáno meritorní rozhodnutí ve věci samé, které učinil soud prvního stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně na něm již nic nezměnilo, popřípadě ani změnit nemohlo a došlo tak k zamítnutí odvolání, a to bud‘ z formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. řádu nebo z důvodů věcných ve smyslu §256 tr. řádu. Postup podle §256 tr. řádu, představující zamítnutí odvolání oprávněné osoby odvolacím soudem pro nedůvodnost, lze přitom použít po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu podle §254 odst. 1 tr. řádu teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud důvody mimo jiné ke zrušení napadeného rozhodnutí a postoupení věci. V případě, že odvolací soud částečně zruší napadený rozsudek ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a proto právní moci nabude jen odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti již pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vždy vyčkat i uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Tento postup lze vyvodit z dikce ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, podle něhož se musí jednat o odsuzující rozsudek ve smyslu §122 odst. 1 tr. řádu, jehož nezbytnou obsahovou náležitostí je mimo jiné i výrok o trestu. Lhůta k podání dovolání pak běží i ohledně již dříve pravomocného výroku o vině, popř. jeho části až od doručení rozsudku, kterým byl uložen i trest, ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.
Zmíněným rozhodnutím odvolacího soudu došlo pouze k částečnému nabytí právní moci rozsudku okresního soudu, a to ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona pod bodem 2/ a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona pod bodem 3/ rozsudku, avšak s ohledem na shora uvedenou zásadu stability rozhodnutí soudu je pro účely dovolacího řízení nezbytné, aby napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé, učiněné soudem druhého stupně, bylo pravomocné v celém svém rozsahu a obsahu.
Nejvyšší soud navíc připomíná, že odvolání obviněného nelze zamítnout podle §256 tr. řádu za situace, kdy mu bylo částečně vyhověno. Odvolání jako řádný opravný prostředek oprávněné osoby proti rozsudku soudu prvního stupně tvoří jeden celek a v případě, že soud shledá, byť částečně, odvolání důvodným, není již nadále možno postupovat podle §256 tr. řádu a odvolání ve zbytku jako nedůvodné zamítnout.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že shora naznačený postup vyplývá mimo jiné i z toho, že podle §12 odst. 10 tr. řádu se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž součástí trestního stíhání je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od potrestání. V důsledku toho, jestliže odvolací soud částečně zruší v odsuzujícím rozsudku výrok o vině a celý výrok o trestu a výrok o vině ponechá, byť částečně, v právní moci a vrátí věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí jen v otázce části viny a trestu, neskončilo tím ještě trestní stíhání. S ohledem na stabilitu řízení, včetně předpokladu konečného a vykonatelného rozhodnutí, je pak nutno vyčkat pro účely dovolacího řízení na rozhodnutí soudu prvního stupně, učiněné po zrušení rozsudku a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě rozhodnutí soudu odvolacího na základě řádného opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, a teprve po nabytí právní moci rozhodnutí v celém obsahu je možno podat proti tomuto rozhodnutí dovolání.
Konečně je nutno zmínit, že v průběhu doby, jež uplynula od podání dovolání, byl obviněný J. S. rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 10 T 151/2002, uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona, přičemž za tento trestný čin, trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, stran nichž zůstal původní rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 10 T 151/2002-211, ze dne 9. 12. 2002 ve výroku o vině nedotčen zrušovacím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 12 To 22/2003-229, ze dne 5. 3. 2003, a dále za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 5. 2002, č. j. 13 T 46/2002-119, podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 13 T 46/2002, ze dne 29. 5. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu tří let. Odvolání obviněného pak Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 12 To 207/2003, podle §256 tr. řádu zamítl.
Tato skutečnost však nemá žádný vliv na posouzení přípustnosti dovolání obviněného, neboť obviněný naznačenou situaci nikterak v zákonné dovolací lhůtě v mimořádném opravném prostředku nezohlednil.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci musel v předmětné trestní věci postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a dovolání obviněného J. S., podané z důvodů §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu jako nepřípustné odmítnout, neboť napadá jiné rozhodnutí, než je uvedeno v §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, přičemž své rozhodnutí dovolací soud učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu však obviněnému J. S. nijak nebrání v tom, aby se případné nápravy v trestním řízení vytýkaných nedostatků nedomáhal jinými zákonnými prostředky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k