ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.25.2011.1
sp. zn. 6 Tz 25/2011 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. P ., , proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 51 T 29/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 51 T 29/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v neprospěch obviněného J. P.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 51 T 29/2010, byl obviněný J. P. uznán vinným [v bodě 1)] trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“) a [v bodě 2)] trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „1) od přesně nezjištěné doby do 27. 9. 2009 ve svém bytě v P., v P. ulici přechovával revolver značky F.lli Pieta s jednočinnou funkcí /Single Acion – SA/ italské výroby Cal. 36, který lze nabývat a držet jen pouze na základě zbrojního průkazu, který nevlastnil,
2) dne 27. 9. 2009 v době od 01:05 hod do 01:54 hod v P., M. ulici do herny B. S. přinesl střelnou zbraň revolver značky F.lli Pieta s jednočinnou střílí italské výroby
Call36 a jeden kus revolverového náboje ráže 357 Magnum, které ukazoval návštěvníkům herny odkud byl proto následné vykázán pracovníkem bezpečnostní agentury poškozeným M. S. obžalovaný poté vyčkal před hernou a když M. S. vzápětí vyšel ven namířil na jeho hlavu revolverem asi ze vzdálenosti 10 metrů. Dvakrát pronesl, že mu ustřelí palici, přičemž poškozený se vrátil zpět do baru, odkud zavolal policii, která obžalovaného následně zadržela, jednání obžalovaného vyvolalo v poškozeném obavu o život a zdraví, tedy jinému ohrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.“ Za tyto trestné činy byl obviněný J.P. podle §197a tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to revolveru značky F.lli Pieta s jednou činnou funkcí (Single Action – SA) italské výroby Cal. 36.
Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 nabyl právní moci dne 19. 5. 2010.
Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, konkrétně proti jeho výroku o uložení trestu obecně prospěšných prací, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „tr. zákoník“), a to v neprospěch obviněného J. P.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější, resp. že v tomto směru obvodní soud zcela správně vyhodnotil, že pro pachatele je příznivější použití dřívějšího zákona, tj. zákona č. 140/1961 Sb., a proto správně použil jak právní kvalifikaci podle §185 odst. 1 tr. zák., tak i podle §197a tr. zák. Následně konstatoval, že Obvodní soud pro Prahu 10 se však důsledně neřídil ustanovením §3 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož lze pachateli uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
Ustanovení §3 tr. zákoníku vymezuje odchylky od režimu §2 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň představuje výjimku ze zásady, podle níž novějšího nebo pozdějšího zákona je třeba užít jako celku. Trest by se tedy při splnění podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku měl ukládat podle dřívějšího zákona, ale výběr a výměra trestu by měly být omezeny na to, co skýtá nová, byť méně příznivá úprava. Z tohoto ustanovení tudíž plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, a proto nelze za účinnosti trestního zákoníku např. uložit trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin (srov. §63 tr. zákoníku ve srovnání s §45a tr. zák.).
S ohledem na uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti dovodil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byla při ukládání trestu překročena nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací, kterou připouští zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. je takto uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
V rozporu se zákonem byl pak proveden zápočet vazby, kterou obviněný J.P. vykonával ve dnech 16. 4. 2010 až 19. 5. 2010, neboť doba vazby byla usnesením ze dne 8. 9. 2010, č.j. 51 T 29/2010-101, započítána do trestu pouze podmíněně, a to pro případ přeměny trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) již v usnesení ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 4 Tz 33/2007, publikovaném pod č. 23/2008 Sb. rozh. tr., vyslovil, že zápočet vazby podle §38 odst. 1 tr. zák. (resp. §92 odst. 1 tr. zákoníku) není omezen jen na případy, v nichž odsouzenému byl uložen pouze trest odnětí svobody, neboť zákon tento postup vylučuje jen tehdy, není-li započítání vazby vzhledem k druhu uloženého trestu vůbec možné. V důsledku toho lze dobu strávenou ve vazbě započítat i do trestu obecně prospěšných prací uloženého v řízení, v němž byl odsouzený ve vazbě. Jelikož započítání bylo v daném případě možné a zmíněný přepočet je obsahovou složkou trestnosti činu, uplatní se zásada uvedená v §2 odst. 1 tr. zákoníku; soud proto měl odsouzenému započítat vykonanou vazbu podle přepočtu podle §45a odst. 4 tr. zák. přímo do trestu obecně prospěšných prací.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. že, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 51 T 29/2010, byl ve výroku o uložení trestu obecně prospěšných prací porušen zákon v ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného J.P., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o uložení trestu obecně prospěšných prací z tohoto rozsudku a zrušil i všechna rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pozbyla-li v rozsahu zrušení zákonného podkladu, zejména usnesení téhož soudu ze dne 8. 9. 2010, č.j. 51 T 29/2010-101, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §63 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin.
Podle §3 odst. 1 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
Obviněný J.P. byl stíhán pro trestné činy spáchané ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku a příslušný rozsudek byl vydán dne 19. 5. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo příznivější, rozhodující soud správně použil základní pravidlo pro použití časové působnosti (§16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku) a uznal obviněného J. P. vinným ze spáchání trestných činů nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Při použití dřívější trestně právní normy však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z citovaného ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku.
V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 10 tím, že obviněnému J. P. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném trestu v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin přesáhl o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 300 hodin (k dané problematice viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010).
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Nejvyšší soud v minulosti již vícekrát vyslovil, že je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 51 T 29/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. P. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu (k nutnosti zrušit celý výrok o trestu, nikoli pouze jeho vadnou část, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 741/2010), neboť výrok o vině byl shledán v souladu se zákonem, přičemž nebyl mimořádným opravným prostředkem ani zpochybňován. Nejvyšší soud pak zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při rozhodování o trestu obviněného J. P. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, ale i příslušných ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výhradně v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že jako obsahově navazující bylo zrušeno též usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 9. 2010, č.j. 51 T 29/2010-101 [v této souvislosti se připomíná rozhodnutí č. 23/2008 Sb. rozh. tr., v němž se Nejvyšší soud vyslovil k zápočtu vazby podle §38 odst. 1 tr. zák. (nyní §92 odst. 1 tr. zákoníku)].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý