ECLI:CZ:NS:2018:6.TZ.26.2018.1
sp. zn. 6 Tz 26/2018 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Aleše Holíka projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2018 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. Ď. proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu
p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku, a to ve prospěch obviněného R. Ď.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295, byl R. Ď. (dále rovněž „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2017, č. j. 1 T 71/2017 – 138, byl obviněnému podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2017, č. j. 1 T 71/2017 – 138, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený nezletilý „AAAAA“*) odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedený rozsudek byl vyhlášen u hlavního líčení dne 4. 12. 2017 a téhož dne nabyl ve výrocích o vině a trestu právní moci, neboť se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání a obviněný vyloučil z možnosti podat odvolání v jeho prospěch i další oprávněné osoby. Protože obviněný a státní zástupce současně prohlásili, že netrvají na odůvodnění rozhodnutí, byl vyhotoven jen zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění (s výjimkou výroku o nároku poškozeného na náhradu škody).
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na ustanovení §81 odst. 1 a §84 odst. 1 tr. zákoníku, podle nichž lze podmíněně odložit pouze výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta. Těmito ustanoveními se nalézací soud neřídil, když podmíněně odložil výkon trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let. Pokud tedy zamýšlel uložit obviněnému trest odnětí svobody, jehož výkon měl být podmíněně odložen, pak mohl obviněnému v souladu s citovanými ustanoveními trestního zákoníku uložit trest nejvýše ve výměře tří let.
5. Dále ministr spravedlnosti uvedl, že restriktivní podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona ve vztahu k výroku o trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. se v tomto případě neuplatní, neboť uložený trest je evidentně v rozporu se zákonem.
6. S ohledem na uvedené má za to, že došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného R. Ď. a podle §269 odst. 2 tr ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
7. Při veřejném zasedání přítomný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil stanovisko shodné s argumentací obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona a navrhl, aby Nejvyšší soud zcela vyhověl jejímu petitu. Obhájce obviněného rovněž učinil shodný návrh.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přezkoumal i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu porušen, nikoli však v neprospěch, ale ve prospěch obviněného.
9. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Podle §84 odst. 1 tr. zákoníku může soud, je-li třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, za podmínek uvedených v §81 odst. 1 podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta za současného vyslovení dohledu nad pachatelem.
10. V posuzované věci nalézací soud rozhodl o uložení trestu v rozporu s citovanými ustanoveními tr. zákoníku, když obviněnému uložil trest odnětí svobody na čtyři roky, tedy v délce přesahující maximální výměru tří let umožňující výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit, a přesto rozhodl o podmíněném odkladu výkonu takového trestu.
11. Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Ve zřejmém rozporu s účelem trestu je např. druh trestu, který vůbec nelze uložit, dále trest, který vůbec nelze uložit vedle jiného trestu, anebo trest, pro jehož uložení nebyly splněny podmínky stanovené konkrétním ustanovením obecné části tr. zákoníku . Taková situace nastala i v posuzovaném případě, kdy bylo rozhodnuto o uložení trestu jednoznačně v rozporu se zákonnými limity stanovenými v citovaných ustanoveních.
12. Samotný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let je však trestem uloženým v hranicích trestní sazby uvedené v §185 odst. 2 tr. zákoníku a to v jedné třetině zákonného rozpětí. S ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti, za kterou byl trest ukládán, když šlo současně o trest souhrnný ukládaný za několik zločinů a za přečin, nejde o trest uložený v rozporu s ustanovením §39 odst. 1 tr. zákoníku, nehledě na to, že pouhá nepřiměřená přísnost nebo naopak místnost trestu uloženého v mezích daného rozpětí trestní sazby by nenaplňovala důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 odst. 2 tr. ř. Nelze proto ani dovozovat, že by k porušení zákona došlo právě v souvislosti s vyměřením trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, když k pochybení došlo až při rozhodování o způsobu výkonu tohoto trestu, jmenovitě při povolení podmíněného odkladu výkonu uvedeného trestu v rozporu s ustanovením §81 odst. 1 a §84 tr. ř. Jinak řečeno, vytýkaná vada se nevztahuje na výrok, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na čtyři roky, ale zatěžuje další výrok, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném odkladu výkonu takto uloženého trestu odnětí svobody. Pokud byl tedy výkon trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let podmíněně odložen, došlo k porušení citovaných ustanovení tr. zákoníku, ale výlučně ve prospěch obviněného.
13. Na základě výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku a to ve prospěch obviněného R. Ď.
14. Protože k porušení zákona došlo ve prospěch obviněného, nemohl se výrok, jímž bylo rozhodnuto o porušení zákona, ve smyslu §269 odst. 1 tr. ř. dotknout právní moci rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona a Nejvyšší soud se musel omezit na tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.