ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.30.2001
sp. zn. 7 A 30/2001-24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně A. Š.,
zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 20 proti
žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17 v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15.1.2001 zn. 1719/00-5010,
takto:
Žaloba se odmítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 7.3.2001 se žalobkyně domáhala
přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne
15.1.2001 zn. 1719/00-5010, kterým bylo zamítnuto její odvolání ( a odvolání J. M.) a
potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Prachaticích ze dne
7.11.2000 zn. PÚ-205/91/92/Mi/0/1019/00 o zamítnutí návrhu na obnovu řízení
v pravomocně skončené věci tohoto úřadu ( rozhodnutí o nepřiznání vlastnictví
k nemovitostem ze dne 8.7.1998 zn. PÚ-205/91/92/Mi/0/894/98 potvrzené rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích z e dne 20.1.1999 č.j. 10 Ca 266/98-23) z důvodů,
že nebyla naplněna žádná z podmínek obnovy předpokládaná v ust. §62 spr. řádu.
Rozhodnutí žalovaného žalobkyně označila za nezákonné, když původní rozhodnutí bylo
vydáno na základě nesprávně zjištěného skutečného stavu věci a návrhem byly označeny nové
skutečnosti a důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí o restitučním nároku.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na důkazy, o které se opíralo
rozhodnutí o restitučním nároku s tím, že se jednalo o důkazy dostatečně odůvodňující závěr o
neexistenci restitučního důvodu a s tím, že nová tvrzení žalobkyně v návrhu na obnovu
nekorespondovala s listinnými důkazy. Proto neshledal důvod ke zrušení rozhodnutí o
nepovolení obnovy restitučního řízení.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (s.ř.s.) z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší
správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito
soudy jako soud prvního stupně. Podle ust. §130 s.ř.s. se neskončená řízení podle části páté
o.s.ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy
druhé dílu prvního s.ř.s. To se však netýká věcí, o nichž má od 1. ledna 2003 jednat a
rozhodovat soud v občanském soudním řízení; v takových případech postupuje Nejvyšší
správní soud podle ust. §68 písm. b) o.s.ř.
V daném případě se věcně jedná o rozhodnutí podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., ve
znění po novele provedené zákonem č. 30/1996 Sb., přitom není rozhodné, že jde o
nepovolení obnovy takového řízení. Předmětem řízení byl restituční nárok, který je třeba
považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť je zde rozhodováno správními
orgány o vlastnickém právu k nemovitostem. Právo vlastnické je evidentně právem
soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň soudní ochrany, než jaký mu byl
poskytován ve správním soudnictví podle právní úpravy účinné do 31.12.2002. Proto
zákonodárce stanovil v soudním řádu správním v ust. §68 písm.b), že žaloba ve správním
soudnictví je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci,
vydané v mezích pravomoci správního orgánu. Nově od 1.1.2003 budou v souladu
s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva takové věci projednávat a rozhodovat
obecné soudy podle novelizované části páté občanského soudního řádu. Tato nová právní
úprava poskytne soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět
přezkum správního rozhodnutí, ale je povolán k tomu, aby případně sám rozhodl o věci; není
tedy pouze orgánem oprávněným v případě zjištěné nezákonnosti postupu správního orgánu
napadené rozhodnutí zrušit, jako tak dosud činily soudy ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud proto podle ust. §46 odst. 2 s.ř.s. odmítl žalobu žalobkyně na
přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, čímž dochází ke skončení řízení ve správním
soudnictví, v rámci poučení pak žalobkyni soud poučuje o následcích tohoto odmítnutí a
možnosti domáhat se novou žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém řízení
poskytujícím soukromým právům větší ochranu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. §60 odst. 3 s.ř.s., kdy žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobkyně může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté o.s.ř. k příslušnému okresnímu (obvodnímu ) soudu,
v tom případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají zachovány .
V Brně dne 4. února 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu