ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.32.2002
sp. zn. 7 A 32/2002 – 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce Městské části Praha 7, kpt. Jaroše 1000/7, 170 05 Praha 7, proti žalovanému
Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Na poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, č. j.
21/42135/2001,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání
rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, jímž bylo rozhodnutí
Obvodního úřadu Městské části Praha 7, č. j. 6165/96/AGA-1/9 ze dne 9. 3. 2000 podle
ustanovení §59 odst. 2 správního řádu zrušeno.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zastavení řízení podle ustanovení §250d/ odst.
3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002. Zejména namítl, že žalobce není legitimován
k podání žaloby podle ustanovení §250 o. s. ř., neboť v tomto řízení završeném rozhodnutím
ministra práce a sociálních věcí nebylo rozhodováno o jeho právech a povinnostech, nýbrž
měl v tomto řízení postavení správního orgánu.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení
§132 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu
v Praze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení
zahájená před těmito soudy. Podle ustanovení §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části
páté občanského soudního řádu dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé s. ř. s.,
přičemž účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí
se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.
Z předložených rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že rozhodnutím Obvodního
úřadu Městské části Praha 7 ze dne 9. 3. 2000, č. j. 6165/96/AGA-1/9 byla J. F. (pěstounovi
oprávněné osoby T. V.) uložena povinnost vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory,
příspěvek na úhradu potřeb dítěte, přiznané nezletilé oprávněné osobě T. V., a to ve výši
95 138 Kč.
Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 18. 5. 2000, č. j.
21/16384/00 bylo odvolání Jiřího Fialy proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítnuto
a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, č. j. 21/42135/2001
bylo podle ustanovení §65 odst. 2 správního řádu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních
věcí ČR ze dne 18. 5. 2000 pro rozpor s ustanovením §62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní
sociální podpoře, a pro porušení ustanovení §32 správního řádu změněno s účinností ke dni 9.
3. 2000 tak, že rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 7, č. j. 6165/96/AGA-1/9 se
podle ustanovení §59 odst. 2 správního řádu ruší.
Posledně uvedené rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou podle části páté, hlavy
druhé o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002.
Podle ustanovení §250 odst. 2 o. s. ř. žalobcem byla fyzická nebo právnická osoba,
která o sobě tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu
zkrácena ve svých právech. Podat žalobu mohla i fyzická nebo právnická osoba, se kterou
nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jako s účastníkem jednáno
být mělo.
Žalobce nebyl a neměl být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno
rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle ustanovení §37 odst. 5
zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), nebyl proto
legitimován k podání správní žaloby podle ustanovení §250 o. s. ř. Z tohoto důvodu
přicházelo v úvahu zastavení řízení podle ustanovení §250d/ odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby
zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i
tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou
k podání správní žaloby (takto uvážil Vrchní soud v Praze v několika svých rozhodnutích,
např. ve věci spisové značky 6 A 95/96).
V dané věci jde v podstatě o případ, kdy správní orgán nižšího stupně nesouhlasí
s právním názorem správního orgánu vyššího stupně a správní žalobou se snaží o zvrácení
rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně; takovýto postup je však zcela nepatřičný.
Jak již bylo výše uvedeno, správní žaloba byla podána osobou k tomu zjevně
neoprávněnou, soud proto žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. odmítl.
Zbývá dodat, že i kdyby žalobce byl legitimován k podání správní žaloby, bylo by
nutno žalobu odmítnout pro opožděnost (ustanovení §46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). Lhůta
k podání žaloby byla a i podle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. je dva měsíce a počítá se od
doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobci, který nebyl
účastníkem správního řízení, nebylo rozhodnutí správní žalobou napadené doručováno, nutno
lhůtu k podání žaloby počítat od doručení napadeného rozhodnutí účastníkovi řízení. Ze
zpátečního lístku, předloženého žalovaným pak vyplývá, že rozhodnutí ministra práce a
sociálních věcí bylo účastníku řízení Jiřímu Fialovi doručeno dne 30. 11. 2001, žalobce však
žalobu podal na poště dne 15. 3. 2002, tedy zcela zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty
k jejímu podání.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím
žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2003
JUDr. Bohuslav H n í z d i l
předseda senátu