ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.52.2001
sp. zn. 7 A 52/2001- 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce PhDr. V. Š., zast. advokátem JUDr. Jiřím Římalem, AK Areál Výstaviště 67, Praha
7, proti žalovanému Komisi pro cenné papíry, Washingtonova 7, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2001 č. j. 212/12839/2000
takto:
I. Rozhodnutí Prezídia Komise pro cenné papíry ze dne 2. 2. 2001 č. j.
212/12839/2000 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu
řízení.
II. Rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 18.8.2000 č. j. 212/5754/1/R/2000
se zrušuje pro nezákonnost.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 3 150 Kč
k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 25. 4. 2001 se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry ze dne 2. 2. 2001 č. j. 212/12839/2000, kterým
mu byla uložena pokuta podle §37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a
investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce namítá, že nebylo v řízení
prokázáno, že by se dopustil porušení povinností, které je mu dáváno za vinu, a uvádí, že
pokuta mu byla uložena v rozporu se zákonem. Současně považuje uloženou pokutu za
nepřiměřenou, co do její výše, vzhledem k tomu, že svým jednáním nezpůsobil
společnosti žádnou újmu. Namítá dále procesní pochybení , kterého se správní orgán dopustil,
když pochybil ve správném označení účastníka , s nímž bylo řízení zahájeno, resp. ukončeno.
Žalovaný ve svém vyjádření odůvodnil svůj postup, přičemž setrval na svém názoru
ze kterého vycházel při vydání rozhodnutí a neshledal důvod, pro který by vydané rozhodnutí
odporovalo zákonu.Navrhl proto žalobu zamítnout.
V daném případě se jedná o věc, kterou Nejvyšší správní soud převzal podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.). Řízení o žalobách podaných podle
části páté hlavy druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.(ust. §130 odst.1 s. ř. s.).
Komise pro cenné papíry rozhodnutím č. j. 212/5754/1/R/2000 ze dne 18. 8. 2000
uložila žalobci pokutu podle §37k zákona o investičních společnostech a investičních
fondech ve výši 30 000 Kč za porušení ustanovení §7 odst. 4 v souvislosti s ustanovením
§17a odst. 2 písm.b) uvedeného zákona. Porušení citovaných ustanovení se měl žalovaný
dopustit tím, že nejednal s odbornou péčí, když na mimořádné valné hromadě společnosti C.
I. F.dne 30. 11. 1999 neupozornil přítomné akcionáře na skutečnost, že v důsledku toho, že
Komise pro cenné papíry neudělila předchozí souhlas s volbou osob navržených na této valné
hromadě za nové členy dozorčí rady, bude jejich volba protiprávní, a tedy neplatná. O
rozkladu, který žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, rozhodlo prezidium Komise pro cenné
papíry dne 2. 2. 2001 pod č. j. 212/12839/2000 tak, že rozhodnutí změnilo a uloženou
pokutu snížilo na 20 000 Kč.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení,
které mu předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle ust. §7 odst.4 zákona o investičních společnostech a investičních fondech,
pokud investiční fond hospodaří se svým majetkem sám, osoby jednající jeho jménem jsou
povinny jednat s odbornou péčí a v souladu se statutem investičního fondu.
Vynaložení odborné péče osobami jednajícími jménem investiční společnosti nebo
investičního fondu při obhospodařování majetku podle ust. §17a odst. 2 cit. zákona potom
znamená zejména to, že jednající osoby a) nemanipulují s cenou na veřejných trzích,
nezneužívají důvěrných informací, nešíří nesprávné či zavádějící informace, b) jednají čestně,
odpovědně a ve prospěch akcionářů či podílníků obhospodařovaných fondů, c) veškeré
obchody provádějí za nejlepších podmínek (cena, termíny, úrokové sazby, úvěrová rizika
apod.), které jsou prokazatelně doloženy, d) ceny jednotlivých nákupů a prodejů porovnávají
vzájemně mezi sebou a s vývojem kurzů a cen uveřejněných veřejnými trhy, e) dokumentují
způsob provedení obchodů, kontrolují objektivnost evidovaných údajů a předchází riziku
finančních ztrát, f) provádí analýzu ekonomické výhodnosti obchodů z veřejně přístupných
informací.
Pojem obhospodařování majetku, k němuž se váže i požadavek „odborné péče“,
vychází z ust. §2 odst. 2 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, podle
něhož se obhospodařováním majetku rozumí správa majetku a nakládání s ním.
Pokud žalobce namítá nesprávné posouzení svého jednání pod uvedenou skutkovou
podstatu, dává mu soud v této věci za pravdu.
Jako podklad pro uložení sankce nelze použít takové meze výkladu „nedodržení
odborné péče“, které přesahují rámec znění zákona. Soud nesouhlasí s argumentací
žalovaného, který z použití slova zejména uvozující demonstrativní výčet činností uvedených
v §17a, dovodil, že pod tyto činnosti lze podřadit jakoukoli činnost a jakékoli jednání osob
jednajících jménem společnosti nebo fondu, a to i takové, které nesouvisí
s obhospodařováním majetku fondu. Použitý demonstrativní výčet neznamená, že se může
jednat o jakoukoli činnost osoby jednající jménem investičního fondu, ale musí jít
nepochybně o takovou činnost, která je projevem výkonu podnikání, tzn. kolektivního
investování investičního fondu tak, jak je vymezuje ust. §2 zákona o investičních
společnostech a investičních fondech. Za takovou činnost nelze dle názoru soudu považovat
neupozornění na možné právní důsledky volby dozorčí rady.
Soud si je vědom snahy žalovaného správního orgánu účinně a důsledně chránit práva
akcionářů investičního fondu, avšak sankční kompetence lze uskutečňovat pouze striktně
v mezích zákona. Povinnost upozornit akcionáře na neplatnost volby, po té, co byli tito
žalobcem před prováděnou volbou srozuměni se skutečností, že navrhovaným členům dosud
nebyl udělen souhlas Komise pro cenné papíry s jejich volbou (tudíž důsledek absence
nezbytného souhlasu jim musel být znám), nelze dle názoru soudu dovodit z ust. §7, resp. 17
zákona o investičních společnostech a investičních fondech, ale ani z obecných ustanovení
o povinnostech statutárních zástupců z obchodního zákoníku. Poučovací povinnost o platnosti
či možné neplatnosti právních úkonů, v případech, kdy přímo v zákoně jsou stanoveny
podmínky, s jejichž splněním zákon spojuje platnost určitého právního úkonu, zákon
nestanoví.
Dospěl-li soud k závěru, že žalobce svým jednáním, spočívajícím v tom,
že neupozornil akcionáře na skutečnost neplatnosti volby členů dozorčí rady, nemohl porušit
ust. §17a odst. 2 písm. b) a ust. §7 odst. 4 zákona o investičních společnostech
a investičních fondech, nepovažuje již za nutné zabývat se na tomto místě polemikou žalobce
a žalovaného o obsahu slov jednat čestně, odpovědně a ve prospěch akcionářů.
Podle ustanovení §37k zákona o investičních společnostech a investičních fondech
lze uložit členům představenstva, dozorčí rady, prokuristům, zaměstnancům, nuceným
správcům nebo likvidátorům investiční společnosti nebo investičního fondu, kteří zaviněně
závažně nebo opětovně porušují anebo porušovali své povinnosti pokutu podle stupně
závažnosti porušení a formy zavinění až do výše 100 000 Kč.
Za použití gramatického výkladu uvedeného ustanovení je zřejmě, že předpokladem
pro uložení sankce je trvalost protiprávního jednání (porušují) anebo opakovanost porušení
povinností (porušovali) v minulosti. Zákonodárce tak zcela jednoznačně vyjádřil svůj úmysl
použitím nedokonavého vidu uplatnit sankci vůči jednotlivým fyzickým osobám v případech
striktně vymezených vyznačujících se trvalostí a opakovaností a odlišuje tak důvody
pro uložení pokut fyzickým osobám od důvodů, které jsou obsaženy v §37, podle kterého
se postupuje při ukládání sankcí investiční společnosti, investičnímu fondu nebo depozitáři.
Z dikce odst. 1 uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem uložení sankce nebo
opatření k nápravě v případě právnické osoby, je kromě trvání stavu i pouhá jedinečnost
porušení dokonaného (… porušují nebo porušily své povinnosti…).
Řízení o uložení sankce bylo zahájeno a vedeno pouze pro jednorázové konání, resp.
nečinnost (neupozornění), tzn. nikoli pro protiprávní stav trvající a ani protiprávní stav
opakovaný.
Soud tak dospěl k závěru, že nebyly dány zákonné předpoklady pro uplatnění sankce
podle §37k zákona o investičních společnostech a investičních fondech.
Ze shora uvedených důvodů soud zrušil rozhodnutí žalovaného i správního orgánu,
který rozhodoval v prvním stupni, bez jednání rozsudkem podle §76 odst. 1 písm. a) a §78
odst. 1 a 3 s. ř. s. a věc vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. §60 odst.1 s. ř. s. a dle zákona
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve změně pozdějších předpisů a přiznal žalobci částku
3150 Kč, která spočívá v zaplacení soudního poplatku v částce 1000 Kč, 2x 1000 Kč
po hlasování a 2x 75 Kč paušální náhrady (§10, 11, 13 zákona č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( §53 odst.3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. 8. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu