ECLI:CZ:NSS:2017:7.ADS.229.2016:54
sp. zn. 7 Ads 229/2016 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: M. H.,
zastoupena JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou se sídlem Studentská 4, Znojmo, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2016,
č. j. 22 Ad 11/2016 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Aleny Malachové se u r č u je částkou 3 900 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně, jíž byl pro vrozenou srdeční vadu přiznán invalidní důchod pro invaliditu I.
stupně podle §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, požádala
dne 29. 7. 2015 o zvýšení stupně invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen
„žalovaná“) z posudku Okresní správy sociální zabezpečení Znojmo ze dne 29. 10. 2015 zjistila,
že stěžovatelka splňuje podmínky pro změnu stupně invalidity na III. stupeň podle §39 odst. 2
písm. c) zákona o důchodovém pojištění, a to ode dne 8. 9. 2015. V uvedený den byla totiž
žalobkyně podrobena lékařskému vyšetření MUDr. Ž. z Centra transplantační a kardiovaskulární
chirurgie Brno (dále jen „CKTCH Brno“), kterým bylo zjištěno zhoršení jejího zdravotního stavu
odůvodňující zvýšení stupně invalidity. Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015, č. j. X, proto žalovaná
zvýšila žalobkyni invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, a to ke dni 8. 9.
2015 podle §56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění.
[2] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně námitky, v nichž požadovala přiznání
invalidního důvodu pro invaliditu III. stupně pět let zpětně. Tyto námitky žalovaná zamítla
rozhodnutím ze dne 9. 2. 2016, č. j. X. Žalovaná na základě nově vypracovaného posudku opět
dospěla k závěru, že byl žalobčin stav dlouhodobě dobře stabilizován; zhoršení zdravotního stavu
je doloženo až nálezem ze dne 8. 9. 2015. Žalobčinu požadavku na změnu stupně invalidity pět
let zpětně proto nebylo možné vyhovět, neboť v době, pro kterou požadovala zvýšení
invalidního důchodu, odpovídal její zdravotní stav I. stupni invalidity.
II.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
[4] Krajský soud nechal Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také
„posudková komise“) vypracovat posudek, jímž provedl důkaz. Z tohoto posudku zjistil,
že žalobkyně trpí vrozenou srdeční vadou, přičemž její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý.
Zhoršení zdravotního stavu bylo prokázáno lékařskou zprávou MUDr. Ž. z CKTCH Brno, jež
byla vypracována na základě vyšetření dne 8. 9. 2015. Toto datum bylo proto stanoveno jako
datum vzniku invalidity III. stupně.
[5] Krajský soud konstatoval, že posudek posudkové komise je objektivní, úplný
a přesvědčivý, považoval jej proto za rozhodující důkaz pro posouzení žaloby. Z vypracovaného
posudku podle krajského soudu vyplynulo, že zhoršení žalobčina zdravotního stavu bylo
jednoznačně prokázáno ke dni lékařské prohlídky MUDr. Ž. z CKTCH Brno. Proti posudku
přitom žalobkyně nevznesla námitky; svou žádost o určení data vzniku invalidity III. stupně
s platností pět let zpětně zdůvodnila pouze doporučením ze strany lékařů a sociální pracovnice.
Z medicínského hlediska však nebyly shledány podmínky pro zpětné určení data vzniku invalidity
III. stupně, napadené rozhodnutí proto krajský soud shledal správným a souladným se zákonem.
III.
[6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[7] Stěžovatelka oprávněnost svého požadavku zdůvodňuje tím, že je již od narození velmi
těžce nemocná – trpí vrozenou srdeční vadou a má oslabený imunitní systém. Stěžovatelka by
se neobešla bez celodenní péče své matky. Její onemocnění se neustále opakují, a to se zvyšující
se frekvencí, vždy musí být navíc léčena antibiotiky. Tato situace je stejná prakticky od narození.
Z tohoto důvodu jí bylo lékaři a sociální pracovnicí opakovaně doporučováno žádat o invalidní
důchod, a to i se zpětnou platností. Nesouhlasí proto s vypracovanými posudky a má za to, že je
nutné vypracovat nový, skutečně objektivní posudek.
IV.
[8] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Ustanovení §41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění stanoví, že „[p]ři změně stupně
invalidity se nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.“
Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud i žalovaná nesprávně posoudily den, ke kterému ke změně
stupně invalidity došlo. Stěžovatelka tudíž činí sporným skutková zjištění krajského soudu
a žalované.
[12] Posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné
odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám
vyjádřily. Rozhodnutí soudu o přiznání invalidního důchodu jako dávky důchodového pojištění
se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je v soudním řízení zákonem svěřeno
primárně Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení). V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový
zdravotní stav a zachované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové
závěry o invaliditě a době jejího vzniku. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení
stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí
klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Pokud se tedy
posudková komise v posudku zpracovávaném v řízení o žalobě proti rozhodnutí o invalidním
důchodu vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím uváděným
stěžovatelkou a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní, lze jej považovat
za úplný a přesvědčivý. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku
způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou,
jelikož pro to nemá potřebné odborné lékařské znalosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61,
publ. pod č. 800/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58).
[13] Posudek, z něhož krajský soud vycházel, považuje Nejvyšší správní soud, stejně jako
krajský soud, za úplný a přesvědčivý. Posudková komise vycházela z kompletní stěžovatelčiny
zdravotní dokumentace. Z posudků a lékařských zpráv pokrývajících období od roku 1998
až do současnosti přitom dovodila, že stěžovatelčin zdravotní stav, odpovídající I. stupni
invalidity, byl dlouhodobě stabilizovaný. Jeho zhoršení bylo prokázáno teprve při lékařské
prohlídce provedené MUDr. Ž. z CKTCH Brno dne 8. 9. 2015. Posudková komise proto
potvrdila závěry posudku, z něhož vycházela žalovaná, a tedy rovněž závěry žalované.
[14] Stěžovatelčino tvrzení, že její zdravotní stav trvale odpovídal III. stupni invalidity, proto
bylo v řízení před krajským soudem a správními orgány na základě dostatečně zjištěného
skutkového stavu přesvědčivým způsobem vyvráceno. Stěžovatelka zároveň svá tvrzení
nepodložila žádnými důkazy, jež by byly s to vyvrátit či zpochybnit závěry vypracovaných
posudků. Nejvyšší správní soud proto shledal rozsudek krajského soudu, který se ztotožnil
se závěry žalované, správným a souladným se zákonem.
[15] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[16] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[17] Stěžovatelce byla Nejvyšším správním soudem ustanovena advokátka podle §35
odst. 8 s. ř. s. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8
ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání odměny v dané věci Nejvyšší správní soud určil odměnu
výše uvedené advokátce ve výši 3 900 Kč [tři úkony právní služby po 1 000 Kč dle §7 a §9
odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §11
odst. 1 písm. b), c) a d) téže vyhlášky (první porada s klientkou, další porada přesahující jednu
hodinu, návrh ve věci samé), a tři režijní paušály po 300 Kč za tři úkony právní služby dle §13
odst. 3 téže vyhlášky]. Celková částka 3 900 Kč bude k rukám advokátky vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu