ECLI:CZ:NSS:2005:7.ANS.1.2005
sp. zn. 7 Ans 1/2005 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele F. Š.,
zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové,
Cihlářova 4, za účasti Obce V., zastoupené JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem
v Novém Městě na Moravě, Brněnská 110, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2004, č. j. 30 Ca 381/2003 - 54,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2004, č. j. 30 Ca 381/2003 – 54,
se zrušuje .
II. Žaloba ze dne 8. 11. 2003 se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou
se domáhal, aby soud uložil Obci V. (dále též „správní orgán“) povinnost do 30 dnů
rozhodnout o zrušení údajů o místu trvalého pobytu občanů (osob) v nedokončené stavbě
bytového domu čp. 30 na st. parc. č. 70 v obci V., neboť stěžovatel nebyl s ohledem
na ust. §12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“),
k takovému návrhu aktivně legitimován.
Ve včas podané kasační stížnosti namítal stěžovatel, že rozhodnutí soudu, že není
oprávněnou osobou k předmětné nedokončené stavbě podle ust. §10 zákona o evidenci
obyvatel a že není ve věci aktivně legitimován, je v rozporu s tímto zákonem. Napadeným
rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť mimo
jiné soud neprovedl navržené důkazy, a to zvláště pokud ve věci rozhodoval bez jednání.
Tím podstatně snížil stěžovatelovu důvěru v objektivnost, nestrannost a nezávislost soudní
moci v České republice. Podle názoru stěžovatele je rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné, neboť nebyly provedeny navržené důkazy. Skutečnost, že Obec V. ani
nezačala se správním řízením, ač podle zákona měla, je vadou řízení před správním orgánem,
kterou soud v řízení neodhalil. Nezákonnost rozhodnutí spatřuje stěžovatel v nesprávném
posouzení právní otázky soudem, který nezjistil, že ve věci nebylo započato správní řízení, ač
toto mělo být učiněno, a dále v tom, že soud v rozporu se stavebním zákonem rozhodl, že
v nedokončené stavbě l ze bydlet. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí
krajského soudu a dále, aby soud rozhodl tak, jak je uvedeno v návrhu žaloby.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu,
přičemž trvá na svém stanovisku, že žalobní návrh byl předčasný a zejména nedoložen
řádnými důkazními materiály, které by případně opravňovaly zahájit řízení o zrušení místa
trvalého pobytu. Rovněž souhlasí s tím, že ust. §12 zákona o evidenci obyvatel nezakládá
povinnost zrušit údaj o místu trvalého pobytu. Stěžovatel se svých práv může domáhat jinou
právní cestou, zejména v občanskoprávním řízení. Správní orgán navrhl zamítnutí kasační
stížnosti.
Ze soudního spisu, který soudu předložil krajský soud, vyplynuly následující podstatn é
skutečnosti:
Žalobou ze dne 8. 11. 2003 se stěžovatel domáhal vydání rozsudku, že „žalovaná
je povinna pokračovat ve správním řízení ve věci návrhu na zrušení údajů o místu trvalého
pobytu podle §12 zákona o evidenci obyvatel ve stavbě domu čp. 30 na st. parc. č. 70 ve V.,
zapsáno na LV č. 353 pro obec a část obce V., k.ú. V. u R. u Katastrálního úřadu ve Žďáře
nad Sázavou.“ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2004, č. j. 30 Ca 381/2003 -
50, byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení doplnil
žalobu o návrh výroku rozsudku. Současně byl poučen o tom, že nebude -li této výzvě ve
stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o žalobě odmítne. Podáním ze dne 27. 9. 2004
stěžovatel navrhl znění rozsudku tak, že „žalovaná je povinna do 30 dnů rozhodnout o zrušení
údajů o místu trvalého pobytu občanů (osob) v nedokončené stavbě bytového domu čp. 30
na st. parc. č. 70 v obci V., zapsáno na LV č. 353 pro obec a část obce V., k. ú. V. u R.,
u Katastrálního úřadu ve Žďáře nad Sázavou.“
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Dle ust. §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Podle ust. §80 odst. 3 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
obsahovat návrh výroku rozsudku.
Dle ust. 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu
povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší,
než kterou určuje zvláštní zákon.
Z dikce ust. §81 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že soud je v řízení o žalobě proti nečinnosti
správního orgánu oprávněn uložit správnímu orgánu pouze povinnost vydat rozhodnutí nebo
osvědčení. Nemůže však předjímat jejich obsah vyplývající z hmotněprávních norem
tím, že by správní orgán zavázal k vydání rozhodnutí či osvědčení konkrétního obsahu. S výše
uvedeným musí korespondovat i návrh petitu žaloby, který je dle soudního řádu správního
obligatorní náležitostí žaloby. Nelze tedy požadovat, aby soud rozhodl, že „žalovaná
je povinna do 30 dnů rozhodnout o zrušení údajů o místu trvalého pobytu občanů (osob)
v nedokončené stavbě bytového domu čp. 30 na st. parc. č. 70 v obci V., zapsáno na LV č.
353 pro obec a část obce V., k. ú. V. u R., u Katastrálního úřadu ve Žďá ře nad Sázavou“, jak
to ve svém podání ze dne 27. 9. 2004 činil stěžovatel. Takovýto návrh výroku rozsudku není
způsobilý k projednání ve správním soudnictví. Žaloba stěžovatele tak nesplňovala jednu
z obligatorních náležitostí stanovených ust. §80 odst. 3 s. ř. s. Z tohoto důvodu ji měl krajský
soud dle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout. S ohledem na okolnost, že tak neučil, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že napadený rozsudek krajského soudu je zatížen vadou, která měla
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Proto byla splněna podmínka, aby Nejvyšší
správní soud byl oprávněn překročit dle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. meze přezkumu rozhodnutí
krajského soudu stanovené mu kasační stížností a konstatovat, že vzhledem k výše uvedeným
nedostatkům je rozhodnutí krajského soudu nutno zrušit.
Krajský soud v Brně tedy pochybil, jestliže za takovýchto okolností o žalobě věcně
rozhodoval a žalobními námitkami se meritorně zabýval (žalobu zamítl), ač koliv bylo
na místě žalobu pro nedostatek podání odmítnout. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
současně s vyhověním kasační stížnosti, tedy se zrušením nesprávného rozsudku krajského
soudu, sám podanou žalobu odmítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud při určování výše nákladů řízení o kasační stížnosti zohlednil
ust. §60 odst. 7. s. ř. s. a shledal, že okolnost, že bylo kasační stížnosti vyhověno z důvodů
uvedených v ust. §109 odst. 3 s. ř. s., tedy nikoliv z těch, které uváděl stěžovatel, je důvodem
zvláštního zřetele hodným, pro který Nejvyšší správní soud rozhodl, že se stěžovateli náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Výrok o náhradě nákladů řízení správního
orgánu, který neměl ve věci úspěch, se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu