ECLI:CZ:NSS:2006:7.AS.14.2005
sp. zn. 7 As 14/2005 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 10, Krátká 10,
zastoupeného JUDr. Simonou Macáškovou, advokátkou se sídlem v Praze 4,
Přechodní 1600/11, za účasti České televize, se sídlem v Praze 4 - Kavčí Hory,
Na Hřebenech II,, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 23. 9. 2004, č. j. 6 Ca 106/2004 – 48,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2004, č. j. 6 Ca 106/2004 - 48,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2004, č. j. 6 Ca 106/2004 – 48,
byla pokuta uložená rozhodnutím stěžovatele ze dne 1. 4. 2004, č. j. Rpo/1/04/774 snížena
na částku 200 000 Kč a jinak byla zamítnuta žaloba České televizi (dále jen „ČT“) proti
předmětnému rozhodnutí, kterým jí byla uložena pokuta podle §60 odst. 3 písm. c) zákona
č. 231/2001/ Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“) ve výši
2 000 000 Kč za porušení §32 odst. 1 písm. e) citovaného zákona. V odůvodnění napadeného
rozsudku městský soud uvedl, že shledal důvodným návrh ČT ohledně snížení pokuty.
Stěžovatel sice řádně zdůvodnil výši pokuty, z jakých kritérií vycházel při stanovení její výše,
nicméně městský soud má za to, že s ohledem na všechny okolnosti případu byla pokuta
stanovena ve zjevně nepřiměřené výši. Městský soud přitom přihlížel k charakteru pořadu,
ve kterém byly nevhodné scény odvysílány, že se jednalo o umělecký magazín s komentářem,
kde byly jeho jednotlivé části klipu rozebrány a vysvětleny, dále přihlédl k tomu,
že se jednalo o vysílání na okruhu ČT 2, který má malou sledovanost, tudíž je pravděpodobné,
že k ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých mohlo dojít
v relativně malé míře.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil
názor, že městský soud snížením udělené pokuty zasáhl do jeho správního uvážení, ačkoliv
zákon dává stěžovateli jako správnímu orgánu pouze rozpětí pro výši pokuty a jiným
způsobem jeho správní uvážení neomezuje, je-li rozhodnutí odůvodněno tak, aby bylo
přezkoumatelné. Stěžovatel se proto domnívá, že konstatoval-li městský soud, že zákon
byl dodržen a že rozhodnutí je přezkoumatelné, nemohl postupovat jinak než že se výší
pokuty dále nezabýval a ponechal ji ve výši udělené stěžovatelem. Stěžovatel v tomto postupu
shledává pochybení ve smyslu v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud
nesprávně posoudil zjevnou nepřiměřenost výše uložené pokuty. Stěžovatel zdůraznil,
že se jednalo o celoplošné vysílání s hrubě závadným obsahem navádějícím k závadnému
jednání mládeže, jak je to popsáno v rozhodnutí stěžovatele. Pokuta přitom byla uložena
ve výši představující cca 20% maximální výše rozpětí pro ukládání takových pokut. Takovou
výši pokuty nepovažuje stěžovatel za zjevně nepřiměřenou. To, že se jednalo o umělecký
magazín s komentářem, nesnižuje nebezpečnost odvysílání tohoto pořadu, protože děti
vysvětlující komentář nevnímají, resp. malé děti mu vůbec nerozumějí. I když sledovanost
pořadu nebyla vysoká, mohl pořad vzhledem ke svému charakteru a k odpolednímu času
odvysílání zasáhnout rizikovou skupinku dětí a mladistvých a mít na ně návodný účinek
směrem k závadnému chování. Z uvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby napadený
rozsudek byl zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám shledal vadu uvedenou v odstavci 3, k níž
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení §78 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž
správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí
podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, od něj upustit nebo
jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě
skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním
v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.
Citované ustanovení přineslo do správního soudnictví s účinností od 1. 1. 2003 novou
právní úpravu v oblasti správních deliktů, která umožňuje, aby soud v přezkumném řízení
za předpokladu, že pro zrušení výroku rozhodnutí nejsou splněny podmínky, rozsudkem
nahradil legální správní uvážení svým uvážením, jímž samostatně posoudí přiměřenost trestu
podle stejných hledisek zákonem stanovených. Moderační právo soudu v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu je ve správním soudnictví poměrně výjimečné. Pravidlem
je totiž kasační přezkum, který nedává správnímu soudu pravomoc k tomu, aby rozhodnutí
sám měnil, a umožňuje mu pouze buď zamítnout nedůvodný návrh nebo napadené rozhodnutí
k důvodnému návrhu zrušit a nejčastěji vrátit k dalšímu řízení, případně vyslovit nicotnost
správního rozhodnutí.
Žalobní petit, jímž žalobce požaduje moderaci trestu, podléhá stejnému procesnímu
režimu jako petit, jímž se žalobce domáhá zrušení správního rozhodnutí. To je ostatně patrné
i z ustanovení §65 s. ř. s., upravujícího žalobní legitimaci, který vedle sebe souřadně klade
možnost domáhat se zrušení rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti a možnost žádat
o upuštění od trestu, popř. o jeho snížení. Petit směřující k moderaci pak může
být formulován buď jako součást petitu eventuálního nebo jako petit samostatný v případech,
kdy žalobce nezpochybňuje svou deliktní odpovědnost, avšak považuje uložený trest
za nepřiměřený.
Návrh na snížení trestu či na upuštění od něj může žalobce vznést i po uplynutí lhůty
k podání žaloby. Nebyl by zřejmě připuštěn jen tehdy, pokud by výsledky dosavadního řízení
nemohly být podkladem pro řízení o něm (srov. §95 odst. 2 o. s. ř.). Takový návrh,
stejně jako každý jiný žalobní petit, tedy nepodléhá koncentraci ve smyslu §71 odst. 2 s. ř. s.
To ovšem platí pouze za předpokladu, že je založen na žalobních bodech uplatněných
v zákonné dvouměsíční lhůtě. Možnost vznést tento návrh i po uplynutí zákonné lhůty
a soudcovské lhůty podle §37 odst. 5 s. ř. s. je ale přece jen více podmíněna správnou
formulací žalobních bodů než je tomu u petitu směřujícího ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Žalobní petit musí vycházet z řádně uplatněných žalobních bodů, zatímco podkladem
pro návrh na zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení může
být jakýkoli žalobní bod, ať už spočívá na tvrzených vadách řízení nebo hmotněprávní
nezákonnosti jakéhokoli ze závěrů správního orgánu, podkladem pro návrh na moderaci musí
být tvrzení o tom, že trest uložený žalobci je nepřiměřený. Nepostačí tedy zpochybňovat
právní základ odpovědnosti. Pokud žalobce tvrdí pouze to, že neporušil zákon a že mu
nevznikla odpovědnost, tzn., že jeho žalobní námitky směřují jen proti samotnému posouzení
jeho jednání jako deliktního, nebude se moci později domáhat moderace trestu. Aby tak mohl
učinit, musí již v žalobě výslovně napadat nepřiměřenost trestu a své přesvědčení o tom, že
správní orgán pochybil při stanovení výše trestu, musí v průběhu řízení před soudem
též zdůvodnit.
Přezkoumává-li soud rozhodnutí o správním trestu, které bylo napadeno ve všech
svých právních závěrech, postupuje v několika krocích. Nejprve se, k žalobní námitce, zabývá
tím, zda se žalobce skutečně dopustil skutku, který je mu vytýkán, tj. tedy zda je tento skutek
správním deliktem a zda jej správní orgán správně kvalifikoval. Poté zkoumá, zda byl žalobce
potrestán takovým druhem trestu, jaký stanoví zákon a konečně pak hodnotí, zda správní
orgán při uložení trestu přihlédl ke všem zákonným kritériím a zda nepřekročil meze
správního uvážení. Shledá-li soud nezákonnost, byť i v jediném právním závěru správního
orgánu, zruší k návrhu žalobce napadené správní rozhodnutí. I pokud tedy správní orgán
nepochybil při kvalifikaci správního deliktu a zvolil i správný druh trestu a uložil jej v mezích
stanovených zákonem, bude jeho rozhodnutí k žalobní námitce zrušeno, nezhodnotil-li
při ukládání trestu řádně zákonná kritéria, která by mohla mít vliv na výši trestu.
Napadá-li však žalobce právě závěr správního orgánu o výši trestu, nemusí to vést
ke zrušení rozhodnutí, jestliže to žalobce nežádá. Je totiž zcela v jeho dispozici, zda pro takto
tvrzené pochybení bude žádat zrušení rozhodnutí, nebo zda bude usilovat pouze o moderaci
trestu. Shledá-li pak soud žalobu důvodnou, rozhodne v souladu s dispoziční zásadou
tak, jak žalobce požadoval. Rozhodnutí, jímž byl uložen zjevně nepřiměřený trest, tak může
být buď zrušeno jako celek nebo může být jen nahrazen jeho výrok o trestu výrokem soudu.
Šíři procesních možností soudu přitom určuje žalobce. Je na něm, zda zvolí výlučně petit
na zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení, zda se bude domáhat
pouze moderace trestu nebo zda spojí obě možnosti v eventuálním petitu.
V projednávané věci městský soud aplikoval §78 odst. 2 s. ř. s. přesto, že se ČT ve
smyslu §65 odst. 3 nedomáhala, aby bylo upuštěno od uložené pokuty, popř. aby byla tato
pokuta snížena. Ve velmi stručně formulované žalobě ČT pouze namítala, že věc nebyla
stěžovatelem správně kvalifikována a za zásadní otázku souzené věci označila to, zda byla
skutečně naplněna skutková podstata správního deliktu, tedy zda předmětný pořad mohl
ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých tím, že obsahuje pornografii
a hrubé, samoúčelné násilí. Stěžovateli vytýkala, že své rozhodnutí opřel jednak o skutečnost
pro posouzení věci rozhodnou, která v řízení vůbec zjišťována nebyla a jednak o svůj
subjektivní názor. Dále pouze vyjádřila nesouhlas s výší pokuty a v této souvislosti uváděla
údaje týkající se sledovanosti pořadu a věkového složení publika. Teprve u ústního jednání,
tj. po více než 4 měsících po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby, dala
ČT vzhledem k výši pokuty soudu do úvahy a navrhla moderaci výše uložené pokuty, a to bez
jakéhokoliv odůvodnění. Městský soud se na základě takto uplatněného návrhu poté,
co neshledal důvodným návrh ČT na zrušení napadeného rozhodnutí, zabýval návrhem
na moderaci a dospěl k závěru, že pokuta byla stanovena v nepřiměřené výši a snížil
ji na 1/10.
S ohledem na výše uvedené městský soud pochybil, když rozhodl o návrhu
ČT na moderaci uplatněném po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, který nebyl založen
na žalobních bodech uplatněných v této lhůtě. Žaloba neobsahovala tvrzení o tom, že pokuta
uložená stěžovatelem je nepřiměřená, pouze v ní byla zpochybněna důvodnost jejího uložení,
což samo o sobě bez dalšího nezahrnuje i návrh na moderaci. Řízení před městským soudem
tak bylo zatíženo vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Protože
podkladem pro návrh na moderaci musí být tvrzení o tom, že trest uložený žalobci
je nepřiměřený, nelze považovat za dostačující pouze obecné vyjádření nesouhlasu s výší
pokuty. Pokud žalobce tvrdil v žalobě pouze to, že nedošlo k porušení zákona a že stěžovatel
opřel rozhodnutí jednak o skutečnost pro posouzení věci rozhodnou, která v řízení vůbec
zjišťována nebyla a jednak o svůj subjektivní názor, takže jeho žalobní námitky směřovaly
jen proti samotnému posouzení jeho jednání jako deliktního, nemohl se později domáhat
moderace trestu.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a v souladu s odst. 2 citovaného ustanovení věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je městský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne městský soud v novém rozhodnutí i o nákladech
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu