ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.238.2016:26
sp. zn. 7 As 238/2016 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. M., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2016, č. j. 17 A 85/2015 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Horšovský Týn (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne
22. 6. 2015, sp. zn. PO 11930/2014, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit tím, že dne
26. 11. 2014 jako řidič motorového vozidla nepředložil při silniční kontrole na výzvu policisty
řidičský průkaz, přestože byl vyzván, aby předložil „doklady potřebné k řízení a provozu vozidla“.
Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit
náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný
zamítl rozhodnutím ze dne 5. 10. 2015, č. j. DSH/10778/15, a napadené rozhodnutí potvrdil.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl výše
označeným rozsudkem. Krajský soud nepřisvědčil žalobcovým tvrzením, že výzva formulovaná
policistou k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla nebyla dostatečně určitá
a srozumitelná pro dosažení jejího účelu, ani tvrzení, že řidičský průkaz měl při kontrole u sebe
a nepředložil jej jen proto, že k jeho předložení nebyl vyzván.
III.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V závěru kasační stížností též obecně poukázal na nedostatečné odůvodnění napadeného
rozsudku, uplatňuje tedy též kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel trval na tom, že měl při kontrole u sebe všechny doklady uvedené v §6 odst. 8
písm. a), b) a c) zákona o silničním provozu, včetně řidičského průkazu. Z povinnosti mít u sebe
všechny zde uvedené doklady však nelze dovozovat povinnost řidiče automaticky je předložit
při policejní kontrole, neboť tato kontrola by se mohla zaměřit jen na kontrolu některých
z nich. Výzva k předložení řidičského průkazu je z hlediska právní teorie faktický pokyn a jako
taková musí být jasná, přesná, určitá a srozumitelná. Jinak řečeno, řidič je povinen policistům
předložit pouze takové doklady, k jejichž předložení je jednoznačně, srozumitelně a dostatečně
určitě vyzván. Pojem „doklady předepsané k řízení a provozu vozidla“ ovšem není zákonem nijak
upravený, jde spíše o „hantýrku“ používanou policisty běžně při silniční kontrole, ovšem
z právního hlediska se jedná o neurčitý pojem, který zatím nebyl rozhodovací soudní praxí
dostatečně konkretizován. Vyzve-li tedy policista řidiče k tomu, aby předložil „doklady předepsané
k řízení a provozu vozidla“, pak taková výzva není závazná, neboť tento pojem není zákonem
definován. Výzva k předložení dokladů přitom v sobě nemůže zahrnovat zkoušku toho, zda řidič
vozidla ví, jaké doklady má mít při řízení vozidla u sebe. Pokyn „předložte doklady předepsané k řízení
a provozu vozidla“, není explicitní výzvou k předložení řidičského průkazu. Chtěli-li policisté vidět
řidičský průkaz, měli stěžovatele vyzvat k předložení řidičského průkazu. K upozornění krajského
soudu, že výzva zjevně nebyla pro stěžovatele nesrozumitelná, když v reakci na ni předložil
technický průkaz vozidla a doklad o pojištění odpovědnosti, stěžovatel oponoval, že předložil
ty doklady, o kterých se domníval, že k jejich předložení byl vyzván, přičemž krajský soud
nemůže relevantně posoudit stěžovatelovy myšlenkové pochody a hodnotit, jakých skutečností
si byl v rozhodném místě vědom a jakým směrem se ubíralo jeho uvažování. Pokud stěžovatel
uvedl, že si nebyl vědom skutečnosti, že má předložit řidičský průkaz, nelze dovozovat opak
ze skutečnosti, že předložil jiné doklady.
[6] Dále stěžovatel upozornil, že tvrzení krajského soudu, že na místě spáchání údajného
přestupku sdělil zasahujícím policistům, že si řidičský průkaz zapomněl doma, nemá oporu
ve správním spise. Ke svědeckým výpovědím zasahujících policistů nelze v tomto bodě nijak
přihlížet, neboť se jedná o tzv. reprodukovanou výpověď, která není v řízení trestního charakteru
přípustná.
[7] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení
mu věci k dalšímu řízení.
IV.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze setrval na svém vyjádření k žalobě
a navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] K obecně vznesené námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní
soud konstatuje, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti (viz např. rozsudek ze
dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS). Kasační důvod ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s tedy není naplněn.
[12] Stěžovatel byl odsouzen za spáchání přestupku vymezeného v §125c odst. 1 písm. k)
zákona o silničním provozu, tedy za to, že v provozu na pozemních komunikacích jiným
jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) téhož odstavce, nesplnil nebo porušil
povinnost stanovenou v hlavě II zákona o silničním provozu. Podstatou jeho klíčové námitky
je, zda mohl být sankcionován za nepředložení řidičského průkazu na základě výzvy, která byla
formulována slovy: „Předložte doklady předepsané k řízení a provozu vozidla.“ Právní otázka sporná
mezi stěžovatelem a žalovaným je, zda byla tato výzva dostatečně určitá, tedy zda řidiči
motorového vozidla vznikla na základě této výzvy povinnost předložit řidičský průkaz.
[13] Podle Nejvyššího správního soudu tato výzva byla dostatečně určitá. Za doklady potřebné
k řízení a provozu vozidla je nutno považovat ty doklady, které u sebe musí řidič vozidla mít,
aby mohl vozidlo řídit. Nejde o neurčitý právní pojem, jak uvádí stěžovatel, ale o běžně
používané spojení, jehož obsah jednoznačně vyplývá z textu zákona o silničním provozu. Podle
§6 odst. 8 písm. a), b) a c) zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 12. 2015, musí
mít každý řidič motorového vozidla při řízení u sebe řidičský průkaz, osvědčení o registraci
vozidla podle zvláštního právního předpisu a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu. Podle §6 odst. 12 věty prvé
téhož zákona je řidič motorového vozidla na výzvu policisty nebo vojenského policisty povinen
předložit doklady podle §6 odst. 8 a 9 zákona o silničním provozu policistovi ke kontrole.
Není tedy pochyb o tom, že pokud je řidič vyzván k tomu, aby předložil doklady potřebné
k řízení a provozu vozidla, má předložit i řidičský průkaz. Stěžovatelova argumentace údajnou
nedostatečnou konkretizací tohoto spojení v zákoně a judikatuře a jeho vlastními neseznatelnými
vnitřními myšlenkovými pochody a směry jeho uvažování nemůže nic změnit na jasném textu
zákona, ani na zažité praxi jeho aplikace, a tedy ani na zcela správných a přesvědčivě
odůvodněných závěrech krajského soudu.
[14] Stěžovatelovo tvrzení, že by se policisté hypoteticky mohli zaměřit jen na kontrolu
některých z dokladů uvedených v §6 odst. 8 zákona o silničním provozu, pak nijak nesouvisí
s nyní projednávaným případem, neboť ve stěžovatelově případě policisté žádné podobné zúžení
kontrolovaných dokladů ve své výzvě neprovedli. Stěžovatel nerozporoval v řízení
před správními orgány ani soudy, že byl policisty vyzván k předložení dokladů potřebných
k řízení a provozu vozidla. Tuto formulaci použitou policisty při provádění silniční kontroly
za účelem zjištění, zda stěžovatel má u sebe doklady předepsané v §6 odst. 8 silničního zákona,
je z výše uvedených důvodů třeba označit za srozumitelnou, jasnou a určitou.
[15] Stěžovatel je ostatně jako řidič motorového vozidla povinen znát normy upravující
provoz na pozemních komunikacích, takže musel vědět, jaké doklady má zasahujícím policistům
předložit. To nelze chápat jako „zkoušku toho, zda řidič vozidla ví, jaké doklady má mít při řízení vozidla
u sebe, nebo jaké doklady se domnívá, že policista chce vidět“, jak uvádí v kasační stížnosti. Povinností
účastníka provozu na pozemních komunikacích je podle §4 písm. b) zákona o silničním provozu
také povinnost řídit se pokyny policisty. Také proto, aby tyto pokyny mohla osoba účastnící
se silničního provozu pochopit, platí podle §3 odst. 2 téhož zákona, že „[ř]ídit vozidlo nebo jet
na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti
a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních
komunikacích“. Jinak řečeno, patří mezi povinnosti řidiče znát předpisy o provozu na pozemních
komunikacích natolik, aby mohl pochopit a uposlechnout pokyny policistů. Řidič je tedy
s ohledem na §6 odst. 8 zákona o silničním provozu povinen vědět, jaké doklady musí mít u sebe
při řízení motorového vozidla, a na výzvu podle §6 odst. 12 zákona o silničním provozu
má povinnost tyto doklady předložit.
[16] Krajský soud navíc správně poukázal na skutečnost, že ačkoliv stěžovatel podle svých
slov nevěděl, že má na výzvu policistů předložit řidičský průkaz, a nebyl o něj jmenovitě požádán,
tak na výzvu „předložte doklady předepsané k řízení a provozu vozidla“, bez pochybností předložil
technický průkaz vozidla a doklad o pojištění odpovědnosti, tedy doklady, které zákon výslovně
uvádí právě v §6 odst. 8 zákona o silničním provozu, i když k jejich předložení byl vyzván
také pouze shora uvedenou výzvou, a nikoliv jmenovitě.
[17] V druhé kasační námitce stěžovatel brojí proti použitelnosti výpovědi prap. M. M., který
při svědecké výpovědi v řízení před správním orgánem I. stupně dne 2. 6. 2015 vypověděl, že
stěžovatel řidičský průkaz nepředložil „s tím, že tento doklad zapomněl doma“. K tomu je však třeba
říci, že správní orgány ani krajský soud závěr o stěžovatelově vině o výpověď prap. M. k
uvedenému vyjádření stěžovatele neopřely. Správní orgán I. stupně k tomu uvedl: „Pakliže by
obviněný u sebe řidičský průkaz měl, jistě by tento doklad spolu s ostatními předložil a vysoce pravděpodobná je
tak verze obsažená ve výpovědi jednoho ze svědků, podle níž obviněný zapomněl řidičský důkaz doma. Otázku,
zda obviněný řidičský průkaz u sebe měl či nikoliv, však městský úřad neřeší, neboť není ve vztahu
k projednávanému přestupku relevantní.“ Uvedená úvaha správní orgánu je zcela správná, neboť
z hlediska naplnění skutkové podstaty popsaného přestupku je naprosto nerozhodné, kde se při
silniční kontrole řidičský průkaz stěžovatele nacházel (zda jej stěžovatel měl v palubní desce
vozidla, doma, či kdekoliv jinde). Klíčové je, že jej na výzvu policisty při silniční kontrole
nepředložil. V tomto směru je v zásadě nadbytečná poznámka krajského soudu o tom, že podle
jeho náhledu stěžovatel řidičský průkaz nepředložil, neboť, jak sám při kontrole uvedl,
jej zapomněl doma. Nosným důvodem rozhodnutí krajského soudu i správních orgánů byl ovšem
závěr o tom, že výzva ze strany zasahujícího policisty byla dostatečně srozumitelná a jasná
a žalobce měl povinnost na tuto výzvu předložit řidičský průkaz, což však neučinil. Tomuto
závěru, pro nějž nebyla výpověď prap. M. M. podkladem, nemá Nejvyšší správní soud co
vytknout.
[18] Ani aplikace právní zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného, které se stěžovatel
v kasační stížnosti dovolává, není namístě, neboť o tom, že stěžovatel na výzvu policisty řidičský
průkaz nepředložil, žádných pochyb není.
[19] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu