ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.334.2016:22
sp. zn. 7 As 334/2016 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. O.,
zastoupen Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň,
proti žalované: Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016,
č. j. 8 Ad 17/2013 – 49,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 8 Ad 17/2013 – 49,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, náměstka policejního prezidenta pro vnější službu
ze dne 5. 9. 2013, č. j. PPR-17924-5/ČJ-2013-990131, bylo zamítnuto odvolání žalobce
a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, vedoucího operačního odboru Policejního
prezidia České republiky ze dne 22. 5. 2013, č. j. PPR-1294-9/ČJ-2013-990760. Tímto
rozhodnutím podle §207 byla zamítnuta s odkazem na §54 a §112 odst. 2 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), žádost o doplatek služebního příjmu žalobce
za službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, kterou vykonával v letech
2009 až 2011.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Městského soudu v Praze. Rozsudkem
ze dne 28. 6. 2016, č. j. 8 Ad 17/2013 – 49, městský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení.
[3] Městský soud uvedl, že k nařízení výkonu služby přesčas lze přistoupit pouze v důležitém
zájmu služby. Tento důležitý zájem služby nelze shledat v tom, že je dlouhodobý až trvalý
nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky nařizováním služeb
přesčas s odkazem na důležitý zájem služby. Jako takový důležitý zájem služby si lze představit
vznik neočekávané situace způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého
z příslušníků např. ze zdravotních či jiných důvodů. Zda byla v takovýchto odůvodněných
případech žalobci nařizována práce přesčas, však z odůvodnění rozhodnutí žalované není vůbec
zřejmé. Žalovaná jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem neprokázala,
že služba přesčas nebyla v inkriminované věci využívána k jiným účelům a za jiných podmínek,
než které připouští platná právní úprava. Městský soud proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
III.
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka je přesvědčena, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí v přiměřeném
rozsahu vymezila konkrétní důvody pro nařízení jednotlivých služeb přesčas. Její postup
odpovídal i názoru Nejvyššího správního soudu, který je uveden v rozsudku ze dne 23. 5. 2013,
č. j. 4 Ads 11/2013 - 41. Městský soud ovšem nezohlednil nic z konkrétních okolností
projednávané věci. Sice konstatoval judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující
se k nařizování služby přesčas, avšak nehodnotil konkrétní důvody a okolnosti, které jsou
obsahem napadeného rozhodnutí a vyplývají ze spisového materiálu.
[6] Odůvodnění rozsudku městského soudu nedostačuje požadavkům na řádné
a přezkoumatelné odůvodnění. Odůvodnění rozsudku nebylo individualizované, bylo paušální
a ignorovalo relevantní skutečnosti. Takovou skutečností je i to, že stěžovatelka reagovala
dne 23. 12. 2013 na výzvu městského soudu, aby se vyjádřila k nařízení jednání a přípisem
ze dne 20. 12. 2013, č. j. PPR-17924-8/ČJ-2013-990131, požádala o nařízení jednání. Městský
soud ovšem v rozsudku uvedl, že „ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil
ve své žalobě a žalovaný k výzvě soudu podle §51 odst. 1 soudního řádu správního se nevyjádřil.“. Rovněž toto
konstatování tedy neodpovídá skutečnosti.
[7] Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s jejím obsahem nesouhlasí.
Proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s posouzením nepřezkoumatelnosti
jejího rozhodnutí ze strany městského soudu. Podle názoru městského soudu není z napadeného
rozhodnutí zřejmé, zda byla žalobci práce přesčas nařizována v odůvodněných případech, a proto
zrušil toto rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.
[12] Otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí služebních funkcionářů ve věcech služebního
poměru se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 – 41,
publ. pod č. 2900/2013 Sb. NSS, ve kterém uvedl následující:
„Proto je nezbytné, aby vedoucí příslušník u každé služby přesčas uvedl konkrétní důvod, proč ji nařídil.
S ohledem na zmíněnou neformálnost rozhodování o službě přesčas a její četnost nelze zajisté vyžadovat,
aby odůvodnění jednotlivé služby přesčas mělo parametry, které služební zákon stanovuje pro odůvodnění
rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služebního poměru. Nicméně po vedoucím příslušníkovi je možné žádat
alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas a stručný písemný záznam o tomto důvodu,
například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení zákonnosti nařízení služby přesčas v řízení
ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň nepřináší výraznější administrativní zátěž,
která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků bezpečnostních sborů. (…)
Posuzování podmínek pro nařízení služby přesčas a z toho vyplývající požadavek na přiměřené
odůvodnění takového opatření dále není výrazem nepřípustného rozšíření pravomoci soudního přezkumu
i na úkony, jimiž vedoucí příslušníci ukládají podřízeným příslušníkům úkoly směřující ke způsobu, době
a rozsahu výkonu služby podřízených příslušníků. Především je nutné zdůraznit, že dosavadní judikatura
neučinila závěr o možnosti soudního přezkumu samotného úkonu, jímž vedoucí příslušník v rámci svého
oprávnění dávat rozkazy k výkonu služby nařizuje podřízenému příslušníku službu přesčas. Správní soudy
vymezily podmínky pro nařízení služby přesčas spočívající v důležitém zájmu služby a z toho vyplývajícího
předpokladu výjimečnosti služby přesčas v rámci soudního přezkumu rozhodnutí služebních funkcionářů vydaných
v řízení o služebním poměru, která se týkala nároků příslušníků vyplývajících z údajně nezákonné služby přesčas.
Taková rozhodnutí správního orgánu nepochybně představují úkony správního orgánu ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s., které podléhají soudnímu přezkumu. V jeho rámci pak musí soud posoudit dodržení
uvedených podmínek pro nařízení služby přesčas, což však nemůže učinit bez znalosti konkrétního důvodu,
který vedoucího příslušníka k takovému opatření přiměl.
Jestliže vedoucí příslušník takový konkrétní důvod alespoň v rámcovém rozsahu nevymezí
a nezaznamená ho v písemné formě, ani ho nelze spolehlivě dovodit ze spisového materiálu, nemůže služební
funkcionář v řízení ve věcech služebního poměru náležitě posoudit, jestli služba přesčas byla nařízena v souladu
se zákonem, či nikoliv. V důsledku toho si takový úsudek nemůže učinit ani soud, který tak je nucen žalobou
napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost, jako tomu bylo i v nyní posuzované věci.“
[13] Z citovaného rozsudku vyplývá, že u každé služby přesčas je třeba uvést konkrétní důvod
jejího nařízení, a to alespoň v rámcovém rozsahu tak, aby bylo možné náležitě posoudit, jestli
služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje
se závěrem městského soudu, který žalobou napadené rozhodnutí shledal nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů. Jak ve správních rozhodnutích, tak i ve správním spisu jsou uvedeny
údaje o tom, kdy, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů byla žalobci práce přesčas
nařízena. Vždy je uvedeno datum a doba služby přesčas, počet hodin a její důvod (nepřítomnost
konkrétních příslušníků a důvod jejich nepřítomnosti). Stěžovatelka tedy v přiměřeném rozsahu
vymezila konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném
období. Městský soud tak měl k dispozici potřebné informace k tomu, aby mohl přezkoumat,
zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu
využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek, než připouští platná právní úprava. Městský
soud proto pochybil, když rozhodnutí stěžovatelky zrušil pro nepřezkoumatelnost.
[14] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nesprávného procesního postupu
městského soudu, který rozhodl o věci samé bez jednání, ačkoliv stěžovatelka žádala o jeho
nařízení. Stěžovatelka tedy uplatňuje kasační námitku podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť
namítá vadu řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
ve věci samé.
[15] Podle §49 odst. 1 s. ř. s. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k němu
účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů; kratší čas k přípravě lze
stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O jednání vyrozumí osoby
zúčastněné na řízení.
[16] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Podle odst. 2 téhož ustanovení stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších
případech.
[17] Podle §76 odst. 1 písm. a) s ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání
rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
[18] Z citovaných ustanovení vyplývá, že pravidlem je veřejné projednání žaloby
za přítomnosti účastníků řízení, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání
(viz čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky).
Výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny např. v §51 odst. 1 a §76 s. ř. s., které stanoví
podmínky, za jejichž splnění může soud o žalobě rozhodnout bez jednání.
[19] V posuzované věci ze soudního spisu vyplývá, že městský soud zaslal stěžovatelce výzvu
a poučení podle §51 odst. 1 s. ř. s. Na č. l. 29 spisu městského soudu je založeno podání
stěžovatelky ze dne 20. 12. 2013, které bylo městskému soudu doručeno dne 23. 12. 2013.
Stěžovatelka v něm požaduje, aby bylo ve věci nařízeno jednání. Městský soud pak o věci rozhodl
bez jednání a v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce
s takovým postupem souhlasil ve své žalobě a žalovaný k výzvě soudu podle §51 odst. 1 soudního řádu správního
se nevyjádřil.“
[20] V posuzované věci je třeba vyjít z toho, že městský soud zrušil žalobou napadené
rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak výslovně v odůvodnění
rovněž uvedl. Za takové situace by městský soud nemusel vyhovět žádosti stěžovatelky o konání
jednání, neboť oprávnění rozhodnout bez jednání vyplývá přímo ze soudního řádu správního.
Byť městský soud neprovedení jednání chybně odůvodnil též odkazem na splnění podmínek
podle §51 odst. 1 s. ř. s., nemělo by toto pochybení samo o sobě za následek nutnost zrušit
rozsudek městského soudu, pokud by bylo žalobou napadené rozhodnutí skutečně
nepřezkoumatelné. Tak tomu však s poukazem na shora uvedené důvody nebylo.
[21] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené důvody napadený rozsudek městského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zruši l a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším
řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Protože žalobou napadené rozhodnutí nebylo shledáno
nepřezkoumatelným, posoudí městský soud po proběhnuvším ústním jednání, zda bylo lze
za okolností vyplývajících ze správního spisu a vydaných rozhodnutí nařídit stěžovateli výkon
služby práce přesčas v režimu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu