Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.09.2018, sp. zn. 7 As 335/2018 - 12 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.335.2018:12

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.335.2018:12
sp. zn. 7 As 335/2018 - 12 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky – Vazební věznice Ostrava, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34a, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, č. j. 22 A 29/2018 - 8, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým krajský soud výrokem I. vyloučil podle §39 odst. 2 s. ř. s. k samostatnému projednání řízení o uplatňovaném nároku žalobce vůči žalované na náhradu nemajetkové újmy a zároveň výrokem II. zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalované uložena povinnost zdržet se všech forem dehonestujících i diskriminačních výroků a dalších diskriminačních aktivit vůči žalobci. [2] Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení. [3] Usnesení o vyloučení žaloby k samostatnému projednání je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Kasační stížnost proti němu je tedy nepřípustná (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 2 Afs 3/2003 - 46, a ze dne 25. 1. 2010, č. j. 5 Afs 63/2009 - 98, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2008, č. j. 5 Ans 6/2007 - 56, a ze dne 30. 4. 2009, č. j. 7 Afs 26/2009 - 57). [4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je dále nepřípustná kasační stížnost, která směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. [5] Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým procesním institutem i předběžné opatření. Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.). Z uvedených citací ustanovení soudního řádu správního je zjevné, že předběžné opatření v žádném případě nemůže působit déle, než do nabytí právní moci meritorního rozhodnutí, případně do okamžiku pravomocného zastavení řízení na základě usnesení soudu. Dočasná povaha usnesení o zamítnutí návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 94/2018 - 28, a ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 - 19 nebo ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 Ads 52/2007 - 145). [6] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. odmítl. [7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele, neboť je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést, ale naopak řízení bez dalšího ukončit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48). V dané věci by se jednalo o bezúčelný a zcela neefektivní postup (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 - 10; přiměřeně i usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12). [8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. září 2018 JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:26.09.2018
Číslo jednací:7 As 335/2018 - 12
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Vězeňská služba České republiky
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.335.2018:12
Staženo pro jurilogie.cz:04.05.2024