ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.389.2019:13
sp. zn. 7 As 389/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen
Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti
žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje,
se sídlem 30. dubna 1682/24, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2019, č. j. 22 A 69/2019 – 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2019, č. j. 22 A 69/2019 - 14,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal ochrany proti
nezákonnému zásahu, který spatřoval v předvolání k provedení identifikačních úkonů podle §65
zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o policii“). Jako žalovaný správní orgán označil Policii České republiky, Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 17. 10. 2019, č. j. 22 A 69/2019 - 14, rozhodl
o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Podle názoru krajského soudu činnost Policie
České republiky (dále jen „policie“) spočívající v provedení identifikačních úkonů podle §65
odst. 1 zákona o policii vychází z obecného vymezení její působnosti podle §2 téhož zákona
a policie při ní není v postavení správního orgánu, nýbrž ve své základní „roli“ ve smyslu §1
zákona o policii, tedy v postavení ozbrojeného bezpečnostního sboru. Podle §83 věty
za středníkem s. ř. s. je pak žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový
sbor podřízen, a tím je v případě policie podle §5 odst. 1 zákona o policii Ministerstvo vnitra.
Ministerstvu vnitra je tak přičitatelný úkon, proti kterému žalobce brojí zásahovou žalobou, toto
ministerstvo je od počátku pasivně věcně legitimovaným účastníkem řízení (bez ohledu
na označení žalovaného v žalobě a v prvotních úkonech krajského soudu) a jeho sídlo je podle
§7 odst. 2 věty první s. ř. s. také určující pro stanovení místní příslušnosti. Protože sídlem
Ministerstva vnitra je Praha, postupoval krajský soud podle §7 odst. 6 věty první s. ř. s. a věc
postoupil Městskému soudu v Praze.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[4] Stěžovatel poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne,
že policejní orgány při provádění identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii plní úkoly
v oblasti veřejné správy spočívající v tom, že vytvářejí a spravují databázi údajů využitelných
při pátrání po trestné činnosti a jejím potírání. Policie tak v takovém případě nevystupuje v pozici
orgánu činného v trestním řízení, ale v pozici správního orgánu (např. rozsudky ze dne
19. 4. 2018, č. j. 3 As 335/2017 - 33, nebo ze dne 13. 12 2017, č. j. 1 As 13/2017 - 93). Nejvyšší
správní soud ve výše zmíněných rozhodnutích také bezpochyby posuzoval i otázku místní
příslušnosti krajských soudů, jejichž rozhodnutí byla napadena kasačními stížnostmi,
a ani v jednom z těchto případů, co do skutkového základu zcela totožných s nyní projednávanou
věcí, neshledal, že by tyto krajské soudy k řízení ve správním soudnictví příslušné nebyly.
Vzhledem k tomu, že Městské ředitelství policie Ostrava, které napadené rozhodnutí vydalo,
je vnitřní organizační jednotkou (útvarem policie) zřízenou v rámci působnosti Krajského
ředitelství policie Moravskoslezského kraje, je podle názoru stěžovatele v probíhajícím řízení
pasivně legitimováno právě Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, tudíž je dána
místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je
sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv
toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle §7 odst. 6 s. ř. s. věty první není-li soud, u něhož
byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[9] Otázkou, v jaké pozici vystupují policejní orgány při provádění identifikačních úkonů
podle §65 zákona o policii, se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne
19. 4. 2018, č. j. 3 As 335/2017 - 33, konstatoval, že: „Policejní orgány při provádění identifikačních
úkonů podle §65 zákona o policii plní úkoly v oblasti veřejné správy spočívající v tom, že vytvářejí a spravují
databázi údajů využitelných při pátrání po trestné činnosti a jejím potírání. Nejedná se tedy o obstarávání důkazů
pro objasnění trestní věci, v níž je předvolaná osoba obviněna. Identifikační úkony tudíž jako takové nevedou
k naplnění účelu trestního řízení vedeného proti předvolané osobě. Žalovaná tak v daném případě nevystupuje
v pozici orgánu činného v trestním řízení, ale v pozici správního orgánu (k dané problematice viz např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 2661/13 či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 11. 2015, č. j. 9 As 168/2015 - 43 a ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017 - 93).“ Nejvyšší
správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od právního názoru
vysloveného v citovaném rozsudku.
[10] Z uvedeného je zřejmé, že jednání policejního orgánu, v němž stěžovatel spatřoval
nezákonný zásah, spadá do plnění úkolů v oblasti veřejné správy. Příslušný policejní orgán proto
vystupoval vůči stěžovateli v pozici správního orgánu a nikoliv v pozici ozbrojeného
bezpečnostního sboru.
[11] Předmětné předvolání ze dne 28. 8. 2019, č. j. KRPT-130401-96/TČ-2019-070773-0341,
vydalo Městské ředitelství policie Ostrava. Jedná se vnitřní organizační jednotku (útvar policie)
zřízenou v rámci působnosti Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje podle §6
odst. 1 písm. d) a §6 odst. 2 zákona o policii. Každé krajské ředitelství policie je organizační
složkou státu (§8 odst. 1 zákona o policii), která zahrnuje i případné podřízené útvary (obvodní
a městská ředitelství). V nyní posuzovaném případě je tak správním orgánem, jemuž
je přičitatelné jednání policejního orgánu, v němž stěžovatel spatřoval nezákonný zásah, Krajské
ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Protože tento správní orgán má sídlo v Ostravě,
je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud
v Ostravě.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení krajského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu