ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.45.2011:179
sp. zn. 7 As 45/2011 - 179
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
CS-BETON, s. r. o., se sídlem Velké Žernoseky 184, Litoměřice, zastoupený JUDr. Vladislavou
Růžičkovou, advokátkou se sídlem Vinohradská 45, Praha 2, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: BETONIKA plus, s. r. o., se sídlem V Zanikadlech 260, Lužec
nad Vltavou, zastoupená JUDr. Ing. Miloslavem Hainzem, patentovým zástupcem, se sídlem
Vinohradská 37/938, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, č. j. 8 Ca 452/2008 – 78,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, č. j. 8 Ca 452/2008 – 78,
se zrušuje .
II. Žaloba se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační
stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě
a kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č. j. 8 Ca 452/2008 – 78, zamítl
žalobu, jíž se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 6. 10. 2008, č. j. PUV 2004-15230, jímž bylo k rozkladu osoby
zúčastněné na řízení změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“)
ze dne 16. 2. 2006 tak, že užitný vzor č. 14467 „Bezpečnostní štěrbinová trouba“ byl podle
ust. §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vymazán
z rejstříku užitných vzorů.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., ve které navrhl zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě
podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4
citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu,
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence
a nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle doručenky založené ve správním spise bylo napadené rozhodnutí tehdejší
zástupkyni stěžovatele Ing. J. L. doručeno dne 8. 10. 2008. Přitom v žalobě stěžovatel uvedl, že
mu bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 10. 10. 2012. Podle obsahu soudního spisu byla
žaloba podána k poštovní přepravě dne 10. 12. 2008.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele,
aby se vyjádřil k datu doručení napadeného správního rozhodnutí. Na tuto výzvu reagoval
stěžovatel sdělením, že v této záležitosti opakovaně kontaktoval svého předchozího zástupce
JUDr. K. Č., ale žádné vyjádření od něj neobdržel. Rovněž kontaktoval Ing. J. L., která jej
zastupovala ve správním řízení. Ta stěžovateli bez jakéhokoli vysvětlení či předložení důkazů
sdělila, že předmětné rozhodnutí převzala dne 8. 10. 2008. Stěžovatel dále uvedl, že z kopie
doručenky, která mu byla zaslána Úřadem, není datum doručení předmětného rozhodnutí Ing. J.
L. jasně rozpoznatelné. Rovněž poukázal na to, že městský soud v napadeném rozsudku žalobu
označil za včasnou, z čehož je zřejmé, že se touto otázkou zabýval a shledal, že žaloba byla
podána v zákonné lhůtě.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo napadené správní rozhodnutí zástupkyni
stěžovatele doručeno ve středu 8. 10. 2008. Toto datum je totiž zřetelně uvedeno na originále
doručenky založené ve správním spise. Tento závěr je podpořen i vyjádřením Ing. J. L., která
potvrdila, že předmětné správní rozhodnutí uvedeného dne převzala. Na tomto závěru nemůže
nic změnit tvrzení stěžovatele, že z kopie doručenky není datum doručení správního rozhodnutí
jednoznačně patrné, ani to, že městský soud považoval žalobu za podanou v zákonné lhůtě.
Posledním dnem pro podání žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu tedy bylo pondělí
8. 12. 2012. Žaloba však byla k poštovní přepravě podána až ve středu 10. 12. 2008, tedy po
uplynutí zákonné lhůty.
Tím, že se městský soud opožděně podanou žalobou stěžovatele věcně zabýval, zatížil
řízení vadou, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci (§109 odst. 4 s. ř. s.). Již
v řízení před městským soudem byly důvody pro odmítnutí žaloby, proto Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek a žalobu odmítl pro opožděnost [§110 odst. 1 věta první
za středníkem s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud vedle zrušení napadeného rozsudku rozhodl
současně o odmítnutí podané žaloby, rozhodl podle ust. §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. vedle
nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozsudku
městského soudu. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a o žalobě rozhodl Nejvyšší
správní soud podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť žaloba byla odmítnuta.
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti, neboť jí ani městským, ani Nejvyšším správním soudem nebyla uložena žádná
povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly (§60 odst. 5 ve spojení s §110 odst. 3 větou
druhou s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud nerozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o žalobě,
neboť podle ust. §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, soud vrátí zaplacený poplatek pouze pokud byl návrh na zahájení řízení
odmítnut před prvním jednáním. V dané věci se v řízení před městským soudem jednání
uskutečnilo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu