ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.47.2003
sp. zn. 7 As 47/2003 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce R. D.,
zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Kozelkou se sídlem Školská 28, Praha 1, proti
žalovanému Policejnímu prezidiu ČR, Ředitelství služby správních činností policie se
sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 17. 6. 2003 č. j. 38 Ca 450/2002 - 44,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2003 č. j. 38 Ca 450/2002 - 44
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku uvedenému v záhlaví, jímž byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2000 čj. PPR 1237/RSP-
2000 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Kasační stížnost je podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti se uvádí, že Městský soud v Praze na základě předložených důkazů
nesprávně dovodil, že žalobcova zbraň je zbraní zakázanou. Soud k tomuto nesprávnému
závěru dospěl výhradně na základě skutečností, které měly být podány ze znaleckého posudku
Policie ČR, Kriminalistického ústavu Praha ze dne 20. 3. 1998 čj. KÚP-359/KI-2-98 (dále
jen „znalecký posudek z 20. 3. 1998“). Právní závěr soudu je nesprávný proto, že byl učiněn
na základě skutkových zjištění, která ve znaleckém posudku z 20. 3. 1998 nemají oporu.
Z něj lze zjistit pouze to, že předmětná samonabíjecí zbraň M1 se poměrně značně liší
od samočinné (tedy zakázané) zbraně typu M 2 a upravit ji na zbraň typu M2 lze jen za použití
rozsáhlejšího dílenského nebo puškařského vybavení a zároveň odborných znalostí. Taková
úprava již ale není úpravou ve smyslu §21 odst. 1 písm. d) zákona č. 288/1995 Sb.,
o střelných zbraních a střelivu ( dále jen „zákon č. 288/1995 Sb.“), pod kterou je nutno chápat
drobnou, nikoli odbornou činnost, která nemá za následek změnu samotné podstaty zbraně,
ale její celkovou přestavbu na zbraň jinou. Tomu odpovídá i odlišné označení těchto zbraní -
M1 a M2. Znalecký posudek z 20. 3. 1998 možnost úpravy pouze předpokládá,
protože domácká úprava zbraně na plně samočinnou nebyla v tomto znaleckém posudku
vůbec prověřena. Závěr, že se jedná o zbraň zakázanou, nemá ve znaleckém posudku
z 20. 3. 1998 žádnou oporu. Správní orgány se spokojily s jedním, a to ještě neúplným
znaleckým posudkem.
Žalobce v kasační stížnosti dále nesouhlasí s právními závěry soudu, že je možno zrušit
rozhodnutí o registraci zbraně postupem podle §65 správního řádu. Nesouhlasí rovněž
se závěry soudu, že porušení §33 odst. 2 správního řádu nelze považovat za takové,
které by mohlo způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Odnětí možnosti se bránit
chybným skutkovým a právním závěrům správního orgánu považuje za jedno
z nejzávažnějších porušení zákonnosti. Dalším zcela zásadním pochybením je, že žalovaný
v rozporu s §59 odst. 1 správního řádu nepřezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně
v celém rozsahu a zabýval se jen námitkami žalobce uvedenými v odvolání.
Žalobce konečně poukazuje na to, že podle tvrzení žalovaného bylo vydáno na modelově
stejnou zbraň více znaleckých posudků, ale pro posouzení v této věci byl využit pouze jediný
znalecký posudek. Pokud existovalo více znaleckých posudků, měly být použity všechny,
a to zejména proto, aby byla zabezpečena ochrana dobré víry žalobce, jak to správnímu
orgánu ukládá §65 odst. 3 správního řádu.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil, resp. odkázal na to, co uvedl v řízení
před Městským soudem v Praze.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil:
Rozhodnutím Policie ČR, Správy Středočeského kraje, skupiny správních činností
policie (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 6. 2000 čj. PSC-850/SSČ-2000 bylo
ve smyslu §65 odst. 2 správního řádu zrušeno rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního
ředitelství Rakovník o registraci zbraně-karabiny M1 Carbine, ráže 30 Carbine, výrobního
čísla 2321 v plném rozsahu a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí
bylo odůvodněno tím, že 18. 1. 1999 byla provedena registrace zbraně podle tehdy známých
skutečností. Ke sjednocení postupu jednotlivých „SZSVSD PP ČR“ byl v roce 1998 vydán
metodický pokyn, dále doplněný v roce 1999 a opírající se o znalecký posudek ze dne
20. 3. 1998, z něhož vyplynulo, že předmětná zbraň je zbraní zakázanou.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že rozhodnutí bylo vydáno
na základě nově zjištěných skutkových okolností, což je v rozporu s §65 odst. 3 správního
řádu. Důvodem má být znalecký posudek z 20. 3. 1998, který byl vypracován dříve než byla
jeho zbraň registrována, ale v jeho věci nebyl k důkazu použit. Odvolávka na metodické
pokyny je nepřípadná, protože nemají pro správní řízení relevanci.
Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto tak, že odvolání žalobce se zamítá
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. V odůvodnění je uvedeno, že metodické
pokyny jsou pouze jedním z důkazních materiálů. Pokud jde o znalecký posudek
z 20. 3. 1998, uvádí se :“Znaleckých posudků na modelově stejnou zbraň je vydáno více
a znalecké posudky, které byly Kriminalistickým ústavem Praha na tuto zbraň vypracovány,
jsou jako důkazní podklad správními orgány všech stupňů využívány tak, jak stanoví §65
odst. 3 správního řádu. Uvedený znalecký posudek byl vydán před registrací předmětné
zbraně a byl využit i při zpracování metodiky ke sjednocení postupu při registraci druhově
a typově stejných zbraní.“
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně
nevydal správní orgán, ale vedoucí skupiny správních činností, který však není správním
orgánem. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani rozhodnutí žalovaného nemá oporu
v právních předpisech, když těmito orgány nebyl dodržen správný procesní postup. Zákon
č. 288/1995 Sb. neupravuje možnost zrušit platnost průkazu zbraně. Předmětná zbraň nebyla
a není zbraní zakázanou ve smyslu §21 zákona č. 288/1995 Sb. a proto nebyl důvod
odmítnout její registraci podle §8 písm. c) zákona. V mimoodvolacím řízení bylo vycházeno
z důkazu, který v řízení o registraci zbraně použit nebyl – ze znaleckého posudku ze dne
20. 3. 1998. Použití nového důkazu je ustanovením §65 odst. 3 správního řádu vyloučeno
a proto i tímto postupem byl porušen zákon. Správní řád byl porušen i tím, že správní orgán
I. stupně nerespektoval ustanovení §33 odst. 2 správního řádu a žalovaný toto pochybení
ignoroval. Žalovaný měl přezkoumat rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém rozsahu.
To však neučinil a porušil tak §59 odst. 1 správního řádu.
Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí žalovaného
a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze v odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku uvedl,
že v řízení podle §65 správního řádu nadřízený správní orgán zhodnotil skutečnosti, které se
podávají ze znaleckého posudku z 20. 3. 1998, tedy že zbraň je palnou samonabíjecí zbraní,
má vzhled vojenské plně samočinné zbraně a lze ji upravit na zbraň plně samočinnou.
Z těchto skutečností byl vyvozen správný závěr, že předmětná zbraň je zbraní zakázanou.
Proto postupoval správně, když na základě zjištěných skutečností rozhodnutí o registraci
zbraně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolání žalobce nebylo důvodné a žalovaný
je po právu zamítl. Námitka žalobce, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo vydáno
správním orgánem, nýbrž vedoucím skupiny správních činností, není důvodná. Z rozhodnutí
je zřejmé, že jej vydal správní orgán a je podepsáno vedoucím skupiny, tj. je uvedeno jméno,
příjmení a funkce oprávněné osoby. Námitka žalobce, že nelze zrušit platnost průkazu zbraně,
je pro věc nepodstatná. Ve věci jde o rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o registraci zbraně
postupem podle §65 správního řádu. V případě vyhovění žádosti o registraci zbraně
se rozhodnutí nevydává, což nic nemění na skutečnosti, že registrace zbraně je rozhodnutím,
jemuž vždy předchází správní řízení. Není správná námitka, že správní orgán při přezkumu
rozhodnutí mimo odvolací řízení použil nový důkaz, a to znalecký posudek z 20. 3. 1998.
V předmětné věci je zřejmé, že žalobcova zbraň vykazovala znaky zakázané zbraně již v době
rozhodnutí o její registraci. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byly správně
zhodnoceny skutečnosti objektivně existující již v době rozhodování o registraci zbraně
a přitom při posuzování věci byl řádně využit zmíněný znalecký posudek. Tímto znaleckým
posudkem nebyly znaky zbraně, na jejichž z ákladě jde o zbraň zakázanou, založeny,
nýbrž pouze konstatovány jako objektivně existující. Ani námitka o porušení §33 odst. 2
správního řádu není důvodná, resp. nelze ji považovat za takovou, která by mohla způsobit
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalobce totiž měl možnost vyjádřit se k podkladům
a zjištěním v odvolání. Konečně není důvodná ani námitka, že žalovaný nepřezkoumal
rozhodnutí ve smyslu §59 odst. 1 správního řádu. Žalovaný totiž podle §59 odst. 1 správního
řádu postupoval.
Kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu je patrno, že správní orgán I. stupně ani v této věci nezahájil řízení
(§18 odst. 1 správního řádu) a tudíž o jeho zahájení ani nemohl uvědomit žalobce (§18
odst. 3 správního řádu). Správní orgán I. stupně nepostupoval v řízení podle §33 odst. 2
správního řádu, podle něhož měl povinnost dát žalobci možnost, aby se před vydáním
rozhodnutí mohl vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout
jeho doplnění. Výsledkem správního řízení provedeného správním orgánem I. stupně je –
z hlediska žalobce – až jemu doručené rozhodnutí. Správní orgán I. stupně tak výrazně porušil
základní pravidla správního řízení. Argument Městského soudu v Praze, že pokud správní
orgán I. stupně nepostupoval podle §33 odst. 2 správního řádu, je tento nedostatek zhojen
tím, že žalobce mohl proti rozhodnutí podat odvolání a v něm se vyjádřit k podkladům
a zjištěním správního orgánu, nemůže obstát.
Jediným důkazem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně i pro rozhodnutí
žalovaného byl znalecký posudek z 20. 3. 1998, který ani není zařazen do správního spisu;
soudu byl předložen k jeho žádosti až 6 dní před jednáním. Tento znalecký posudek byl
vypracován Kriminalistickým ústavem jako znaleckým ústavem v odlišné právní věci.
Především však byl vypracován k posouzení znaků konkrétní zbraně, která byla ke zkoumání
předložena, z toho hlediska, zda by tyto znaky mohly naplňovat pojem zakázané zbraně
podle §21 odst. 1 písm. d) zákona č. 288/1995 Sb. Jde nepochybně o jinou zbraň, než která je
ve vlastnictví žalobce a o níž se rozhoduje v tomto řízení. Otázky, které byly policejním
orgánem znaleckému ústavu položeny, se vztahují výhradně ke konkrétní předložené zbrani,
nález tohoto znaleckého posudku se vztahuje rovněž k předložené zbrani, stejně tak i závěr
znaleckého posudku (odpovědi na položené otázky). V tomto řízení, které je vedeno
podle §65 správního řádu, žádný správní orgán žalobcovu zbraň neviděl a nelze v něm bez
dalšího použít znalecký posudek ze dne 20. 3. 1998, kterým ani důkaz proveden nebyl.
S tím souvisí i tvrzení žalovaného v jím vydaném rozhodnutí, podle něhož „znaleckých
posudků na modelově stejnou zbraň je vydáno více a znalecké posudky, které byly
Kriminalistickým ústavem Praha vypracovány, jsou jako důkazní podklad správními orgány
využívány tak, jak stanoví správní řád v ustanovení §65“.
Správní spis v projednávané věci však neobsahuje vůbec žádný znalecký posudek. Patrně
ani žalovaný, ani Městský soud v Praze si zcela neuvědomily, že v dané věci se jedná
o vydání individuálního správního aktu, nikoli o „hromadný“ postup vůči všem osobám,
jejichž typově shodná zbraň byla dříve registrována.
Nejvyšší správní soud spatřuje důvody kasační stížnosti ve vadách řízení,
které spočívají v tom, že při zjišťování s kutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu Městský soud v Praze, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit (§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.).
V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
(§110 odst. 3 s. ř. s.), a to v tom, že správní orgán ustanoví znalce (§36 správního řádu)
k odbornému posouzení, zda žalobcova zbraň vykazuje znaky zakázané zbraně ve smyslu
§21 odst. 1 písm. d) zákona č. 288/1995 Sb.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu