ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.49.2009:83
sp. zn. 7 As 49/2009 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. T., zastoupen
JUDr. Petrem Fuxem, advokátem se sídlem Budovatelů 2957, Most, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2009, č. j. 2 Ca 9/2008 -
40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne
9. 1. 2009, č. j. 2 Ca 9/2008 – 40, zamítl žalobu podanou žalobcem P. T. proti rozhodnutí
Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel, ze dne 4. 4. 2008, č. j. 255/2008-160-
SPR/3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy, odboru dopravních přestupků, ze dne 4. 1. 2008, č.j. MHMP
9565/2008/Sv, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a
plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) a i),
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o
přestupcích“), za jejichž spáchání byla žalobci uložena podle ustanovení §22 odst. 4 citovaného
zákona pokuta ve výši 39 000 Kč a sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho
druhu na 16 měsíců. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobce dne 23. 6. 2007
kolem 05,20 hod. v Praze 1 při řízení osobního automobilu nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a
povaze vozovky a vjel do protisměru, kde způsobil střet motorových vozidel a posléze se odmítl
podrobit výzvě Policie České republiky k lékařskému vyšetření na přítomnost alkoholu či jiných
návykových látek v těle. Tímto jednáním žalobce porušil povinnosti stanovené v §4 písm. a) a b)
a v §5 odst. 1 písm. f), jakož i v §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud neshledal důvodu pro nařízení
vypracování znaleckého posudku ohledně zjištění žalobcova zdravotního stavu a technické
nezávadnosti přístroje pro provedení dechové zkoušky, a to z důvodu nadbytečnosti. Je tomu tak
proto, že žalobce nebyl uznán vinným z přestupku spočívajícím v požití alkoholických nápojů,
nýbrž byl postižen z toho důvodu, že se odmítl přes výzvu policisty podrobit lékařskému
vyšetření. Dechová zkouška provedená přístrojem Dräger má totiž pouze orientační charakter a
při pozitivním výsledku policista vyzve řidiče k podstoupení lékařského vyšetření, což žalobce
z důvodu tvrzeného subjektivního strachu odmítl. Žalobce byl proto ve správním řízení právem
uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) a i) zákona o přestupcích a potrestán
přiměřenou sankcí v rámci zákona.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále již jen jako
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedených v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel spatřuje nesprávnost posouzení právní otázky městským soudem
v předchozím řízení zejména ve skutečnosti, že správní orgány i správní soud posuzovaly jeho
odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření v rozporu se zákonem. Správní orgány si v průběhu
správního řízení samostatně učinily závěr, že předmětné lékařské vyšetření není spojeno
s nebezpečím pro zdraví, byť tyto důvody opakovaně v řízení uváděl. Správní orgány tedy vůbec
nezkoumaly jím namítaný problém, zda požadované lékařské vyšetření je či není spojeno
s nebezpečím pro jeho zdraví. Nesouhlasí ani se závěrem správního soudu, který v odůvodnění
napadeného rozsudku uvedl, že o výběru způsobu vyšetření rozhoduje až lékař ve zdravotnickém
zařízení, který mohl provést vyšetření i odběrem moči. Policie České republiky ho vyzvala pouze
k odběru krve, přičemž opak nebyl jako nesporný prokázán. Stěžovatel proto tvrdí, že pokud
by byl informován o skutečnosti, že o způsobu provedení vyšetření rozhodne lékař, jistě
by se vyšetření podrobil. Možnost ohrožení zdraví při odběru tělních tekutin může posoudit
pouze znalec nebo lékař s příslušnou odborností, který má možnost ověřit a zjistit zdravotní
anamnézu. Odběr krve odmítl, což nepopírá, neboť v tomto způsobu vyšetření shledal možnost
ohrožení a vzniku nebezpečí pro své zdraví. Ve správním řízení tak nebylo dostatečně zjištěno
a doloženo, jestli vyšetření zaměřené na zjištění přítomnosti alkoholu v těle,
k němuž byl po nehodě vyzván, nebylo spojeno se zdravotním rizikem. Bezprostředně po nehodě
podepsal protokol o výpovědi, v němž bylo obsaženo, že byl vyzván příslušníkem policie
k odběru tělních tekutin, učinil tak však pod psychickým tlakem v důsledku proběhlé dopravní
nehody. Nezákonnost posouzení právní otázky proto spatřuje v uvedeném zužujícím výkladu
ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Stěžovatel nepopírá, že byl účastníkem
dopravní nehody, neboť se dostal do protisměrného jízdního pruhu a narazil do vozidla řízeného
M. K. Dle jeho názoru však nebylo prokázáno, že by se dopustil přestupku podle §22 odst. 1
písm. d) zákona o přestupcích. Uvedené má dopad na vznik regresního nároku ze strany
pojišťovny a na případnou výluku pojistného plnění ze zákonné pojistné odpovědnosti za škody
způsobené při provozu motorového vozidla. Stěžovatel s ohledem na shora uvedené navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný správní orgán Ministerstvo dopravy ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil
souhlas s právním názorem městského soudu, který je obsažen v napadeném rozsudku. Tvrzení
stěžovatele nemůže obstát, neboť je-li součástí lékařského vyšetření odběr moči nebo krve,
dochází k takovému vyšetření ve specializovaném zdravotnickém zařízení s odborným
personálem, který posoudí, zda zdravotní stav řidiče umožňuje odběr krve nebo moči. Řidič
proto nemá možnost se zprostit povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření pouhým
vyslovením subjektivní obavy z možného ohrožení zdraví. Jednotlivé písemnosti,
jež jsou součástí správního spisu, podrobně dokumentují průběh řízení a dokazují, že nebyla
porušena stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Stěžovateli byl dán dostatečný prostor,
aby mohl v plném rozsahu a řádně uplatnit svá práva garantovaná platným právním řádem.
Žalovaný správní orgán proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost
zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal procesní předpoklady pro projednání kasační stížnosti,
přičemž shledal, že stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102
s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Stěžovatel je v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem ( §105 odst. 2 s. ř. s.) a kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel obsahem své kasační stížnosti míří na kasační důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost přípustnou,
neboť dospěl k závěru, že byly splněny zákonné procesní předpoklady pro její projednání.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a jelikož neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není
opodstatněná.
Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující, pro posouzení
projednávané věci, podstatné skutečnosti:
Z oznámení Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, Dopravního
inspektorátu, oddělení dopravních nehod ze dne 9. 11. 2007 vyplývá, že dne 23. 6. 2007, kolem
05:20 hod. stěžovatel řídil vlastní osobní motorové vozidlo zn. AUDI TT, registrační značky
v pravém odbočovacím jízdním pruhu na sjezdu pozemní komunikace Wilsonova ve směru jízdy
od Hlávkova mostu k pozemní komunikaci Hybernská (bližší specifikace místa dopravní nehody
je obsažena ve správním rozhodnutí), přičemž došlo ke střetu levé přední části stěžovatelova
vozidla s levou boční částí protijedoucího osobního motorového vozidla zn. Renault Mégane,
registrační značky, řízeného M. K. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidičky M. K., která byla
převezena vozidlem rychlé záchranné služby do nemocnice Na Františku, odkud byla po ošetření
propuštěna do domácího léčení, když lékař konstatoval, že její zranění nedosahuje intenzity
ublížení na zdraví. Na místě dopravní nehody byla policejním orgánem provedena u stěžovatele
orientační dechová zkouška pomocí přístroje Alcotest Drager ke zjištění, zda stěžovatel před
jízdou nepožil alkoholické nápoje. Orientační dechová zkouška měla pozitivní výsledek ve výši 1,
34 promile alkoholu. Stěžovatel se však k výzvě policisty následně odmítl podrobit lékařskému
vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči ke zjištění, zda prokazatelně není ovlivněn
alkoholickými či jinými návykovými látkami. V protokolu o podání vysvětlení ze dne 25. 6. 2007
stěžovatel uvedl následující: „když jsem sjížděl z ulice Wilsonova směrem k ulici Hybernská, tak
jsem pravděpodobně nezvládl pravotočivou zatáčku a narazil v protisměru do stojícího vozidla,
které nemělo rozsvícená světla. Po příjezdu hlídky Policie ČR, Oddělení dopravních nehod,
jsem se na výzvu podrobil orientační dechové zkoušce a tato zkouška byla pozitivní s výsledkem
1, 34 promile alkoholu v dechu.“ K tomu stěžovatel uvedl, že si nedovede vysvětlit, jak mohla být
dechová zkouška pozitivní, jelikož žádný alkohol nepožil a byl celý večer doma.
Dále do protokolu uvedl, že po orientační dechové zkoušce byl vyzván k lékařskému vyšetření
spojenému s odběrem krve nebo moči, zda není ovlivněn alkoholem, což odmítl z důvodu
strachu a odporu z krve. Technickou závadu jako příčinu dopravní nehody stěžovatel neuplatnil.
Závěrem protokolu stěžovatel prohlásil, že protokol četl, jeho obsah souhlasí s tím, co vypověděl
a nežádá ani oprav ani doplnění. Toto prohlášení jako součást protokolu stěžovatel osobně
podepsal dne 25. 6. 2007 v 16:40 hodin, kdy bylo podání vysvětlení zaprotokolováno
a ukončeno.Součástí správního spisu je i záznam o pozitivní dechové zkoušce ze dne 23. 6. 2007,
kdy bylo celkově stěžovateli naměřeno 1, 34 g/kg alkoholu. Jinak stěžovatel nepopírá,
že byl účastníkem popsané dopravní nehody, když se při jízdě dostal do protisměru a způsobil
tak střet s protijedoucím osobním motorovým vozidlem. Rozhodnutím Magistrátu hlavního
města Prahy, odboru dopravních přestupků, ze dne 4. 1. 2008, č. j. MHMP 9565/2008/Sv
byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) a i), zákona o přestupcích,
ve znění účinném v rozhodné době, za jejichž spáchání byla stěžovateli uložena podle ustanovení
§22 odst. 4 citovaného zákona pokuta ve výši 39 000 Kč a sankce spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel všeho druhu na 16 měsíců. Stěžovatel se těchto přestupků dopustil
porušením ustanovení §4 písm. a) a b), §5 odst. 1 písm. f) a §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím
Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel, ze dne 4. 4. 2008,
č. j. 255/2008-160-SPR/3, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto a současně potvrzeno
prvostupňové rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních přestupků,
ze dne 4. 1. 2008, č.j. MHMP 9565/2008/Sv. Městský soud v Praze pak napadeným rozsudkem
ze dne 9. 1. 2009, č. j. 2 Ca 9/2008 – 40, zamítl žalobu podanou stěžovatelem proti uvedenému
rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel, ze dne 4. 4. 2008,
a proto tomuto rozsudku směřuje projednávaná kasační stížnost.
Spornou je v nyní projednávané věci otázka, zda došlo stěžovatelovým jednáním
k naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona
o přestupcích, ve znění účinném v rozhodné době, za situace, kdy se stěžovatel odmítl podrobit
lékařskému vyšetření z důvodu jím tvrzené subjektivní obavy z možného ohrožení zdraví.
V ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami
působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, je mimo jiné
stanoveno, že odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek,
včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení, je povinna se podrobit osoba u které
je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického
nápoje nebo užitím jiné návykové látky.
V ustanovení §16 odst. 4 téhož zákona je dále stanoveno, že lékařské vyšetření provádí
zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé, dechovou zkouškou a odběry
vzorků biologického materiálu.
Podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, ve znění účinném
v rozhodném znění, se přestupku dopustí též ten, kdo se v provozu na pozemních komunikacích
přes výzvu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl
ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno
s nebezpečím pro jeho zdraví.
Podle ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, ve znění účinném v rozhodné době, je řidič kromě povinností uvedených v §4
citovaného zákona dále povinen se podrobit na výzvu policisty…(…) vyšetření podle zvláštního
právního předpisu (zákon č. 379/2005 Sb.) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
Stěžovatel v kasační stížnosti především namítl, že správní orgán samostatně rozhodl
o tom, zda je předmětné vyšetření spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, či nikoliv, což dle jeho
názoru může posoudit pouze soudní znalec či lékař s příslušnou odborností mající možnost zjistit
a ověřit stěžovatelovu anamnézu. Navíc stěžovatel tvrdí, že pokud by byl správním orgánem
informován řádně o tom, že o způsobu vyšetření rozhodně lékař (např. odběr moči), jistě
by se takovému vyšetření podrobil.
Nejvyšší správní soud k této námitce konstatuje, že podle ustanovení §5
odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění
účinném v rozhodné době, je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce
a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči
ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem. Stěžovatel se podrobil dechové zkoušce s pozitivním
výsledkem ve výši 1, 34 promile. Jeho vysvětlení, že nedovede popsat z jakého důvodu byla
dechová zkouška pozitivní, jelikož žádný alkohol nepožil, však nemá vliv na povinnost
se podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem tělních tekutin. Povinnost stěžovatele
podrobit se lékařskému vyšetření jistě není absolutní a byl-li by odběrem tělních tekutin skutečně
ohrožen jeho život či by došlo k vážnému ohrožení jeho zdraví, zakládalo by to překážku
k provedení tohoto odběru. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že podle ustanovení §16
zákona č. 379/2005 Sb., lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k takovým úkonům
odborně a provozně způsobilé, resp. kvalifikovaný personál, který je na základě informací
poskytnutých vyšetřovaným schopen posoudit otázku zdravotního rizika plynoucího z vyšetření.
Stěžovatel ovšem již svým odmítnutím lékařského vyšetření zcela vyloučil možnost takového
posouzení kvalifikovanou osobou. Správní orgán (v projednávaném případě příslušníci Oddělení
dopravních nehod Policie České republiky) samozřejmě není odborně způsobilý k tomu,
aby posoudil možná zdravotní rizika, která jsou s odběrem biologického materiálu spojena. Právě
proto je závazným právním předpisem stanoveno, že tyto odběry provádí pouze odborně
způsobilé zdravotnické zařízení. Je tedy zcela logické, že posouzení rizik provede lékař, kterému
vyšetřovaný řidič sdělí své zdravotní potíže a obavy z možných rizik. Vyloučil-li stěžovatel
možnost posouzení zdravotních rizik kvalifikovanou osobou tím, že lékařské vyšetření odmítl,
vyloučil tím tedy i možnost uplatnění výjimky z povinnosti se vyšetření podrobit,
neboť neumožnil posouzení svého zdravotního stavu ve vztahu k požadovaným odběrům
biologického materiálu.
Kasační námitku spočívající v tvrzení, že stěžovatel nebyl o možnosti volby způsobu
odběru tělních tekutin (možný odběr moči) dostatečně informován, nelze přijmout, neboť sám
do protokolu o podání vysvětlení ze dne 25. 6. 2007 uvedl, že byl policistou vyzván k lékařskému
vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči, což odmítl. Ve smyslu výše uvedené
argumentace je navíc zřejmé, že v případě, že by se k odběru tělních tekutin dostavil, měl
by možnost zkonzultovat způsob odběru a s ním spojená zdravotní rizika přímo s kvalifikovanou
osobou, tedy příslušným lékařem zdravotnického zařízení. Nutnost vypracování znaleckého
posudku se ve světle uvedeného zcela jednoznačně jeví jako nadbytečná, a proto Nejvyšší správní
soud neshledal ani tuto stěžovatelovu námitku důvodnou.
Jak již Nejvyšší správní soud shora uvedl, pozitivní výsledek dechové zkoušky znamená
automatický vznik povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření s alternativou odběru krve nebo
moči. Odmítl-li stěžovatel v případě pozitivní dechové zkoušky odběr krve či moči, z důvodu
subjektivního strachu z odběru spojenému se zdravotními riziky (jejichž ověření kvalifikovanou
osobou vůbec neumožnil), musel tak činit s vědomím důsledků, které pro něj z tohoto odmítnutí
vyplývají. Takovým důsledkem je pak třeba rozumět zejména vznik odpovědnosti za přestupek
podle ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. V této souvislosti Nejvyšší správní
soud odkazuje na rozsudek ze dne 24. 6. 2008, č. j. 8 As 11/2007 - 56, dostupný
na www.nssoud.cz, v němž kasační soud konstatoval, že „vznikne-li řidiči v důsledku pozitivní
dechové zkoušky povinnost podrobit se lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči
ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem [§5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích], nemůže se této povinnosti zprostit tvrzením o zdravotním riziku
ve vztahu k odběru krve a časovou zaneprázdněností ve vztahu k odběru moči.“ Nejvyšší správní
soud proto v projednávaném případě neshledal, že by byla předmětná ustanovení zákona
o přestupcích aplikována způsobem, který by bylo možno označit za nesprávné posouzení právní
otázky soudem, jež stěžovatel namítá v kasační stížnosti.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
opodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl
a žalovanému žádné náklady nad rámec běžné činnosti spojené s kasačním řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu