ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.62.2008:128
sp. zn. 7 As 62/2008 - 128
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: ZIMBO
CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zastoupen JUDr. Marcelou
Scheeovou, advokátkou se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalovanému: Státní veterinární
správa České republiky, se sídlem Slezská 7, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2008, č. j. 10 Ca 223/2006 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce ZIMBO CZECHIA s. r. o. domáhá
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 22. 4. 2008, č. j. 10 Ca 223/2006 - 79, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále také „městský soud“) ze dne 22. 4. 2008,
č. j. 10 Ca 223/2006 - 79, byla zamítnuta žaloba žalobce ZIMBO CZECHIA s. r. o. proti
rozhodnutí žalované Státní veterinární správy České republiky ze dne 31. 5. 2006, č. j. 68/2006,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajské veterinární správy
pro Karlovarský kraj ze dne 23. 11. 2005, č. j. 48/05-P/1623, a současně potvrzeno toto
prvostupňové správní rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za
porušení ustanovení §7 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), ve znění
pozdějších předpisů. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobce, jak sám tvrdí,
nabízel k prodeji sýry, které byly v jednotlivých porcích (buď v celku nebo nakrájené na plátky)
zabalené samostatně ze všech stran do potravinářské fólie, avšak mimo provozovnu výrobce
a v nepřítomnosti spotřebitele. Městský soud proto dospěl k závěru, že se jednalo o prodej zboží
baleného a podle ustanovení §7 zákona o potravinách bylo povinností žalobce takto nabízené
a prodávané zboží, a to každé jednotlivě, označit údaji požadovanými citovaným ustanovením.
Tuto povinnost však žalobce neplnil a dopustil se tak správního deliktu, za který mu byla právem
uložena přiměřená pokuta.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále
jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřel o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel především namítá, že městský soud posoudil věc nesprávně, když dospěl
k závěru, že skutkové zjištění správního orgánu má spočívat v tom, že…. „žalobce nabízel
k prodeji sýry, které byly v jednotlivých porcích (buď v celku nebo nakrájené na plátky) uložené
v chladícím boxe tak, že…“. Takový závěr soudu nemá oporu ve správním spise, který
byl podkladem pro vydání napadených správních rozhodnutí. Přiznává však, že podle jednotného
konceptu provozuje přes 70 obslužných provozoven „NOVÁK MASO - UZENINY“, tedy
popsaným způsobem v nich nabízí a prodává porcované sýry s tím, že jejich značení podřazuje
ustanovení §8 zákona o potravinách. Požadavek žalovaného orgánu státní správy na značení sýrů
nalepením etikety na jednotlivé porce zboží považuje z hlediska poskytnutí informací spotřebiteli
za čistý formalismus. Je tomu tak proto, že spotřebitel při obslužné formě prodeje jednak
na balíčky uložené v uzavřené vitríně nedosáhne a i pokud by na něm byly údaje přímo
vyznačeny, tak na ně nedohlédne. Správní orgán nezjistil dostatečně a přesně skutečný stav věci
a neopatřil si za tímto účelem potřebné podklady pro rozhodnutí. Jediným takovýmto podkladem
byl protokol o kontrolním zjištění ze dne 10. 8. 2005, avšak tento protokol není dostatečně určitý,
neboť z něj není patrné, o jaké stádium uvádění zboží do oběhu se jedná, jaké sýry a jaké jejich
množství bylo kontrolováno. Z protokolu rovněž nevyplývá, zda jednotlivé porce nějak označeny
byly. Tyto nedostatky ohledně popsání skutkového stavu věci se pak odrazily v napadených
správních rozhodnutích. Správní rozhodnutí vykazující takovéto vady jsou
pak nepřezkoumatelná, a proto již navrhoval, aby byla zrušena. Provozovaný způsob nabízení
a prodeje krájených sýrů, k němuž dochází v rámci sítě „NOVÁK MASO - UZENINY“, spadá
pod ustanovení §8 zákona o potravinách, týkajícího se značení nebalených potravin, a i když
by byla věc posuzována podle §7 tohoto zákona, přesto náležitosti značení splňuje. Praktikovaný
způsob nabízení a prodeje sýrů (obslužný pultový prodej) nelze při absenci zákonné definice
pojmu „obal“ resp. „zabalená potravina“ bez dalšího podřadit do skupiny prodeje potravin
balených jen proto, že před předáním zboží zákazníkovi je opatřeno dočasnou technologickou
ochranou - strečovou fólií. Jestliže tedy zákon nestanoví definici pojmu „obal“ nebo „zabalená
potravina“, nemůže tento chybějící obsah právní normy vyložit správní orgán k tíži adresáta.
Třeba proto považovat za nesprávný výklad provedený městským soudem ve vztahu
k namítanému ustanovení §4 odst. 8 vyhlášky č. 324/1997 Sb., neboť není zřejmé, z jakých úvah
tento soud vycházel. Na podporu svého tvrzení, týkajícího se charakteru balených a nebalených
potravin, odkazuje na listinný důkaz („Značení nebalených masných výrobků při prodeji
konečnému spotřebiteli“) ze dne 24. 10. 2006, který Státní veterinární správa zaslala všem
podřízeným složkám státní správy. Z textu dopisu vyplývá, že se na „masné výrobky
v technologických obalech pohlíží jako na potraviny nebalené, jež mají být značeny dle §8
zákona o potravinách“. Strečová fólie je technologickým obalem a na potraviny opatřené tímto
obalem se ve smyslu uvedeného pokynu pohlíží jako na potraviny nebalené. Není tedy
směrodatné, zda se jedná o sýr v technologickém obalu nebo o masný výrobek, neboť z hlediska
způsobu značení mají při nabízení k prodeji stejný právní režim. Uvedený výklad je v rozporu
s obecnými pravidly Evropských společenství pro potraviny uváděné na trh, jakož i s nařízením
Komise ES č. 178/2002. Zákon o potravinách nezná kategorii potravin nabízených k prodeji
konečnému spotřebiteli, které jsou balené do „hotového balení“ pro přímý prodej, a není
tak slučitelný s evropským potravinovým právem. Ohledně argumentace týkající se výše pokuty
třeba namítnout, že se městský soud nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které uplatnil
v soudním řízení, a v souvislosti s námitkou nepřesvědčivosti uložené pokuty poukázat
i na skutečnost, že mu byla v minulosti uložena za stejný delikt pokuta ve výši jedné pětiny nyní
uložené pokuty. Z rozhodnutí nevyplývá způsob, doba trvání, ani konkrétní následky tvrzeného
protiprávního jednání, v důsledku čehož je pak nepřesvědčivé. Stěžovatel proto navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Státní veterinární správa České republiky, jakožto žalovaný správní orgán, se k podané
kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal splnění zákonných procesních předpokladů
pro projednání kasační stížnosti. Shledal, že stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený
rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Stěžovatel
je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, a je tak splněna i nezbytná podmínka řízení
spočívající v povinném zastoupení stěžovatele osobou s vysokoškolským právnickým vzděláním,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační
stížnost jako mimořádný opravný prostředek byla též podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a míří
svým obsahem na kasační důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto shledává kasační stížnost přípustnou, neboť dospěl k závěru,
že byly splněny všechny zákonné procesní předpoklady pro její projednání.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že Krajská veterinární správa pro Karlovarský kraj
dne 10. 8. 2005 provedla kontrolní šetření v provozovně společnosti ZIMBO CZECHIA s. r. o.
na adrese Krokova 649, Karlovy Vary, jehož výsledek je zaznamenán v protokolu z téhož
dne. V protokole o kontrolním šetření bylo pracovníky správního orgánu I. stupně zaznamenáno
toto kontrolní zjištění: „Do oběhu jsou uváděny tvrdé sýry plátkované a porcované v zázemí
prodejny, následně balené do potravinářské fólie mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti
spotřebitele, aniž by byly označeny podle platné legislativy. Tím bylo porušeno ustanovení
§7 zákona o potravinách.“ Tento protokol byl stěžovateli zaslán dne 13. 9. 2005 s poučením,
že se k jeho obsahu může vyjádřit, avšak žádné vyjádření není součástí správního spisu. Na základě
učiněných zjištění vydala dne 23. 11. 2005 Krajská veterinární správa pro Karlovarský kraj
rozhodnutí č. j. 48/05-P/1623, jímž stěžovateli uložila za porušení povinností stanovených
§7 zákona o potravinách pokutu ve výši 50 000 Kč. V odůvodnění správní orgán uvedl,
že závažnost protiprávního jednání stěžovatele spatřuje zejména v tom, že tímto způsobem
dochází k prodeji balených sýrů bez označení zákonem požadovanými údaji na každém
jednotlivém balíčku. Spotřebiteli je tím ztížena možnost získat informace o konkrétním balíčku
sýra, o jehož koupi uvažuje. Tyto prodejní praktiky tak poškozují spotřebitele a omezují jeho práva
na získání informací o zakoupené potravině. Pokuta byla uložena ve výši 5 % možné maximální
sankce, přičemž tuto výši označil správní orgán za dostačující, neboť protiprávním jednáním zatím
nebyl způsoben žádný škodlivý následek spočívající v ohrožení či poškození zdraví spotřebitele.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla Státní veterinární správa České republiky rozhodnutím
ze dne 31. 5. 2006, č. j. 68/2006, která současně potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná
v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že dle zjištění uvedených v protokolu o provedené kontrole
došlo k porušení povinností stanovených §7 zákona o potravinách. S názorem stěžovatele, který
tvrdí, že jím užívaný způsob prodeje spadá pod režim §8 odst. 2 zákona o potravinách, se nelze
ztotožnit. Sýry zabalené do strečové fólie, mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti
spotřebitele, jsou jednoznačně potravinami, které musí stran značení splňovat požadavky
§7 zákona o potravinách. Fólie používaná jen k „překrývání sýrů“ je jednoznačně obalem, neboť
nejenže chrání potravinu před znehodnocením, ale také znemožňuje změnu nebo záměnu obsahu
bez otevření nebo změny obalu. Odvolací orgán přezkoumal napadené správní rozhodnutí
i z hlediska výše uložené pokuty a jejího odůvodnění a shledal ji za zcela oprávněnou, vzhledem
k popsané závažnosti a okolnostem protiprávního jednání, které byly rozhodující pro určení výše
pokuty.
Zástupce stěžovatele v průběhu správního řízení popsal způsob a formu prodeje
předmětného zboží následovně: Veškeré zboží je prodáváno výhradně formou obslužného
prodeje. Tvrdé sýry, které následně stěžovatel na své provozovně prodává vážené, odebírá
od dodavatele ve velkých několikakilových blocích. Tvrdé sýry jsou porcovány na plátky a kusy
a při ukládání do chladící vitríny jsou jednotlivé porce za účelem zachování mikrobiologických
a estetických vlastností pokrývány strečovou potravinářskou fólií, která je dle názoru stěžovatele
pouze transportním obalem. V provozovně jsou viditelně umístěny údaje vyžadované ustanovením
§6 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o potravinách. Sýry jsou uloženy v chladící vitríně
na podnosech, přičemž každý jednotlivý podnos s určitým druhem sýra je označen popiskou
NOVÁK MASO - UZENINY, názvem potraviny a cenou za 100 g výrobku. Zákazník
si ve skleněné vitríně vystavený sýr objedná na základě jemu viditelných skutečností – označení +
cena za 100 g, vysloví požadavek množství a druhu sýra, popřípadě ukáže na porci, která
se mu nejvíce zamlouvá. Prodavač pak požadovaný druh sýra v požadovaném množství naváží
a poté definitivně zabalí do balíčku, který uzavře a připevní k němu vytištěný pokladní blok –
stvrzenku, týkající se této konkrétní porce sýra. Konečný spotřebitel je tak při nákupu vybaven
všemi potřebnými informacemi, a to v rozsahu podle §8 odst. 2 zákona o potravinách. Uvedený
skutkový stav jednatel stěžovatele osobně zrekapituloval i při jednání před městským soudem
dne 22. 4. 2008, o čemž svědčí obsah protokolu o jednání před tímto soudem. Ohledně
skutkového stavu tedy není mezi stranami sporu, neboť skutková zjištění správního orgánu nejsou
v rozporu s tvrzením stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje ke stěžovatelově námitce nedostatečně zjištěného
skutkového stavu, že stěžovatel jak v průběhu správního řízení, tak i v průběhu soudního řízení
nepopřel žádnou podkladovou skutečnost, na jejímž základě správní orgány rozhodly o uložené
sankci. Naopak obsahem podání, která učinil, a zejména potom výpovědí jednatele stěžovatele
před soudem, zjištěný skutkový stav potvrdil a rozšířil o další podrobnější okolnosti a skutečnosti
prodeje a nabízení sýrů, což přispělo k celkové přehlednosti a zřetelnosti projednávaného případu.
Městský soud proto rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, přičemž
skutková podstata z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel není v rozporu
s obsahem spisu, ani s tvrzením stěžovatele. Z obsahu správních rozhodnutí, jakož i z protokolu
o kontrolním zjištění je zřejmé, z jakého důvodu byla stěžovateli pokuta uložena, přičemž
v průběhu správního řízení stěžovatel neuplatnil žádné námitky ani vyjádření k předmětnému
protokolu.
Podle ustanovení §5 písm. a) zákona o potravinách, je podnikatel, který uvádí potraviny
do oběhu povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které chrání potravinu před
znehodnocením a znemožňují změnu obsahu bez otevření či změny obalu.
Podle ustanovení §7 zákona o potravinách je podnikatel, který nabízí k prodeji nebo
prodává spotřebiteli potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele,
povinen označit potravinu těmito údaji: a) obchodním jménem osoby, která potravinu zabalila;
u právnické osoby uvést též její sídlo, jde-li o osobu fyzickou, její trvalý pobyt nebo místo
podnikání, b) názvem potraviny, pod nímž je uváděna do oběhu, c) údajem o množství výrobku
(objemu plnění, hmotnosti), d) údaji uvedenými v §6 odst. 1 písm. d) nebo e), f) a k) a e) třídou
jakosti, stanoví-li to vyhláška.
Nejvyšší správní soud má za to, že jednotlivé porce tvrdého sýra, překryté každá zvlášť
průsvitnou potravinářskou fólií, které stěžovatel formou obslužného prodeje nabízel
na své provozovně k prodeji spotřebitelům, jsou ve smyslu ustanovení §7 zákona o potravinách
potravinami zabalenými mimo provozovnu výrobce. Potraviny, které je podnikatel povinen
označit údaji uvedenými v citovaném ustanovení pod písm. a) až e), jsou vymezeny několika
charakteristickými znaky: 1) jde o potraviny, které jsou zabalené mimo provozovnu výrobce,
2) byly zabaleny bez přítomnosti spotřebitele a 3) každá jednotlivá potravina, která je uváděna
do oběhu zabalená, musí být označena předmětnými údaji (posledně uvedené vyplývá z povinnosti
podnikatele „označit potravinu těmito údaji“, tedy jednotlivě každou potravinu, která je uváděna
do oběhu zabalená). Definice balení potravin, jak je výše uvedeno, je obsažena v ustanovení
§5 zákona o potravinách, z níž jednoznačně vyplývá, že jedním ze základních znaků obalu
potraviny mimo jiné je, že znemožňuje změnu obsahu bez otevření či změny obalu. Po všech
stranách potravinářskou fólií obalená porce sýra bezpochyby znemožňuje změnu obsahu
bez otevření či změny obalu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nabízel spotřebitelům k prodeji
jednotlivé porce sýra, pokryté ze všech stran potravinářskou fólií, a k zabalení fólií došlo
bez přítomnosti spotřebitele a mimo provozovnu výrobce, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že se v takovém případě jednalo o prodej a nabízení potravin k prodeji ve smyslu ustanovení
§7 zákona o potravinách. Stěžovatel byl tedy povinen každou jednotlivou porci sýra zabalenou
v potravinářské fólii označit údaji podle ustanovení §7 písm. a) až e) citovaného zákona.
Argumentace stěžovatele spočívající v tvrzení, že šlo o prodej potravin nebalených ve smyslu
§8 citovaného zákona proto nemůže s ohledem na výše uvedené obstát. Pokud je potravina
jednotlivě zabalena tak, že nelze její obsah změnit beze změny či otevření obalu, nepostačí pouze
viditelně uvést na informační tabule údaje týkající se ceny, názvu a prodejce potraviny, tak jak je
stanoveno pro prodej nebalených potravin dle ustanovení §8 citovaného zákona. Spotřebiteli
je totiž předchozím zabalením znemožněna volba konkrétního požadovaného množství potraviny,
což při přímém prodeji nebalených potravin nenastává. Proto je ochrana spotřebitele při koupi
potravin zabalených mimo provozovnu výrobce a bez jeho přítomnosti zaručena právě konkrétní
informací o ceně, váze, názvu potraviny a označení osoby, která potravinu zabalila, umístěnou
jednotlivě na obalu každé zabalené potraviny. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené
neshledal důvodnou stěžovatelovu námitku, že šlo o prodej potravin nebalených, ani námitku
spočívající v tvrzení, že potraviny byly všemi požadovanými údaji označeny.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvodnou neshledal ani kasační námitku směřující
proti vadnému výkladu pojmů „obal“ a „zabalená potravina“ správním orgánem, který
dle stěžovatele uvedené pojmy, jež postrádají zákonnou definici, vyložil k jeho tíži. Kasační soud
nejprve konstatuje, že správní orgány jsou samozřejmě povinny vykonávat činnost podzákonnou,
tedy v případech, mezích a způsoby, které zákon stanoví. Správní orgány proto mohou jednat
toliko tak, jak jim to zákon umožňuje a nesmí činit nic, co jim zákon nedovoluje. K tomu,
aby správní orgány mohly vykonávat tuto podzákonnou činnost, jinými slovy rozhodovat
o právech a povinnostech adresátů správních norem, je ovšem nezbytné, aby v procesu
rozhodování nejdříve došlo k interpretaci předmětné správní normy, tedy zjištění jejího obsahu
a poté k aplikaci dané správní normy na zjištěný skutkový stav. V průběhu uvedených
rozhodovacích fází je správní orgán povinen postupovat jen v mezích, které zákon stanoví. V nyní
projednávané věci je krajská veterinární správa podle §14 zákona o potravinách příslušná
k vykonávání státního dozoru nad dodržováním povinností tímto zákonem stanovených. Krajská
veterinární správa je tedy dle zákona orgánem příslušným k rozhodování o uložení správní sankce
za porušení povinností stanovených zákonem o potravinách. Výklad předmětných ustanovení,
který správní orgán prvního tak i druhého stupně učinil, zejména s ohledem na zákonem použitou
slovní konstrukci obsaženou v §5 zákona o potravinách, kde je stanoveno, že „…je podnikatel
povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které chrání potravinu před
znehodnocením a znemožňují změnu obsahu bez otevření či změny obalu“, shledává Nejvyšší
správní soud zcela v souladu se zákonem. Správní orgán byl k rozhodování příslušný, na zjištěný
skutkový stav aplikoval správnou právní normu a při její interpretaci v žádném smyslu nevybočil
ze zákonem stanovených mezí. Naopak právní normu vyložil zcela v souladu se zásadami právní
logiky a jazykového výkladu. Žalovaný správní orgán vyložil citované ustanovení v zájmu ochrany
spotřebitele, jeho informovanosti a přehledu o nabízené potravině, což svědčí účelu a smyslu
zákona o potravinách. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by správní orgán v rozhodnutí
zcela účelově a v neprospěch stěžovatele vyložil obsah aplikované právní normy. Rovněž Nejvyšší
správní soud nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že jde o potraviny nebalené (zde sýry), neboť
jsou opatřené pouze technologickým obalem. Stěžovatel odkázal na obsah listinného důkazu -
pokyn žalovaného správního orgánu ze dne 24. 10. 2006, v němž je uvedeno, že na masné výrobky
v technologických obalech se pohlíží jako na potraviny nebalené. Nejvyšší správní soud
k uvedenému pokynu konstatuje, že se týká jmenovitě masných výrobků a nikoliv celkově potravin
živočišného původu, jak stěžovatel namítá, přičemž správní orgán měl zajisté zákonný a účelný
důvod k tomu, aby tento pokyn směřoval k určité kategorii potravin, tedy masným výrobkům.
Předmětem tohoto řízení však není zkoumání účelu a záměru vydání citovaného pokynu
žalovaného správního orgánu ohledně masných výrobků. Nejvyšší správní soud proto nebude
zobecňovat sýry a masné výrobky do společně projednatelné kategorie výrobků živočišného
původu, jak navrhuje stěžovatel, neboť k tomu není dán důvod.
V souvislosti s kasační námitkou nepřesvědčivosti a nedostatku odůvodnění výše uložené
pokuty Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán prvního stupně posuzoval
závažnost protiprávního jednání ve vztahu ke spotřebiteli, jemuž je stěžovatelovým postupem
(porušením §7 zákona o potravinách) ztížena, resp. znemožněna možnost získat informace
o konkrétním balíčku sýra. V takovém způsobu prodeje shledal správní orgán poškozování
spotřebitele a omezení jeho práva na získání informací o zakoupené potravině. Dále správní orgán
při úvaze o výši pokuty zohlednil skutečnost, že protiprávním jednáním zatím nebyl způsoben
žádný škodlivý následek spočívající v ohrožení či poškození zdraví spotřebitele a proto uložil
pokutu ve výši 5 % maximální možné zákonné hranice. Lze si sice představit pregnantnější
odůvodnění výše pokuty, jak již v odůvodnění svého rozsudku uvedl městský soud (konkrétní
druhy neoznačených sýrů a jejich počet), avšak správní orgán prvního stupně odůvodnil dle názoru
Nejvyššího správního soudu uloženou výši pokuty dostatečně, uvedl, na základě jakých okolností
a skutečností výši pokuty zvažoval, a proto nelze takové odůvodnění shledat nedostatečným
či nepřesvědčivým. Žalovaný správní orgán, ani městský soud proto nepochybily, pokud shledaly
odůvodnění týkající se výše uložené pokuty přezkoumatelné, neboť je z něj dostatečně zřejmé,
že pokuta byla stěžovateli uložena za porušení povinnosti značení nabízených sýrů stanovené v §7
zákona o potravinách.
Nejvyšší správní soud ke stěžovatelově výhradě namítající nesoulad napadeného soudního
rozhodnutí s obecnými pravidly evropského potravinového práva uvádí, že plně souhlasí s tím, že
omezení lze ukládat pouze v míře nezbytné pro dosažení sledovaného účelu. Spotřebitel, jakožto
adresát různých reklamních sdělení a marketingových plánů, proto musí být zákonem chráněn,
neboť je z hlediska informovanosti ohledně složení výrobku slabším článkem. Proto je rovněž
nutné trvat na označování každé jednotlivě balené porce sýra údaji požadovanými ustanovením
§7 zákona o potravinách, neboť opak by znamenal omezení spotřebitele v rozsahu poskytovaných
informací týkajících se nabízeného zboží, což není smyslem ani účelem zákona o potravinách.
Práva a povinnosti stanovené zákonem o potravinách, účinným k datu rozhodování správního
orgánu v projednávané věci, vycházejí plně ze zásad a pravidel stanovených harmonizovaným
evropským potravinovým právem. Navíc stěžovatelova obecná výtka „neslučitelnosti“
s evropským potravinovým právem postrádá konkrétní vymezení tohoto nesouladu (které
ustanovení zákona o potravinách a v čem neodpovídá obecným zásadám evropského práva).
Nelze pouze konstatovat, jak to učinil stěžovatel, že zákon o potravinách „nezná“ kategorii
potravin nabízených k prodeji konečnému spotřebiteli, balených do hotového balení pro přímý
prodej, což je neslučitelné s evropským potravinovým právem. Není zřejmé jaký nedostatek
stěžovatel v uvedeném spatřuje, požadavek zavedení určité kategorizace výrobků nelze jako
řádnou kasační námitku projednat, neboť ji nelze podřadit pod žádné z ustanovení §103 odst. 1
s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
opodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první s. ř. s., ve
spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná Státní veterinární správa České republiky sice
ve věci úspěch měla, nevznikly jí však náklady řízení převyšující její běžnou činnost. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu