ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.101.2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky M. I., zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1,
Žitná 45, za účasti Policie České republiky, Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční
policie, odbor pátrání a kontroly pobytu, se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská 23,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
9. 2. 2005, č. j. 10 Ca 302/2004 – 13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2005,
č. j. 10 Ca 302/2004 – 13, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2005,
č. j. 10 Ca 302/2004 – 13, byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Policie ČR,
Oblastního ředitelství cizinecké a pohraniční policie v Českých Budějovicích ze dne
25. 11. 2004, č. j. SCPP-247-CB-OPK-K-2004, jímž bylo rozhodnuto o zajištění stěžovatelky
za účelem správního vyhoštění podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Odmítnutí žaloby odůvodnil krajský
soud tím, že z písemností založených ve správním spise zjistil, že zajištění stěžovatelky
v dané záležitosti bylo dne 12. 1. 2005 podle příkazu Policie ČR k propuštění cizince
ze zařízení pro zajištění cizinců ukončeno a stěžovatelka byla téhož dne předána na hraničním
přechodu Náchod–Kudowa–Slone do Polské republiky. Účinky napadeného správního
rozhodnutí již pominuly a stěžovatelka v době rozhodování krajského soudu již na základě
napadeného rozhodnutí nebyla omezena na osobní svobodě a nelze tudíž jednat o jejích
námitkách proti rozhodnutí v souvislosti se zkrácením na jejích právech. Krajský soud proto
uzavřel, že v daném případě se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení z toho
důvodu, že zajištění bylo ukončeno, a proto postupoval podle §46 odst. 1 s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti namítala nezákonnost
napadeného usnesení, neboť se domnívá, že jeho vydáním porušil krajský soud čl. 36 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Názor vyslovený krajským
soudem v napadeném usnesení nemá oporu v žádném právním předpisu upravujícím soudní
řízení správní a je v rozporu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle
názoru stěžovatelky lze návrh odmítnout za předpokladu, že překážka je nejen
neodstranitelná, ale také natolik vážná, aby skutečně bránila soudu rozhodnout ve věci samé.
Za takovou překážku však nelze považovat skutečnost, že účinky napadeného správního
rozhodnutí vůči svému adresátovi pominuly poté, co bylo toto rozhodnutí napadeno žalobou.
Platná právní úprava s touto skutečností možnost zastavit řízení (správně odmítnout žalobu)
nespojuje. V této souvislosti poukázala stěžovatelka na rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka Liberec ze dne 29. 10. 2004, č. j. 59 Ca 149/2004 – 13. Dále také
stěžovatelka připomněla, že soud v předcházejícím řízení nepřezkoumává, zda trvají
podmínky pro pokračování zajištění, ale to, zda stěžovatelka nebyla zkrácena na svých
právech při vydání rozhodnutí o zajištění. Přezkoumává tak okolnosti, které tu byly v době
vydání rozhodnutí o zajištění (§75 odst. 1 s. ř. s.) a ukončení zajištění tak na přezkum nemá
žádný vliv. Kromě toho ochrana veřejných subjektivních práv fyzických osob,
na kterou se krajský soud odvolává, není jediným účelem přezkumu správních rozhodnutí
nezávislým soudem. Smyslem této činnosti je také nezávislá kontrola zákonnosti aktů státní
správy a fungování státní správy obecně. V případě, že by soud odmítl přezkoumat rozhodnutí
o zajištění vždy, když by zajištěná osoba byla předána do jiné země, bylo by rozhodnutí
o zajištění de facto soudem nepřezkoumatelné, neboť vzhledem k velké vytíženosti soudů
a délce rozhodování totiž dochází k ukončení zajištění a předání pravidelně dříve než je soud
schopen meritorní rozhodnutí vydat. Porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
spatřuje stěžovatelka v tom, že tento článek explicitně zakazuje možnost vyloučit ze soudního
přezkumu rozhodnutí týkající se základních práv a svobod. Proto navrhla, aby usnesení
krajského soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Policie ČR ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že při svém rozhodování
vycházela ze skutečně zjištěného stavu věcí a posuzovala podle platného zákona. V uvedeném
případě nebyla jiná možnost než realizovat zajištění. Stěžovatelka se v kasační stížnosti
odvolává na Listinu základních práv a svobod, ale v daném případě se nejedná o závažný
zásah do jejího práva, neboť sama porušovala platné zákony České republiky. Proto Policie
ČR neuznává nárok uplatněný v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že dne 24. 11. 2004 bylo vydáno rozhodnutí,
kterým bylo stěžovatelce podle §119 odst. 1 písm. b) bod 1, písm. c) bod 1., 2. zákona
o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění z území České republiky s dobou platnosti 3 roky,
tj. do 24. 11. 2007. Následujícího dne bylo vydáno napadené rozhodnutí o zajištění podle
§124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Na základě tohoto rozhodnutí byl téhož dne vydán
příkaz k zajištění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců a stěžovatelka byla umístěna
v zařízení B.-J. Podle zmocnění Policie ČR ze dne 10. 1. 2005 měl být dne 12. 1. 2005
proveden transfer s eskortou stěžovatelky na hraniční přechod Náchod-Kudowa-Slone.
V řízení o žalobě zahájeném podle části třetí hlavy druhé dílu prvého s. ř. s.
je předmětem přezkumu zákonnost rozhodnutí správního orgánu o zajištění. Soud tedy
v tomto řízení přezkoumává, zda žalobce nebyl zkrácen na svých právech při vydání
rozhodnutí o zajištění a otázkou zákonnosti dalšího trvání zajištění, tj. zda nenastaly
skutečnosti odůvodňující ukončení zajištění, není oprávněn se vzhledem k zákonné úpravě
(§200o a násl. o. s. ř.) zabývat.
Vzhledem k tomu, že v dané věci byla stěžovatelka dne 12. 1. 2005 předána
na hraničním přechodu polským státním orgánům, tj. před vydáním napadeného usnesení,
posuzoval Nejvyšší správní soud se zřetelem na stížní bod uvedený v kasační stížnosti týkající
se porušení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., zda ukončení zajištění stěžovatelky představuje
nesplnění jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný.
Odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 s. ř. s. přichází v úvahu v řízení vždy,
když se někdo podáním u soudu domáhá, aby soud určitým způsobem jednal, příp. rozhodl,
ale soud to podle v podání uvedených nebo soudem zjištěných skutečností nemůže učinit.
V citovaném ustanovení pod písm. a) je kromě výslovně uvedených neodstranitelných
podmínek řízení (překážka věci rozsouzené a překážka věci zahájené) počítáno i s jinými
neodstranitelnými překážkami řízení, které nejsou nijak definovány. Za takovou překážku
však nelze považovat to, že účinky napadeného správního rozhodnutí již vůči žalobci
nepůsobí, protože by to představovalo, jak na to správně poukazuje stěžovatelka, odepření
práva zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť z platné právní
úpravy nelze dovodit, že ukončení zajištění cizince je důvodem pro ukončení soudního řízení
o žalobě, jíž se cizinec dotčený takovým správním rozhodnutím domáhá soudní ochrany.
Pravomocné správní rozhodnutí stále existuje, může být nezákonné z důvodů namítaných
v žalobě, a proto nemůže být stěžovatelce odepřen přezkum takového správního rozhodnutí.
I když praktická použitelnost soudního rozhodnutí, které je výsledkem soudního přezkumu,
může být za situace, že již bylo realizováno předání stěžovatelky na základě nařízení Rady ES
č. 343/2003 do Polské republiky, sporná, nemůže to být kritériem při posuzování podmínek
řízení.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto
napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním
názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení (§110 odst. 2 věta
první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu