ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.113.2015:32
sp. zn. 7 Azs 113/2015 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: H. C. N.,
zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem, se sídlem ul. 28. října 1898/9, Brno, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 24. 2. 2015, č. j. 32 A 64/2013 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 32 A 64/2013 - 33, ve výroku I.
odmítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství
služby cizinecké policie ze dne 26. 9. 2013, č. j. CPR-7936-4/ČJ-2013-930310-V238, kterým bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 31. 7. 2013, č. j. KRPB-104587-53/ČJ-2013-060026-SV, jímž nebylo vyhověno žádosti
stěžovatele o navrácení v předešlý stav a nebyla prominuto zmeškání úkonu. Ve výroku
II. napadeného rozsudku krajský soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal
zrušení rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 26. 9. 2013,
č. j. CPR-7936-5/ČJ-2013-930310-V238, kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 2. 7. 2013,
č. j. KRPB-104587-32/ČJ-2013-060026-SV, o uložení správního vyhoštění.
V odůvodnění rozsudku krajský soud nejprve odkázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 9 As 88/2007 - 49, podle něhož rozhodnutí o neprominutí
zmeškaného úkonu je vyloučeno ze soudního přezkumu a může být správním soudem
přezkoumáno až v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o odvolání. Proto krajský
soud žalobu v části směřující proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie
ze dne 26. 9. 2013, č. j. CPR-7936-4/ČJ-2013-930310-V238, odmítl. Dále krajský soud posuzoval
zákonnost rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele pro opožděnost. V odůvodnění odkázal na ust. §40 odst. 1 písm. d) zákona
č. 500/2004, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a uvedl, že stěžovatel byl
povinen podat odvolání u věcně a místně příslušného správního orgánu, tj. Policie ČR, Krajské
ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových agend.
Tento správní orgán měl datovou schránku jydai6g, e-mailovou adresu krpb.oscp.opabm@pcr.cz
a fax č. 974 628 140. Pokud stěžovatel tvrdil, že odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odeslal elektronicky na e-mailovou adresu posta.policie@mvcr.cz, neodeslal odvolání věcně
a místně příslušnému správnímu orgánu. V daném případě se neuplatní pravidlo obsažené
v ust. §40 odst. 1 písm. d) věta za středníkem správního řádu, protože odvolání nebylo
koncipováno poslední den lhůty, tj. 8. 7. 2013. Poté krajský soud zkoumal, zda a kdy bylo
stěžovatelovo odvolání podáno nebo odesláno. Ze správního spisu zjistil, že bylo doručeno věcně
a místně příslušnému správnímu orgánu osobně až dne 16. 7. 2015. Policie ČR, Ředitelství služby
cizinecké policie tedy podle krajského soudu nepochybila, když dospěla k závěru, že odvolání
bylo podáno opožděně, neboť posledním dnem lhůty byl den 8. 7. 2013.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. K závěru krajského soudu, že podal
odvolání u místně a věcně nepříslušného správního orgánu, uvedl, že správním orgánem
příslušným k podání odvolání byla Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského
kraje. Případné členění na odbory a oddělení je zcela nerozhodné, neboť se stále jedná o jeden
správní orgán. V případě, kdy má správní orgán v důsledku své vnitřní organizace více
doručovacích adres, ať elektronických nebo poštovních, nelze než považovat podání za řádně
doručené na kteroukoliv z nich, neboť je doručováno správnímu orgánu. V situaci, kdy bylo
stěžovatelovo odvolání zasláno zcela evidentně na e-mailovou adresu správního orgánu vyššího
stupně, tj. na Policejní prezídium, lze je považovat za učiněné v souladu s ust. §40 odst. 1
písm. d) správního řádu, a tedy lhůtu k podání odvolání považovat za zachovanou. Adresa
posta.policie@mvcr.cz je současně adresou Policie ČR, Krajského ředitelství Olomouckého kraje,
což je identický správní orgán, pouze v jiném kraji. Za rozhodující však označil stěžovatel
skutečnost, že na internetových stránkách Policie ČR je uvedeno, že „Elektronická podatelna
pro službu cizinecké policie je podatelna Policejního prezídia ČR: posta.policie@mvcr.cz“. Odvolání zaslané
na tuto adresu bylo tedy nutné považovat za podané u věcně a místně příslušného orgánu.
Zástupce stěžovatele tímto způsobem postupoval i v jiných případech, přičemž jeho postup nebyl
nijak rozporován. Jako příklad uvedl odvolání proti rozhodnutí o správním poplatku, které bylo
podáno stejným postupem společně s předmětným odvoláním proti rozhodnutí o vyhoštění.
Bylo-li v napadeném rozsudku ust. §40 odst. 1 písm. d) správního řádu interpretováno tak,
že k zachování lhůty při učinění podání u věcně a místně nepříslušného orgánu dochází výlučně
v případě, kdy je podání učiněno poslední den lhůty, jedná se o interpretaci přepjatě
formalistickou, zcela přehlížející smysl a účel citovaného ustanovení. K tomu odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 3 Ads 66/2013 - 22. Proto
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ve vyjádření ke kasační stížnosti
stěžovatele uvedla, že trvá na závěrech uvedených v napadených rozhodnutích a navrhla
zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a odst. 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti,
přičemž neshledal vady uvedené v odst. 4 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Podle obsahu správního spisu správní orgán I. stupně v poučení rozhodnutí o správním
vyhoštění stěžovatele rozhodnutím ze dne 2. 7. 2013, č. j. KRPB-104587-32/ČJ-2013-060026-SV,
uvedl, že odvolání lze podat u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského
kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových agend, Cejl 62b, Brno. Dále poučení
obsahovalo informaci o tom, že pětidenní lhůta pro podání odvolání se počítá ode dne
následujícího po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2013,
č. j. KRPB-104587-33/ČJ-2013-060026-SV, uložil správní orgán I. stupně stěžovateli, aby uhradil
náklady řízení ve věci jeho vyhoštění. V poučení tohoto rozhodnutí je rovněž uvedeno,
že odvolání lze podat u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje,
Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytových agend, Cejl 62b, Brno.
V dané věci je nesporné, že zástupci stěžovatele byla obě rozhodnutí doručena
dne 2. 7. 2013. Lhůta pro odvolání proti těmto rozhodnutím začala běžet dne 3. 7. 2013. Poslední
den lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění připadl na pondělí
8. 7. 2013. Dne 3. 7. 2013 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno stěžovatelovo odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým mu bylo uloženo, aby uhradil náklady řízení
ve věci jeho vyhoštění. Dne 10. 7. 2013 správní orgán I. stupně vyzval stěžovatele, aby podané
odvolání řádně odůvodnil. Zástupce stěžovatele na tuto výzvu reagoval faxovým podáním
doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 11. 7. 2013, které obsahovalo výpis jeho odeslané
e-mailové pošty, v němž bylo uvedeno, že dne 3. 7. 2013 zaslal odvolání proti rozhodnutí
o správním vyhoštění na e-mailovou adresu posta.policie@mvcr.cz. Správní orgán I. stupně učinil
o této skutečnosti záznam do spisu, ve kterém mimo jiné uvedl, že dne 12. 7. 2013 provedl dotaz
na Kancelář policejního prezidenta, Policejní prezídium, Archiv Policie České republiky,
a pracovnice centrální podatelny M. M. sdělila, že žádná písemnost, která by obsahovala odvolání
proti rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele, nebyla ani dne 3. 7. 2013 a ani v žádný jiný
den doručena. Dne 16. 7. 2013 podal zástupce stěžovatele osobně u správního orgánu I. stupně
odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Správní orgán I. stupně následně ze své
evidence zjistil, že v době od 3. 7. 2013 do 15. 7. 2013 zaslal zástupce stěžovatele správnímu
orgánu I. stupně jedenáct písemností, avšak odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění ve věci
stěžovatele nebylo nalezeno. Správní orgán I. stupně proto zástupce stěžovatele vyzval, aby
doložil, že odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele bylo doručeno
na elektronickou podatelnu Policejního prezídia tak, jak tvrdil. V reakci na tuto výzvu zaslal
zástupce stěžovatele správnímu orgánu I. stupně opět kopii výpisu své odeslané e-mailové pošty.
Správní orgán I. stupně znovu kontaktoval Kancelář policejního prezidenta, Policejní prezidium,
Archiv Policie České republiky, a pracovnice centrální podatelny M. M. sdělila, že v období od 3.
7. 2013 do 5. 7. 2013 byla na jméno stěžovatele doručena pouze jedna písemnost, a to odvolání
proti rozhodnutí o nákladech vyhoštění.
Podle ust. §161 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“) působnost správních orgánů podle tohoto zákona vykonávají v rámci
policie a) ředitelství služby cizinecké policie a jeho detašovaná pracoviště, b) odbory cizinecké
policie. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se místní příslušnost správního orgánu podle
odstavce 1 stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit
pobyt, podle místa, kde se převážně zdržuje.
Podle ust. §163 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o pobytu cizinců vykonává ředitelství
služby cizinecké policie ve správním řízení působnost nadřízeného správního orgánu ve vztahu
k odborům cizinecké policie.
Podle ust. §164 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců odbor cizinecké policie
rozhoduje o správním vyhoštění cizinců, o uložení povinnosti opustit území, o uložení zvláštního
opatření za účelem vycestování a o vrácení finanční záruky nebo jejím propadnutí státu.
Ve vztahu k závěru krajského soudu, že stěžovatel nepodal odvolání u věcně a místně
příslušného správního orgánu, tj. u Policie ČR, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, odbor
cizinecké policie, oddělení pobytových agend, stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že správním
orgánem příslušným k podání odvolání byla Policie České republiky, Krajské ředitelství
Jihomoravského kraje s tím, že členění na odbory a oddělení označil za nerozhodné.
Věcná a místní příslušnost správních orgánů v řízení o správním vyhoštění je upravena
v zákoně o pobytu cizinců. V dané věci rozhodovala v I. stupni Policie České republiky, Krajské
ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie. Věcná příslušnost odboru
cizinecké policie vyplývá z ust. §164 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců. Místní příslušnost
byla určena na základě toho, že v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že stěžovatel
se zdržoval v Brně. Proto rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým bylo stěžovateli
uloženo správní vyhoštění, obsahuje poučení, že odvolání lze podat u Policie České republiky,
Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových agend,
Cejl 62b, Brno. Stěžovatel byl povinen podat odvolání u věcně a místně příslušného správního
orgánu, tj. u Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, odbor cizinecké
policie. Argumentace stěžovatele, že věcně a místně příslušným správním orgánem k podání
odvolání bylo Policejní prezídium nebo Krajské ředitelství Olomouckého kraje nemá žádné
opodstatnění. S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem
vysloveným v napadeném rozsudku, že podání stěžovatele nebylo v odvolací lhůtě podáno
u věcně a místně příslušného správního orgánu.
Ostatně stěžovatel ani neprokázal, že odvolání skutečně podal k jinému orgánu, jak tvrdil.
Stěžovatel prokazoval podání odvolání Policejnímu prezidiu předložením kopie výpisu odeslané
e-mailové pošty. Odhlédne-li Nejvyšší správní soud od toho, že s datem odeslání elektronické
pošty lze snadno manipulovat, uvedeným výpisem odeslané pošty by bylo pouze prokázáno
odeslání odvolání, nikoliv však to, zda bylo doručeno na elektronickou podatelnu. Jak vyplývá
z judikatury Nejvyššího správního soudu, datová zpráva se považuje za doručenou teprve tehdy,
pokud je dostupná elektronické podatelně. Jiný závěr by vedl k tomu, že každé elektronické
podání, které by účastník řízení doložil e-mailem o odeslání spolu s vyznačeným okamžikem
odeslání, by muselo být považováno za doručené. Ad absurdum by tak podání, které nebylo nikdy
doručeno elektronické podatelně, např. z důvodu technických pochybení na straně poskytovatele
veřejné datové sítě, muselo být považováno za řádně doručené. Jak uvedl Nejvyšší správní soud
např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 - 33 (ve kterém byla řešena otázka
doručení žaloby, závěry v něm obsažené však lze z důvodu podobnosti aplikovat i v daném
případě): „[p]okud stěžovatel neobdržel potvrzení o doručení, nemohl si být jistý, zda jeho podání bylo předáno
městskému soudu. Měl se tedy pokusit o opakované doručení žaloby, popřípadě o doručení jinou formou, poštou či
osobním doručením. Důkazy, které navrhoval stěžovatel, by vedly pouze k prokázání času odeslání elektronického
podání, což by v projednávané věci s ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu bylo
irelevantní“ . Uvedené závěry přitom prošly i testem ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu
ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 137/15). Pokud by stěžovatel prokázal, že jeho podání bylo
doručeno v odvolací lhůtě na elektronickou podatelnu Policejního prezídia, pak by bylo teprve
možno přihlédnout k ust. §40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
Namítal-li stěžovatel, že jeho zástupce činil podání pravidelně na e-mailovou adresu
posta.policie@mvcr.cz, přičemž jeho podání nebyla nikdy rozporována, Nejvyšší správní soud
uvádí, že ze správního spisu je zřejmé, že Policejní prezídium postupovalo v případě odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení povinnosti zaplatit náklady
řízení o vyhoštění, v souladu s ust. §12 správního řádu, podle kterého bylo povinno uvedené
podání neodkladně postoupit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Uvedené podání
bylo podle ust. §40 odst. 1 písm. d) část před středníkem správního řádu v odvolací lhůtě
postoupeno věcně a místně příslušnému orgánu, tj. Policii ČR, Krajské ředitelství
Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie. V souladu s konstantní judikaturou správních
soudů (srv. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 52/2012 – 26,
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 3 Ads 66/2013 - 22 atp.) platí,
že „I pro postoupené odvolání platí, že bude mít účinky včas podaného odvolání tehdy, pokud je postoupeno
v odvolací lhůtě, tj. je-li postoupené podání obsahující odvolání v odvolací lhůtě učiněno u příslušného orgánu nebo
je-li alespoň v této lhůtě odevzdáno k poštovní přepravě a je-li adresováno příslušnému orgánu“. Stěžovatel
se však dovolával ust. §12 ve spojení s §40 odst. 1 písm. d) správního řádu za situace, kdy
neprokázal, že jeho odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění bylo doručeno
na elektronickou podatelnu Policejního prezídia. Námitka stěžovatele je proto nedůvodná.
Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu, že ust. §40 odst. 1
písm. d) věta za středníkem správního řádu se v dané věci neuplatní, jelikož odvolání nebylo
koncipováno poslední den lhůty, tj. dne 8. 7. 2013. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 1. 2014, č. j. 4 Ads 114/2013 - 26, je třeba citované ustanovení vykládat tak, že výjimka
se uplatní, pokud je podání učiněno u správního orgánu vyššího stupně nejpozději poslední den
lhůty. Z uvedeného plyne, že krajský soud vyložil výjimku obsaženou v ust. §40 odst. 1 písm. d)
věta za středníkem správního řádu příliš restriktivně. Avšak podle Nejvyššího správního soudu je
nezbytným předpokladem pro aplikaci této výjimky skutečnost, že podání bylo doručeno
správnímu orgánu vyššího stupně. To však stěžovatel neprokázal. S ohledem na výše uvedené
nebylo možno aplikovat výjimku obsaženou v ust. §40 odst. 1 písm. d) věta za středníkem
správního řádu. Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že výše uvedené chybné závěry
krajského soudu nezpůsobují nezákonnost napadeného rozsudku, jelikož ve věci stěžovatele
se uvedená výjimka neuplatnila.
Ze všech výše uvedených důvodů není kasační stížnost důvodná, a proto ji Nejvyšší
správní soud podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a Policii České republiky žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu