ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.185.2004
sp. zn. 7 Azs 185/2004 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky L. B.,
zastoupené JUDr. Janem Oškrdalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, za
účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
22. 1. 2004, č. j. 14 Az 175/2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna JUDr. Jana Oškrdala, advokáta se sídlem v Praze, Štefánikova 1/65,
se ur č uj e částkou 1075 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále
jen „správní orgán“), ze dne 16. 5. 2003, č. j. OAM-4660/CU-LE01-C10-2003, byla
dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta
žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, o které rozhodl krajský soud
napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů
pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že důvodem pro její podání
jsou zákonné důvody specifikované v ust. §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále namítla,
že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a zákonem
o azylu a že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů. Navrhla zrušení
napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, přičemž současně požádala soud
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení tlumočníka do ukrajinského
jazyka.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že se s ohledem na obsah kasační stížnosti
nebude vyjadřovat. Navrhl zamítnutí jak kasační stížnosti, tak i návrhu na přiznání
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto
v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
S ohledem na fakt, že stěžovatelka uvedla jako právní důvod své kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto ustanovení.
Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy,
pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu
obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového
závěru. Zmatečnost řízení může spočívat například v tom, že místo senátu rozhodoval ve věci
samosoudce, že rozhodoval soud, který k tomu nebyl dle s. ř. s. příslušným, popřípadě
že u soudce, který rozhodoval, byly důvody pro jeho podjatost. Rozhodnutí
je nepřezkoumatelné proto, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud, rozhodl tak,
jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění nebo
je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační stížnost,
je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam
tohoto ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí krajského soudu opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku.
S ohledem na konstrukci stížních bodů, které spočívají v pouhém odkazu na zákonné
vymezení důvodů kasační stížnosti, a na dispoziční zásadu, která ovládá celé kasační řízení,
přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí pouze v intencích ust. §109 odst. 3
s. ř. s., neboť není jeho právem, ale ani povinností vyhledávat za stěžovatelku stížní body,
v tomto případě tedy přiřadit konkrétní skutkové důvody pod důvody obsažené v ust. §103
odst. 1 s. ř. s. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že v napadeném
rozhodnutí neshledal žádné vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou,
a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem dle §109 odst. 1
citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s.,
přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní
služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9
odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 2. 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu