ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.227.2005
sp. zn. 7 Azs 227/2005 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele M. Z.,
zastoupeného JUDr. Jiřinou Smrkovskou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jagellonská 1, za
účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
15. 6. 2005, č. j. 28 Az 60/2005 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna JUDr. Jiřiny Smrkovské, advokátky se sídlem v Praze 3, Jagellonská 1,
se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením krajského soudu byla z důvodu opožděnosti odmítnuta
žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán“), ze dne 18. 5. 2005, č. j. OAM-794/VL-07-K04-2005, kterým byla
zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud
v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu bylo stěžovateli
doručeno dne 30. 5. 2005, když žalobu podal stěžovatel až 13. 6. 2005; proto ji jako
opožděnou odmítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že důvodem pro její podání jsou
zákonné důvody specifikované v ust. §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zdůraznil,
že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a že shledává
závažná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu. Požádal soud
o ustanovení tlumočníka. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu
řízení, přičemž současně požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že neovládá český jazyk, proto vycházel
z 15ti denní lhůty stanovené zákonem. Proto měl krajský soud přihlédnout k závažnosti
jím tvrzených důvodů, pro které požádal o azyl, když jeho obava z návratu na Ukrajinu
je důvodná.
Správní orgán se s ohledem na obsah kasační stížnosti k této nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Dle ust. §24 odst. 1 zákona o azylu písemnosti se doručují do vlastních rukou žadatele
o udělení azylu.
Dle odst. 2 cit. ustanovení písemnost, kterou se nepodařilo doručit, se uloží
v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu,
nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové
zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém
středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle odst. 3 cit. ustanovení po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu
dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, se v případě, že místo jeho pobytu
není známo, doručení provede podle odstavce 2.
Dle ust. §24a odst. 2 zákona o azylu nedostaví-li se žadatel o udělení azylu k převzetí
rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí
ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení azylu doručeno.
Podle ust. §32 odst. 2 písm. a) zákona o azylu ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení
rozhodnutí lze podat žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, jímž se tato žádost
zamítá jako zjevně nedůvodná.
V souzené věci je předmětem soudního přezkumu před Nejvyšším správním soudem
pouze otázka včasnosti podání žaloby stěžovatele, neboť tak v případě odmítnutí žaloby
pro opožděnost vyplývá z ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud
nepřihlédl k ostatním námitkám stěžovatele, které jsou obsahem jeho kasační stížnosti,
protože ty jsou pro věc právně irelevantní.
Ve správním spise je založen úřední záznam, ze kterého jednoznačně vyplynulo,
že stěžovatel dne 16. 5. 2005 svévolně opustil Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí.
Z tohoto důvodu správní orgán postupoval v souladu se zákonem o azylu, když aplikoval
jeho ust. §24 odst. 3 ve spojení s ust. §24a. Za den doručení je tedy nutno považovat
30. 5. 2005. S ohledem na lhůtu k podání žaloby stanovenou ust. §32 odst. 2 písm. a) zákona
o azylu byl posledním dnem ke včasnému podání žaloby den 6. 6. 2005. Žaloba však
byla podána k poštovní přepravě až dne 13. 6. 2005. Rozhodnutí krajského soudu
o opožděnosti žaloby stěžovatele je proto zcela v souladu se zákonem. Vzhledem k okolnosti,
že stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvádí žádné relevantní skutečnosti,
které by zpochybnily výše uvedený závěr, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost stěžovatele je nedůvodná. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani poukaz
stěžovatele na patnáctidenní zákonnou lhůtu, neboť stejný zákon stanovuje v určitých
případech, které se týkají právě stěžovatele, lhůtu sedmidenní. K jeho poukazu na neznalost
češtiny Nejvyšší správní soud uvádí, že veškerá podání, která stěžovatel učinil vůči soudním
orgánům, byla podávána v českém jazyce, proto soud nemohl nad jeho neznalostí jazyka
uvažovat. Tato skutečnost by však nemohla mít vliv na posouzení právní otázky včasnosti
žaloby.
Nejvyšší správní soud shledal nadbytečným návrh stěžovatele na ustanovení
tlumočníka, neboť s ohledem na ust. §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), který se použije pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ve smyslu §64 a §120 s. ř. s., nebylo ve věci nařízeno jednání.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu