ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.229.2004
sp. zn. 7 Azs 229/2004 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatele R. D.,
zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 6, Křenova 15, za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2004, č. j. 24 Az 785/2003 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen
„správní orgán“), ze dne 12. 3. 2002, č. j. U-1730/VL-10-P08-2000, bylo zastaveno řízení
o azylu dle ust. §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), neboť v průběhu správního řízení stěžovatel neoprávněně vstoupil na území
sousedního státu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se zákonem.
Ve včas podané kasační stížnosti uvádí stěžovatel důvody, pro které se domnívá,
že mu měl být udělen azyl, neboť měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu
zastávání určitého politického názoru ve státě, jehož je občanem, a z důvodu jeho prosazování
formou příslušnosti k určité sociální skupině. Dále podrobně rozebírá svoji pročečenskou
činnost. Poukazuje na okolnost, že ze strany soudu došlo k pochybením,
která jsou podřaditelná pod ust. §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb.,
přičemž si není vědom, jakým způsobem by mohl obhájit svůj čin - neúmyslné překročení
státní hranice. Dále má stěžovatel za to, že Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí
nezohlednil důvody vyplývající z ust. §91 písm. a) zákona o azylu, ve kterém jsou stanoveny
překážky vycestování, přičemž podrobně rozvádí, z jakých důvodů by pro něj neměla platit
povinnost ukončit pobyt na území České republiky. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí
a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Současně žádá soud o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti a navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Podle písm. b) cit. ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle písm. d) cit. ustanovení lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Podle ust. §25 písm. h) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení
azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný
vstup na území jiného státu pokusil.
Jak je patrné ze stručného obsahu kasační stížnosti učiněného výše, některé ze stížních
bodů uváděných stěžovatelem dopadají zcela mimo rámec přezkumné činnosti vymezené
napadeným rozhodnutím krajského soudu. V případě stěžovatele bylo správní řízení o udělení
azylu zastaveno, protože tento se pokusil o ilegální přechod státní hranice, což dokládá Úřední
záznam Policie České republiky, referátu cizinecké a pohraniční policie Cínovec, ze dne
11. 2. 2002. Pro věc jsou tak zcela bez významu argumenty stěžovatele týkající
se jeho odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu zastávání určitého politického
názoru ve státě, jehož je občanem, a z důvodu jeho prosazování formou příslušnosti k určité
sociální skupině. Podstatným je pouze fakt, že stěžovatel v průběhu správního řízení
neoprávněně vstoupil na území jiného státu, což ve své kasační stížnosti nikterak
nezpochybnil. Tímto svým jednáním naplnil zákonnou dikci ust. §25 písm. h) zákona
o azylu, a proto bylo řízení o azylu zastaveno. K další námitce stěžovatele týkající
se nezohlednění ustanovení §91 zákona o azylu v jeho případě, neboť u něj existují překážky
vycestování, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Správní orgán nepochybil,
jestliže v souzené věci nerozhodl o překážkách vycestování dle ust. §91 zákona o azylu,
neboť ze samotného znění zákona o azylu je zřejmé, že výrok o tom, že se na cizince vztahuje
překážka vycestování, bude v rozhodnutí uveden pouze tehdy, jestliže správní orgán rozhodne
o neudělení nebo odnětí azylu. V tomto případě však bylo rozhodnuto o zastavení řízení,
z čehož je patrné, že stěžovateli nebyl azyl ani odňat, ani neudělen. Shora uvedené lze uzavřít
tak, že nedošlo ke stěžovatelem namítanému porušení zákona, které by bylo podřaditelné
pod ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Poslední námitkou stěžovatele je poukaz na porušení ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
které však stěžovatel nikterak nekonkretizuje. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal
napadené rozhodnutí krajského soudu v obecné rovině, kdy shledal, že splňuje všechny
formální znaky stanovené pro takovýto typ úkonu procesním předpisem. Rozsudek byl
vyhotoven písemně s uvedením označení soudu a účastníků, jmen všech soudců, kteří ve věci
rozhodli, projednávané věci, výroku, odůvodnění, poučení o opravném prostředku a podpisu
předsedy senátu. Z hlediska obsahové stránky je napadené rozhodnutí taktéž zcela
srozumitelné; je zcela zřejmé, kdo rozhodl, vůči komu směřují účinky rozhodnutí
a jaké tyto účinky jsou. Řízení před soudem netrpí žádnou vadou, která by mohla způsobit
nezákonnost rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s.,
přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. 2. 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu