ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.368.2020:28
sp. zn. 7 Azs 368/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: X, zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2020, č. j. 19 Az 41/2020 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se n ep ři zn áv á
odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2020 č. j. OAM-58/LE-BE02-VL14-2020, žalovaný podle
§25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o azylu“) zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, neboť obdržel písemné
prohlášení, kterým žalobce vzal tuto žádost zpět.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále
též „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil tvrzení žalobce,
že si nebyl vědom obsahu svého úkonu a že zpětvzetí bylo učiněno na předepsaném formuláři,
který mu byl přetlumočen do ruského jazyka. Dle obsahu správního spisu žalobce učinil zpětvzetí
žádosti vlastnoručně na čistý papír. Soud zdůraznil, že sám žalobce souhlasil s tlumočením
do ruského jazyka a nikdy nic nenamítal proti tomu, že veškerá komunikace probíhala
za přítomnosti tlumočníka v tomto jazyce. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobce převzal
poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu v příslušné jazykové mutaci. To potvrzuje
i skutečnost, že ve zpětvzetí použil formulace uvedené v tomto poučení, k nimž doplnil,
že si přeje zastavit řízení. Nelze pominout ani to, že při převzetí napadeného rozhodnutí
za přítomnosti tlumočníka proti zastavení řízení nic nenamítal. O tom, že zpětvzetí žádosti
korespondovalo vůli žalobce, vypovídá i to, že v průběhu řízení opakovaně projevoval vůli vrátit
se do Moldávie, kde má rodinu a nic mu tam dle jeho vyjádření nehrozí. Výslovně prohlásil,
že kdyby byl vyhoštěn, je připraven obratem odjet domů. Nebyly proto dány důvody
ke zkoumání pravosti podpisu na listině se zpětvzetím. Dle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 7. 9. 2005, č. j. 3 Azs 388/2004 - 70, pak není třeba zkoumat skutečné pohnutky
žadatele, vezme-li svou žádost zpět.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti.
Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem [§102 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].
Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[5] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byla kasační stížnost
způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí
krajského soudu. V žádném případě pak nepostačuje, aby kasační stížnost toliko doslovně
opakovala žalobní námitky. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2020,
č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní
tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle §103 s. ř. s., a bude proto
jako nepřípustná odmítnuta (§104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§109 odst. 1
s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (…) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem
především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud
by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím, že advokát provede v textu žaloby výše popsané
kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se pouhou formalitou. O formalitu ale zákonodárci
nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací
krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti
patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou
judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém
případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl. Z nynější kasační
stížnosti to ale poznat nelze.“ Z citovaného usnesení vycházel zdejší soud např. také v usneseních
ze dne 4. 12. 2020, č. j. 5 Azs 14/2020 - 23, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 5 Azs 345/2020 - 17, která
se týkala správního vyhoštění cizinců, či v usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 3 Azs 246/2019 - 26,
které se týkalo zajištění cizince podle zákona o azylu. Dále lze poukázat na usnesení kasačního
soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. 9 Afs 34/2018 - 33, ze dne 27. 8. 2020, č. j. 10 Azs 144/2020 - 31,
ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 63/2020 - 31, ze dne 21. 10. 2020, č. j. 3 Azs 72/2020 - 26, ze dne
5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 243/2020 - 14, nebo ze dne 10. 12. 2020, č. j. 5 As 344/2020 - 21.
[6] Situace popsaná ve výše uvedených usneseních nastala rovněž v případě stěžovatele, který
v podstatné části kasační stížnosti jen opakuje své žalobní námitky, které již byly vypořádány
v řízení před krajským soudem, aniž by proti závěrům soudu postavil vlastní konkurující
argumentaci. Shoda textu kasační stížnosti stěžovatele se žalobou je v daném případě extrémní.
V této souvislosti lze poukázat na rozsudek tohoto soudu ze dne 14. 6. 2017,
č. j. 3 As 123/2016 - 40, podle kterého „[s]těžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci
v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního
důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné
vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Nejsou-li
stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti
zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné, respektive
nesprávné, a z jakého důvodu . Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ni
nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v §103 s. ř. s. (viz §104 odst. 4
s. ř. s.).“
[7] Tímto směrem kasační argumentace vedena není. Stěžovatel (resp. jeho advokát) sice
v úvodu kasační stížnosti označil napadený rozsudek, odkázal na důvod dle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. a poukázal na přijatelnost kasační stížnosti. Následně však pouze obecně uvedl, že „soud
dostatečně nezkoumal autenticitu údajného zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ a dále že přes
názor soudu trvá na své žalobní argumentaci, konkrétně na tom, „že správní soud je povinen zkoumat
autenticitu úkonu, kterým měl cizinec vzít svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět nikoliv pouze
s odkazem na správní spis, nýbrž i na základě celkových tvrzení stěžovatele.“ Stěžovatel se však zde
omezuje na prostý nesouhlas s názorem krajského soudu, aniž by s ním věcně polemizoval.
Po tomto obecném úvodu totiž v další části kasační stížnosti převzal slovo od slova argumentaci
obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalovaného. V dokumentu v rozsahu „kasačních námitek“
učinil pouze „kosmetické úpravy“, když toliko změnil základní formulace, například z „Žalobce
trvá na tom (…)“ na „ Stěžovatel trvá na tom (…)“ či z „Žalobce zdůrazňuje (…)“ na „ Stěžovatel tak
zdůrazňuje (…)“. Namísto rozvedení zákonných důvodů kasační stížnosti stěžovatel prakticky
doslovně zkopíroval žalobní námitky, pouze s výše uvedenými kosmetickými změnami.
Stěžovatel tedy polemizuje jen a pouze s rozhodnutími a postupem správních orgánů, aniž by
jakkoli reagoval na rozhodnutí krajského soudu a v něm obsaženou argumentaci.
[8] Krajský soud se přitom v napadeném rozsudku žalobními námitkami dostatečně zabýval.
Nepřevzal pouze mechanicky text žalovaného z napadeného rozhodnutí, ale náležitě popsal
skutkový stav, který vedl k zastavení řízení. Jasně uvedl, proč je nutné považovat zpětvzetí
za projev skutečné vůle stěžovatele, jehož autenticita nebyla zpochybněna. Vycházel přitom
z širších okolností. Nespokojil se toliko s existencí tlumočnické doložky, ale hodnotil jednotlivá
tvrzení a postoje stěžovatele v průběhu správního řízení. Část žalobní argumentace stěžovatele
odmítl pro rozpor s obsahem správního spisu (zpětvzetí nebylo učiněno na předtištěném
formuláři, nýbrž vlastnoručně na prázdném listu papíru). Vypořádal se rovněž s aplikovatelností
závěrů rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2005, č. j. 3 Azs 388/2004 - 70, na projednávanou
věc. Na toto argumentační úsilí krajského soudu reagoval advokát stěžovatele pouhým
zkopírováním textu žaloby (s nepatrnými stylistickými úpravami, jak bylo popsáno výše), aniž by
se jakkoli k postupu, úvahám a závěrům krajského soudu obsaženým v napadeném rozsudku
vyjádřil. V textu kasační stížnosti tak nelze dohledat žádnou polemiku s argumentací krajského
soudu. S ohledem na to, že řízení se vede na nejvyšším stupni soudní soustavy, je však zcela
na místě od kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat odpovídající úroveň
právní argumentace. S ohledem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že kasační
stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 s. ř. s.
[9] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
[10] Společně s podáním blanketní kasační stížnosti stěžovatel podal také návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť s ohledem na zjevnou nepřípustnost kasační stížnosti by takový postup nebyl z hlediska
ekonomie řízení účelný. Ve věci bylo nadto rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném
poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, publikován
pod č. 173/2004 Sb. NSS).
[11] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud dále rozhodoval o odměně advokáta Mgr. Ladislava Bárty, který byl
stěžovateli ustanoven jako zástupce pro řízení o žalobě usnesením krajského soudu ze dne
28. 8. 2020, č. j. 19 Az 41/2020 - 23, a na základě §35 odst. 10, věty poslední, s. ř. s. jej
zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 10, věty první, s. ř. s. hradí odměnu
za zastupování a hotové výdaje ustanoveného advokáta stát.
[13] Zástupce stěžovatele učinil v řízení dva úkony právní služby, spočívající v doplnění
kasační stížnosti, podané jako blanketní [§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) zákona
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), dále též „advokátní tarif“] a podání návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti [§7 bod 5 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Úkon právní služby
spočívající v podání návrhu na přiznání odkladného účinku sice není výslovně zmíněn v §11
odst. 2 advokátního tarifu, avšak písm. a) téhož ustanovení za takový úkon považuje návrh
na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení.
[14] Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za žádný z uvedených úkonů právní služby,
neboť dospěl k závěru, že nemohly mít pro stěžovatele žádný přínos. Důvod, pro který zákon
umožňuje ustanovit účastníkovi zástupce, jehož odměnu hradí stát, je zajištění ochrany práv
a právem chráněných zájmů i těch účastníků, kteří by sami nebyli schopni hradit si zastoupení
právním profesionálem. Stát tedy ustanovenému zástupci hradí odměnu pouze za ty úkony právní
služby, které skutečně mohly ochraně těchto práv sloužit. Odporovalo by smyslu a účelu právní
úpravy, pokud by ustanovený zástupce mohl úspěšně nárokovat odměnu za libovolný počet
úkonů, aniž by byl zřejmý jejich přínos pro zastupovaného účastníka řízení (srovnej také
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 7 Afs 56/2010 - 59, nebo ze dne
12. 7. 2012, č. j. 1 As 98/2012 - 21, či usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 3 Azs 246/2019 - 26).
[15] Tato východiska lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Jak bylo uvedeno výše,
ustanovený zástupce sepsal v projednávané věci kasační stížnost, jejíž odůvodnění je obsahově
totožné se žalobou. Za takový úkon ustanovenému zástupci odměna nenáleží. Vzhledem k tomu,
že postup ustanoveného zástupce vedl k nepřípustnosti kasační stížnosti, kterou bylo nutné
odmítnout, nelze za účelný úkon považovat ani návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu