ECLI:CZ:NSS:2004:7.AZS.52.2003
sp. zn. 7 Azs 52/2003 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatelky O. G., zastoupené Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni,
Františkánská 7, za účasti Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2003,
č. j. 28 Az 214/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se kasační stížností podanou v zákonné lhůtě domáhala zrušení rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2003, č. j. 28 Az 214/2003 - 21, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen ministerstvo) ze dne
9. 9. 2002, č. j. OAM-4105/VL-19-02-2002, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb.
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). V odůvodnění krajský soud uvedl,
že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by stěžovatelka v průběhu správního řízení uvedla
některý z důvodů taxativně uvedených v §12 zákona o azylu, když jako důvod podání žádosti
uvedla své ekonomické potíže v zemi původu a problémy s bývalým přítelem. Proto krajský
soud vyhodnotil postup ministerstva jako správný a v souladu se zákonem.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že jak krajský soud, tak ministerstvo
nesprávným způsobem posoudily právní otázku, a sice, zda je možno na její případ vztáhnout
ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Důvodem, který vedl stěžovatelku k podání kasační
stížnosti je, že ministerstvo nedostatečným způsobem provedlo dokazování a na základě
takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení spravedlivě rozhodnout.
Dalším důvodem kasační stížnosti je, že soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku,
zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou. Stěžovatelka
je přesvědčena o tom, že ministerstvo se dopustilo porušení správního řádu minimálně tím,
že nedostatečným způsobem provedlo dokazování a jeho rozhodnutí neodpovídá §47 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Současně
stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť aby mohla
uplatňovat svoje procesní práva u soudu potřebuje být nadále přítomna v České republice.
Ministerstvo ve vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, protože podle
jeho názoru jak správní rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. Odůvodnění kasační stížnosti je položeno v obecné rovině a směřuje
v podstatě opětně do rozhodnutí správního orgánu, jemuž je vytýkáno, že provedl
nedostatečným způsobem dokazování. V čem však mělo být dokazování nedostatečné
není v kasační stížnosti uvedeno, a zejména pak nebyla tato ani žádná další konkrétní námitka
obsažena v žalobě. K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ministerstvo
uvedlo, že stěžovatelce bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu s platností
do 20. 10. 2004, a proto nemá námitky proti přiznání odkladného účinku. Kasační stížnost
však pokládá za nedůvodnou, a proto navrhlo její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 citovaného zákona. Podle tohoto
ustanovení se udělí azyl cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec
je buď pronásledován za uplatňování poli tických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Stěžovatelka v kasační stížnosti pouze obecně namítala, že bylo nedostatečným
způsobem provedeno dokazování a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo
možné ve správním řízení spravedlivě rozhodnout a že soud nesprávným způsobem posoudil
právní otázku, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou
a jeho rozhodnutí neodpovídá §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších
předpisů. Jak oprávněně poukazuje ve svém vyjádření ministerstvo, neuvádí stěžovatelka
nic konkrétního, v čem nedostatečnost dokazování spatřuje a jaké další důkazy měly a mohly
být provedeny. Správní orgán při rozhodování ve věci vycházel zejména z tvrzení
stěžovatelky uváděných v návrhu na zahájení řízení (stěžovatelka návrh bez výhrad podepsala
dne 30. 8. 2002) a v pohovoru k žádosti o udělení azylu ze dne 5. 9. 2002, o jehož obsahu byl
vyhotoven protokol, se kterým byla stěžovatelka seznámena, souhlasila s ním a nežádala
doplnění ani změny, což potvrdila svým podpisem. Nejvyšší správní soud má za to, že správní
orgán si opatřil dostatek podkladů, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
který vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
podle §110 odst. 1 s. ř. s., neboť ji neshledal důvodnou.
Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť bylo jednáno o věci,
která byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu