ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.88.2016:27
sp. zn. 7 Azs 88/2016 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. G., zastoupený
Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016, č. j. 62 Az 6/2016 - 45,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016, č. j. 62 Az 6/2016 - 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“)
ze dne 16. 2. 2016, č. j. OAM-123/DS-PR-P18-2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), byla
shledána žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. b)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení
o udělení mezinárodní ochrany bylo podle §25 písm. i) téhož zákona zastaveno.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Krajský soud řízení o žalobě zastavil podle §33 písm. b) zákona o azylu s tím, že nebylo možno
zjistit místo pobytu žalobce. Usnesení krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupné na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto
místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel primárně vytýkal krajskému soudu, že zastavil řízení podle §33 písm. b) zákona
o azylu i přesto, že žaloba neměla odkladný účinek. Sekundárně pak stěžovatel namítal, že krajský
soud řádně nezjišťoval, zda byl stěžovatel skutečně neznámého pobytu. Krajský soud neučinil
dotaz na příslušné orgány ani na ustanoveného zástupce stěžovatele, zda jim není známo místo
pobytu stěžovatele, a vyšel pouze z vyjádření žalovaného. Dovozuje porušení práva
na spravedlivý proces a čl. 3, 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s usnesením krajského soudu.
Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických
kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Z tohoto usnesení vyplývá, že kasační stížnost
je přijatelná mj. tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu Nejvyššího
správního soudu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i
v budoucnu. Takový důvod přijatelnosti shledal Nejvyšší správní soud i v projednávané věci.
VI.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předně nesouhlasí se stěžovatelem v tom, že by řízení o žalobě
nebylo možno zastavit podle §33 písm. b) zákona o azylu tehdy, pokud podání žaloby
nevyvolává odkladný účinek (§32 odst. 2 zákona o azylu). Zastavením řízení podle §33 písm. b)
zákona o azylu se Nejvyšší správní soud zabýval v mnoha rozhodnutích (za všechny
srov. např. usnesení ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 196/2005 - 50, publ. pod č. 708/2005 Sb.
NSS., či ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66) a neshledal, že by zastavení řízení přicházelo
do úvahy pouze v případě, kdy podání žaloby vyvolává odkladný účinek. Posledně citovaným
usnesením Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost směřující proti usnesení
krajského soudu o zastavení řízení o žalobě podle §33 písm. b) zákona o azylu [která směřovala
proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu]. Podání takové žaloby přitom nevyvolává podobně jako v nyní
projednávané věci odkladný účinek. Stejně tak lze poukázat na recentní rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. 4 Azs 98/2016 - 20, jímž bylo stejně jako v nyní
projednávané věci přezkoumáváno usnesení krajského soudu o zastavení řízení o žalobě podle
§33 písm. b) zákona o azylu [která rovněž směřovala proti rozhodnutí žalovaného, jímž byla
shledána žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. b) zákona
o azylu]. Absurdnost výkladu zastávaného stěžovatelem potvrzuje i to, že v případě jeho
správnosti by např. nemohlo být řízení zastaveno ani tehdy, pokud by žadatel o udělení
mezinárodní ochrany v průběhu soudního řízení zemřel [§33 písm. a) zákona o azylu].
[9] Z citované judikatury však dále vyplývá, že možnost zastavit řízení podle §33 písm. b)
zákona o azylu je dána jen tam, kde krajský soud vyvinul požadované úsilí ke zjištění místa
pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn
a zůstal zcela neznámý (vedle výše uvedené judikatury srov. i rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2005,
č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, publ. pod. č. 707/2005 Sb. NSS). Soud je povinen zjišťovat
jak u žalovaného, tak u cizinecké policie, zda je jim známo místo pobytu žalobce. V určitých
případech se jeví jako vhodné kontaktovat i zástupce žalobce, neboť i ten může mít informace
o místě pobytu žalobce, popř. i další subjekty.
[10] Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 26/2009 - 45, „Nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu je dána jen tam,
kde krajský soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další
pátrání v příslušných evidencích nebyl pobyt žadatele zjištěn a zůstal zcela neznámý (…). Mezi soudu dostupné
prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl patří zejména dotaz na místo pobytu žadatele u obou správních
orgánů, které mají dle zákona o azylu vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl, tj. Ministerstvo vnitra
a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, podle okolností konkrétní projednávané věci lze uvažovat
např. i o dotazu na místo pobytu žalobce u jeho zástupce, má-li nějakého, příp. pokus o doručení na adresu,
kterou žalobce uvede v podání soudu.“
[11] Ze soudního spisu je zřejmé, že krajský soud dostatečné úsilí ve smyslu výše uvedeného
nevyvinul. V soudním spisu je založen pouze e-mail (bez ověřeného podpisu) ze dne 29. 3. 2016,
který krajskému soudu zaslala pracovnice žalovaného (Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky) Mgr. J. R. V tomto e-mailu se uvádí, že „žadatel byl dne 22. 3. 2016 transferován
do Maďarska, již nemá adresu pobytu v ZZC VL“ Dále je v soudním spisu založen obdobný e-mail ze
dne 7. 4. 2016, ve kterém uvedená pracovnice dále sděluje, že „z databáze Dublinského střediska není
známa aktuální adresa pobytu žadatele“.
[12] Krajský soud se s těmito listinami spokojil a pouze na základě nich dospěl k závěru,
že nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce. Žádné další úsilí ve vztahu k zjištění pobytu
stěžovatele ve smyslu výše uvedené judikatury nevyvinul.
[13] Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil usnesení krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto usnesení (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[14] Krajský soud tedy v dalším řízení bude znovu zjišťovat místo pobytu stěžovatele.
S ohledem na obsah spisu se jeví vhodné kontaktovat vedle uvedených orgánů České republiky
a státu, do kterého byl stěžovatel přemístěn, i ustanoveného zástupce stěžovatele, který by rovněž
mohl mít povědomost o místě jeho pobytu. Teprve pokud ani při náležitém úsilí ve smyslu výše
uvedené judikatury nebude zjištěno místo pobytu stěžovatele, bude krajský soud oprávněn řízení
zastavit.
[15] Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu