ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.10.2021.1
sp. zn. 7 Td 10/2021-2441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 3. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 3/2015, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/2020, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č. j. 46 T 3/2015-1226, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, č. j. 7 To 44/2016-1309, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1458/2015, byl obviněný J. M. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Za to byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy ve výměře 10 let.
2. Dne 23. 7. 2020 (č. l. 2214) podal obviněný u Městského soudu v Praze (svůj v pořadí třetí) návrh na povolení obnovy řízení, jenž byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2020, č. j. 46 T 3/2015-2366, zamítnut. Toto usnesení napadl obviněný stížností, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 7 To 112/2020-2384, jako nedůvodnou zamítl. V souvislosti se zmíněnou stížností vznesl obviněný v rámci svých podání ze dne 7. 12. 2020 návrh na vyloučení soudců senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Martin Zelenka, JUDr. Michal Hodoušek a JUDr. Michaela Pařízková (č. l. 2388) a návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. (tzv. delegaci), a to věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 112/2020 (č. l. 2390). Tyto návrhy byly Vrchnímu soudu v Praze doručeny dne 9. 12. 2020, tedy v pracovním dni následujícím po vydání rozhodnutí ve věci návrhu na povolení obnovy řízení (již zmíněného usnesení ze dne 8. 12. 2020, č. j. 7 To 112/2020-2384). Pokud jde o návrh na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání jinému soudu, nebyl Nejvyššímu soudu předložen k rozhodnutí, nicméně ve stručnosti je namístě konstatovat, že vzhledem k popsaným časovým momentům řízení obviněný podal předmětný návrh na delegaci za situace, kdy již bylo dané řízení u příslušného soudu (Vrchního soudu v Praze) skončeno, a tedy by návrhu nebylo možné vyhovět, neboť již nebyla vedena věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014 nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014).
3. V souvislosti s rozhodováním Městského soudu v Praze o návrhu na povolení obnovy řízení obviněný vznesl taktéž námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu JUDr. Kateřině Radkovské (č. l. 2221), o níž Městský soud v Praze rozhodl podle §31 odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 22. 9. 2020, č. j. 46 T 3/2015-2263, tak, že tato soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného, neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 odst. 1 tr. ř. Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 1. 10. 2020 stížnost (č. l. 2334 a násl.), o níž nebylo Vrchním soudem v Praze doposud rozhodnuto. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 7 To 118/2020.
4. V návaznosti na tuto stížnost obviněný J. M. ve svých podáních ze dne 29. 12. 2020 učinil návrh na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání podle §25 tr. ř. (č. l. 2410) a návrh na vyloučení soudců senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Martin Zelenka, JUDr. Michal Hodoušek a JUDr. Michaela Pařízková (č. l. 2412). O vznesené námitce podjatosti bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2021, č. j. 7 To 118/2020-2416, tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. jmenovaní soudci senátu 7 To vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/2020 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 3/2015.
5. Dne 21. 1. 2021 Vrchní soud v Praze předložil trestní spis sp. zn. 46 T 3/2015 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí jednak o stížnosti obviněného proti zmíněnému usnesení ze dne 5. 1. 2021, č. j. 7 To 118/2020-2416, a jednak k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/2020 (č. l. 2410). O stížnosti obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2021, č. j. 7 To 118/2020-2416, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tvo 2/2021, tak, že se stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítá.
6. Pokud jde o návrh na odnětí a přikázání věci, obviněný žádal o delegaci věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/2020. Ve svém stručném návrhu konkrétně uvedl, že „…navrhuje delegaci dle 25 tr. ř. Mezi hlavní důvody patří závažná procesní chyba, nerozhodnutí o stížnosti oproti meritu věci a neodeslání a nerespektování přání na obhajobu – doručená žádost 30 dní a žádné reakce. Tyto závažné důvody opravňují delegaci ve smyslu §25 tr. ř. i tak jak je definováno ÚS, je nutné vydat usnesení o předložení jinému soudu.“
7. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu a dospěl k následujícímu závěru.
8. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít v kterémkoliv stadiu trestního řízení.
9. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu obviněného na delegaci ze dne 29. 12. 2020 (č. l. 2410), nacházela a nadále nachází ve stadiu řízení před Vrchním soudem v Praze, kde je vedena pod sp. zn. 7 To 118/2020, jako před soudem příslušným k rozhodnutí o stížnosti podané obviněným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, č. j. 46 T 3/2015-2263. Obviněný ve svém návrhu žádal, aby o jeho stížnosti nerozhodoval Vrchní soud v Praze. Ačkoli nekonkretizoval soud, jemuž má být věc po případném odejmutí přikázána, je zřejmé, že jediný soud přicházející v úvahu je Vrchní soud v Olomouci. K rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci je tak příslušný Nejvyšší soud.
10. Po zhodnocení v návrhu uvedených skutečností a předloženého spisového materiálu však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle §25 tr. ř. Stručný návrh obviněného na delegaci postavený obecně na údajných procesních pochybeních Vrchního soudu v Praze především neobsahuje žádný konkrétní odkaz na takovou vadu. Pokud jde o námitku, že nebylo rozhodnuto o stížnosti proti meritu věci, tedy zřejmě o stížnosti proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, Nejvyšší soud uvádí, že o včas a řádně podané stížnosti obviněného bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 7 To 112/2020-2384 (stejně jako bylo rozhodnuto o dalších uplatněných opravných prostředích, resp. pokud se tak prozatím nestalo, nejedná se o pochybení, jak již bylo vyloženo ve zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tvo 2/2021, v odstavci 17). Jestliže pak obviněný tvrdil vadu v odesílání či nerespektování přání obhajoby, Nejvyšší soud konstatuje, že podstata takové argumentace není úplně zřejmá, nicméně v řízení před Vrchním soudem v Praze nebyl shledán žádný nedostatek, který by mohl být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze ve věci obviněného. K tomu Nejvyšší soud na okraj připomíná, že měl-li obviněný určité výhrady ke konkrétním soudcům činným v jeho věci, uplatnil příslušné návrhy na jejich vyloučení, které byly výše popsanými rozhodnutími shledány nedůvodnými, přičemž na jejich závěry je možné rovněž odkázat.
11. Souhrnně řečeno, obviněný ve svém návrhu na delegaci neuvedl žádné argumenty, které by byly natolik závažné a zřetelné, aby jednoznačně podkládaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být proto dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
12. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel