ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.21.2014.1
sp. zn. 7 Td 21/2014-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. dubna 2014 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné J. R. , vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 26/2014, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Českém Krumlově.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově podala dne 25. 2. 2014 k Okresnímu soudu v Českém Krumlově obžalobu na obviněnou J. R., pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že poté, co na základě plné moci ze dne 3. 9. 2012 od poškozené M. D., opravňující ji k jednání spočívajícím v prodeji nemovitostí konkrétně popsaných ve skutkové větě obžaloby, a zapsaných na LV .... u Katastrálního úřadu v Kaplici, a k převzetí kupní ceny, dne 4. 9. 2012 uzavřela se společností HIMAREX, spol. s r. o., kupní smlouvu, na základě které převzala od L. H. zastupujícího uvedenou společnost, část kupní ceny ve výši 508.816,- Kč v hotovosti, jejíž převzetí stvrdila svým podpisem jako příjemce na dvou stvrzenkách, tyto finanční prostředky však poškozené M. D. nepředala, a použila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené M. D. škodu ve výši nejméně 508.816,- Kč.
Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 10 T 26/2014, bylo rozhodnuto podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Českém Krumlově není místně příslušný k jejímu projednání. Z usnesení vyplývá, že podle názoru uvedeného soudu místem spáchání trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku není obvod Okresního soudu v Českém Krumlově, neboť zde pouze poškozená udělila plnou moc obviněné k zastupování při prodeji nemovitosti. K veškerému jednání mělo dojít jinde. Obviněná měla zmíněnou částku 508.816,- Kč dne 4. 9. 2012 od L. H. převzít v Olomouci. Trestného činu zpronevěry se pak dopustila ve chvíli, kdy se svěřenými penězi začala nakládat jako s vlastními, tedy se rozhodla je nepředat poškozené. Podle soudu se tak mohlo stát přímo v Olomouci nebo kdykoli později, mohlo se tak stát v místě bydliště obviněné, které je v okrese České Budějovice. Podle soudu uvedené skutečnosti nasvědčují závěru, že místně příslušným k projednání věci by mohl být Okresní soud v Českých Budějovicích nebo Okresní soud v Olomouci. Projednání věci u Okresního soudu v Českých Budějovicích, že by pak bylo vhodným zejména pro příznivou dopravní dostupnost pro osoby navržené k výslechu, které jsou z Prahy nebo z Moravy. V okrese České Budějovice bydlí obviněná a sídlí také její obhájce.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Objektivní stránku přečinu zpronevěry naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a zároveň tím způsobí na cizím majetku v zákoně předpokládanou škodu. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla do dispozice dána.
Z dosavadních skutkových zjištění obsažených v trestním spisu je zřejmé, že obviněná dne 3. 9. 2012 podepsala výše uvedenou plnou moc s poškozenou M. D., a to v bydlišti poškozené v okrese Český Krumlov (č. l. 19, 46 tr. spisu). Z protokolu o výslechu svědka L. H. na č. l. 111 verte dále vyplývá, že obviněná měla podepsat kupní smlouvu a převzít od něj v hotovosti část kupní ceny ve výši 508.816,- Kč v Olomouci. Ze skutkové věty je zřejmé, že obviněná poškozené uvedenou částku nepředala. Na základě skutkových zjištění však dosud není na jisto postaveno, kde obviněná pojala úmysl naložit se svěřenou věcí v rozporu s účelem svěření, a tedy peníze nepředat poškozené, ale ponechat si je pro svou potřebu. Je možné, že se tak stalo již v Olomouci či v místě bydliště obviněné v okrese České Budějovice, jak to také uvádí okresní soud v usnesení o předložení věci Nejvyššímu soudu. Je však zcela nepochybné, že k následku trestného činu, tedy ke vzniku škody (která je kvalifikačním znakem dané skutkové podstaty přečinu zpronevěry) na majetku poškozené, došlo v bydlišti poškozené, a to v obci B. n. Č. – K., okres Český Krumlov. V souladu s ustanovením §18 odst. 1 tr. ř. je tak toto místo také třeba považovat za místo spáchání trestného činu.
S ohledem na výše uvedené do úvahy připadá jak příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově, tak Okresního soudu v Olomouci, či možná Okresního soudu v Českých Budějovicích. Avšak byla-li obžaloba podána u Okresního soudu v Českém Krumlově, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud. Podle §22 tr. ř. tedy koná řízení tento soud.
K argumentaci Okresního soudu v Českém Krumlově, že podobně jako v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 16/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR (sp. zn. 11 Nd 23/98), se ani v této věci nejedná o tzv. distanční delikt, lze uvést, že předně uvedené rozhodnutí u trestného činu zpronevěry nevylučuje jeho posouzení jako instančního deliktu. V uvedeném publikovaném rozhodnutí se pak jednalo o v té době tzv. spor o příslušnost dvou soudů stejného stupně, a to v Praze a v Brně, kdy pachatel zjevně pojal úmysl ve smyslu trestného činu zpronevěry nikoliv již v Brně při převzetí peněz určených ke koupi dané věci, ale až v Praze poté, co se koupě věci (obrazu) ukázala být nereálnou. Protože samotný poškozený nebydlel v obvodu daného soudu v Brně, kde byla podána obžaloba, a k jednání pachatele ve smyslu zpronevěry došlo až následně v Praze a nikoliv Brně, vyslovil Nejvyšší soud v dané věci názor, že se nejedná o tzv. distanční delikt, což platilo právě v konkrétní tehdy řešené věci sporu dvou soudů o místní příslušnost, s ohledem na trestně relevantní jednání pachatele v Praze a nikoliv v Brně. O tzv. distanční delikt se tak v publikované věci nemohlo jednat ve vztahu mezi těmito dvěma místy.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Pro případný postup podle §24 odst. 2 tr. ř. přitom nebyly shledány důležité důvody. Z celkem osmi v obžalobě navržených svědků k výslechu v hlavním líčení, dvě bydlí přímo v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově a další dvě v sousedním okrese České Budějovice. U ostatních svědků, z nichž tři mají bydliště na Moravě, je pak otázkou, zda skutečně bude u všech jejich výslech soudem nutný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš