ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.30.2017.1
sp. zn. 7 Td 30/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. srpna 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných J. F. , a E. F. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 4/2017, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 4. 2017 obžalobu na obviněné J. F., E. F. a M. T. pro (u obviněných J. F. a E. F.) zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Zločinu se podle obžaloby dopouštěli v podstatě tím, že (zkráceně) jako členové organizované skupiny opatřovali padělky uměleckých děl, která vydávali za originální obrazy předních českých autorů, opatřovali k nim znalecké posudky, laboratorní zprávy a různá odborná vyjádření zejména od soudních znalců, autorů odborných publikací s cílem přesvědčit kupujícího o pravosti a originalitě nabízeného díla, a takto je nabízeli k prodeji do galerií, aukcí i konkrétním osobám, přičemž takto postupovali v úmyslu soustavně se obohacovat na úkor oklamaných kupujících, s plným vědomím, že se jedná o padělky a po předchozím rozdělení jednotlivých činností, přičemž takto měli obvinění J. F. a E. F. způsobit škodu ve výši 30 852 077 Kč, měli se pokusit způsobit škodu ve výši 53 248 000 Kč a připravovali se způsobit škodu ve výši 40 875 000 Kč.
Nejvyššímu soudu byl dne 21. 7. 2017 předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 33 T 4/2017, s návrhem obviněných J. F. a E. F. na odnětí této věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze. Uvedli, že již ve svých podáních ze dne 3. 5. 2017, 19. 5. 2017 a 14. 7. 2017 uváděli skutečnosti, ve kterých spatřují důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. k rozhodnutí o odnětí věci místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a jejímu přikázání Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze. Těmito skutečnostmi podle obviněných je, že většina svědků, které bude nutno vyslechnout v hlavním líčení má bydliště v obvodu jiného vzdáleného soudu, a to v Praze, přičemž již v přípravném řízení bylo provedeno 46 výslechů v Praze a pouze 8 výslechů svědků v Ostravě. Z tohoto důvodu se obvinění domnívají, že řízení by mělo být vedeno u Městského soudu v Praze, což by podle nich vedlo k celkovému urychlení případu a hospodárnosti procesu, zejména z důvodu úspor státu, které by musel vynaložit na cestovní náklady při uplatnění svědečného. Dále doplňují, že mají bydliště a zaměstnání v okrese Praha-západ, stejně jako třetí obviněný M. T., zároveň jsou rodiči dvou nezletilých dětí (nar. 2008, 2015). Přikázání věci Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze by podle nich vyřešilo problém hlídání dětí v době, kdy by byli přítomni u hlavního líčení a zároveň by přispělo k naplnění jejich ústavního práva, aby jejich věc byla projednána v jejich přítomnosti. Mimo jiné v nedávné době zjistili, že obviněná E. F. je gravidní a časté cestování na vzdálenost 400 km by mohlo mít nepříznivý vliv na její zdravotní stav. Uzavřeli, že přikázání věci jinému soudu odůvodňuje nejen hledisko hospodárnosti a rychlosti řízení, okolnosti na jejich straně, ale také lepší možnost zjištění skutkového stavu věci, a to z důvodu, že těžiště důkazů se nachází v Praze a nikoli v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k návrhu obviněných uvedl, že návrh obviněných akcentuje tři okruhy důvodů, pro které by měla být věc odňata Krajskému soudu v Ostravě a přikázána Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze. Pokud jde o skutečnost, že převážná většina svědků má bydliště v Praze, krajský soud dodal, že ke zprocesnění je navrhováno 58 výpovědí svědků, z nichž 45 má bydliště v Praze či okolí. Z nich je 13 osob starších 70 let. Ve věci bylo vypracováno 7 znaleckých posudků, přičemž zpracovatelé 5 z nich mají bydliště v Praze. Podle soudu představuje projednání věci v Ostravě podstatně vyšší finanční zátěž, než by tomu bylo u některého z navrhovaných soudů v Praze. Dále soud potvrzuje skutečnost, že obvinění mají bydliště a skutečně se zdržují v Praze. Dále podle soudu z předložených materiálů vyplývá gravidita obviněné E. F. a termín porodu, který je stanoven na 18. 2. 2018. Podle soudu lze ve věci očekávat velmi obsáhlé dokazování, jež bude nutné provádět v několika mnohadenních hlavních líčeních. Podle soudu každá z výše uvedených věcí, byla-li by vnímána izolovaně, by nepředstavovala dostatečně důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř. Novou a rozhodující skutečností však podle soudu je gravidita obviněné E. F., kdy je podle soudu důvodné očekávat, že stav obviněné a její schopnost dostavit se bez úhony k hlavnímu líčení ke vzdálenému soudu a zde i několik dní setrvat, bude významnou měrou ovlivňovat možnost soudu vůbec konat hlavní líčení u Krajského soudu v Ostravě. Lze tak podle soudu očekávat vznik průtahů, k nimž by nemuselo dojít, pokud by obviněná nemusela k procesnímu soudu cestovat na dlouhou vzdálenost. Rovněž je podle soudu významné, že obvinění J. a E. F. společně pečují o dvě nezletilé děti, jejichž opatrování by v době konání hlavních líčení u Krajského soudu v Ostravě museli zajistit. Soud uzavírá, že hledisko hospodárnosti není v tomto případě jediným důvodem pro eventuální delegaci a zdůrazňuje, že trestní právo ve vícero ustanoveních brání zájem na nevystavení těhotné ženy ohrožení jejího zdravotního stavu během těhotenství. Uvedené důvody tak podle soudu ve svém souhrnu odůvodňují odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze.
Státní zástupce Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve vyjádření k návrhu na delegaci obviněných uvedl, že není pochyb o tom, že Krajský soud v Ostravě je místně i věcně příslušným soudem k projednání věci obviněných. Ve věci zatím nedošlo k žádným procesním úkonům, kromě vazebního zasedání (15. 5. 2017), kdy byla přijata peněžní záruka a obviněný J. F. byl z vazby propuštěn na svobodu. Státní zastupitelství nezná stanovisko krajského soudu k návrhu obviněných, avšak domnívá se, že v důvodech obviněných nelze spatřovat důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. Bydliště obviněných a svědků, jež je navrhováno k výslechu 9, z nichž ani jeden není zdravotně indisponován, není podle státního zastupitelství důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Podle státního zástupce je navíc zřejmé, že se předseda senátu s celou věcí již důkladně seznámil. Rovněž argumentace obviněných bydlištěm a zaměstnáním v Praze není podle státního zástupce rovněž na místě, když v průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že žádný z obviněných za posledních několik let nebyl nikde řádně zaměstnán a věnovali se páchání trestné činnosti. Obviněný M. T. již řadu let nepodniká a obviněným F. složila společnost SOLITER CZ, s. r. o., pouze jako zástěrka pro páchání trestné činnosti. Státní zástupce dále uvedl, že má výhrady také k tvrzené péči obviněných o nezletilé děti, když J. F. má ještě dvě další dospělé děti, které jsou způsobilé postarat se o nezletilé sourozence, když navíc pomáhali obviněným s převozy obrazů a s kupováním starých pláten a rámů. Argument „cestování na vzdálenost 400 km“ považuje státní zástupce za zcela nepřípadný, neboť právě při vazebním zasedání a propuštění J. F. z vazby byl tomuto udělen souhlas s rodinnými zahraničními dovolenými v Itálii a na Slovensku, a to již v době gravidity obviněné. Státní zástupce dále poukázal na skutečnost, že obvinění byli po dobu páchání trestné činnosti mimořádně mobilní, cestovali po celém světě, po celé republice. Uvedl, že sám státní zástupce žije, pracuje a vychovává děti v Ostravě, že obvinění jsou aktuálně zastupování 5 obhájci, z nichž 4 mají sídlo v Ostravě, stovky padělaných obrazů jsou uloženy v Ostravě, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje je vedeno trestní stíhání všech tří obviněných pro další dílčí útoky pokračujícího trestného činu, dozor v této věci opět vykonává Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které bude nuceno podat obžalobu opět ke Krajskému soudu v Ostravě, v související trestní věci jsou společně s uvedenými obviněnými stíháni rovněž tři soudní znalci s bydlištěm v Českých Budějovicích, Chebu a Ostravě. V neposlední řadě by odnětí věci a její přikázání jinému soudu považoval státní zástupce jako porušení principu rovnosti zbraní, neboť se celou věcí podrobně a aktivně již několik měsíců zabývá a je s ní dobře seznámen a připraven předkládat důkazy, stejně tak jako jsou od počátku ve věci aktivní obhájci obviněných. Státní zástupce proto navrhuje, aby byla věc ponechána zákonnému soudci a místně příslušnému soudu.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněných a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě k projednání věci, což ostatně ani obvinění ani samotný krajský soud nesporují.
Nejvyšší soud projednal návrh obviněných na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
Uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem prvního stupně. Jedná se o návrh obviněných, se kterým v podstatě souhlasí také Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z jeho vyjádření. Nejvyšší soud však v argumentech obviněných neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Je především nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci jsou obviněny tři osoby, které nemají bydliště v obvodu příslušného soudu, což ovšem není nijak výjimečná skutečnost. Z obsahu spisového materiálu nevyplývají u obviněných žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavili ve své trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Ani obvinění sami žádné neuvádí ani soud ve vyjádření žádné neuvádí, přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci nejde. Pokud obvinění jako argument pro postup podle §25 tr. ř. uvádějí těhotenství obviněné E. F. a předpokládají (předjímají), že jí tento stav bude činit potíže dostavit se ke vzdálenému příslušnému soudu, činí takový závěr do budoucna. Jedná se přitom o běžný stav a nikoliv o nemoc. Nejvyšší soud v souvislosti s námitkou obviněných ohledně obtížného cestování k příslušnému soudu také připomíná, jak to také státní zástupce uvedl ve vyjádření k návrhu obviněných, že obviněnému J. F. bylo opatřením (č. l. 12 609 tr. spisu) Krajského soudu v Ostravě povoleno vycestování do zahraničí (na žádost obviněného o souhlas se zahraničními cestami pro jeho rodinu, č. l. 12 599, 12 601, 12 615 tr. spisu).
Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Ani v tomto konkrétním případě počet svědků navržených obžalobou ke slyšení, jejichž náklady hradí stát, není nikterak vysoký. Navržen byl výslech 9 osob, přičemž žádná z nich nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, když všechny mají bydliště na různých místech na území Moravy a Čech (např. Praha, Cheb, Brno, České Budějovice). Bude otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny svědky navržené v obžalobě a nelze předjímat, jak to činí obvinění, že v průběhu řízení před soudem možná vyvstane nutnost výslechu ještě dalších osob, než které byly navrženy v obžalobě.
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Ostravě a jejím přikázáním Městskému soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze (jak je navrhováno), nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Jestliže krajský soud ve vyjádření (zřejmě jako reakci na argumenty obviněných v návrhu) předjímá v budoucnu jisté potíže s organizací hlavního líčení v trestní věci obviněných, nelze takovou argumentaci akceptovat, neboť se rovněž nejedná o zcela výjimečnou věc. Takové ničím nepodložené domněnky nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Nelze pochybovat o tom, že se v daném případě z hlediska dokazování bude jednat o složitější a časově náročnou věc, jejíž projednávání se nutně odrazí také v nákladech na řízení. V neposlední řadě lze také uvést, že Krajský soud v Ostravě je již s věcí podrobně seznámen a totéž namítl také státní zástupce.
Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu