ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.44.2016.1
sp. zn. 7 Td 44/2016-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. října 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného V. R. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 36/2016, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 podal dne 14. 7. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 3 obžalobu na obviněného V. R., pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) jakožto osoba jednající na základě plné moci za společnost REGAL No. 21, s. r. o., se sídlem Praha 3, či jako spolupracovník ze smlouvy o spolupráci mezi společnostmi RIO Games, a. s., se sídlem Praha 1, a REGAL No. 21, s. r. o., spolupracující se společností BONVER WIN, a. s., se sídlem Ostrava, v období od ledna 2015 včetně do srpna 2015 včetně neodvedl poškozené společnosti BONVER WIN, a. s., tržbu z výherních automatů, které tato společnost provozovala v Jičíně a Brandýse nad Labem v celkové výši 1 004 757 Kč v částkách konkrétně uvedených v obžalobě a dále si za uvedené období přisvojil částku ve výši 121 790 Kč jako hotovost za nevyplacené odložené výhry výhercům z provozoven v Jičíně a Brandýse nad Labem, přičemž tento závazek vůči společnosti BONVER WIN, a. s., která dlužné peníze zákazníkům vyplatila, převzala společnost RIO GAMES, a. s., která byla pověřena společností BONVER WIN, a. s., k provozování výherních automatů a která si k této činnosti najala V. R., přičemž V. R. s takto neoprávněně získanými penězi naložil dosud nezjištěným způsobem.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 25 T 36/2016, byla věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., předložena Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 3 není místně příslušný k jejímu projednání. Takovým soudem je podle obvodního soudu buď Okresní soud v Ostravě, Obvodní soud pro Prahu 1, Okresní soud v Jičíně nebo Okresní soud Praha – východ. V obvodu Okresního soudu v Ostravě měl podle soudu nastat předpokládaný následek, neboť je zde sídlo poškozené společnosti, která měla peníze od obviněného dostat, eventuálně v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, kde sídlí společnost RIO GAMES, a. s., jejímž prostřednictvím se mělo peněz od obviněného poškozené společnosti dostat. V úvahu podle soudu přichází také příslušnost Okresního soudu v Jičíně či Okresního soudu Praha – východ, neboť v jejich obvodech, měl obviněný finanční prostředky poškozené získat a s těmito naložit v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny. Z důkazního materiálu podle soudu nesvědčí nic pro závěr, že by měl obviněný spáchat posuzovaný zločin v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3. S tímto obvodem pojí obviněného toliko jeho bydliště a skutečnost, že zde má sídlo společnost REGAL No. 21, s. r. o., za kterou měl obviněný jednat.
Nejvyšší soud, který je uvedeným soudům ve smyslu §24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že k řízení o trestném činu podle podané obžaloby není příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž obvykle nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Podle obžaloby se měl obviněný dopustit zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku tak, že měl převzít peníze z výherních automatů v Jičíně a Brandýse nad Labem a tyto odevzdat společnosti BONVER WIN, a. s., přímo nebo prostřednictvím společnosti RIO GAMES, a. s., což však podle obžaloby neučinil, s penězi měl naložit dosud nezjištěným způsobem, čímž měl způsobit značnou škodu na cizím majetku.
Jestliže na základě dosud provedených důkazů je ve výše popsaném skutku spatřován trestný čin zpronevěry, pak tento trestný čin nebyl spáchán již samotným převzetím peněz z výherních automatů v Jičíně a Brandýse nad Labem (jak se domnívá obvodní soud). Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Jinak řečeno, pouhé převzetí cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nenaplňuje zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 tr. ř., pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil. Podstatné je, kde pachatel pojal úmysl naložit s věcí v rozporu s účelem svěření.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný přebíral peníze v Jičíně a Brandýse nad Labem a společnosti, jimž měl peníze předávat, mají sídlo v Ostravě a Praze 1. Obviněný má bydliště v Praze 3. Obviněný sám trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, popírá. Z dosud zjištěných poznatků tedy není zřejmé, kde došlo ke spáchání uvedeného trestného činu, na jakém místě došlo k jednání obviněného naplňujícímu objektivní stránku trestného činu zpronevěry.
Pokud jde o následek žalovaného trestného činu, tedy o způsobenou škodu na cizím majetku, ten v tomto případě nastal na stejném místě, na kterém došlo k jednání pachatele. Takové závěry vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999. Nejedná se zde o tzv. distanční delikt, při němž dochází k následku na jiném místě, než na kterém je vykonána trestná činnost.
Nelze-li místo činu přesně zjistit, je třeba přistoupit k určení místní příslušnosti podle kritérií bydliště, pracoviště nebo pobytu obviněného, která jsou zásadně rovnocenná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 11 Nd 160/2001, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 6/2001, pod číslem 186). Pro určení místní příslušnosti soudu se tedy v tomto případě užije kritérium uvedené v §18 odst. 2 tr. ř., přičemž rozhodující pro určení místní příslušnosti podle těchto hledisek je okamžik podání obžaloby, neboť soud k tomuto okamžiku zkoumá svou příslušnost a tedy i místa bydliště, pracoviště či zdržování obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 11 Td 34/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. sešitu 66/2010, T 1297).
Z informací obsažených v trestním spise vyplývá, že obviněný má trvalé bydliště na adrese C., Praha 3, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3, avšak již od 3. 11. 2015 se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody pro jiný trestný čin (předpokládaný konec věznění 3. 5. 2022), a to ve Vazební věznici Praha – Pankrác, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. V místě svého bydliště v Praze 3 tak obviněný v okamžiku podání obžaloby (dne 14. 7. 2016) skutečně nebydlel, když se nacházel ve věznici, kde s ohledem na výše uvedené fakticky přechodně pobývá po určitou trvalou, nikoli zcela přechodnou dobu (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 299. ISBN 978-80-7400-465-0.). Obžaloba byla tedy podána u místně nepříslušného soudu, když místně příslušný soud k projednání věci je Obvodní soud pro Prahu 4.
Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu