ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.54.2014.1
sp. zn. 7 Td 54/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných M. B. a Ing. P. O. , vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 14/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2014 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Dne 28. 7. 2014 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně, u Krajského soudu ve Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen soud I. stupně), obžalobu na shora uvedené obviněné, kterou je M. B. v bodě I. kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a v bodě II. oběma obviněným jako spolupachatelům, spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku.
Obviněný M. B. se měl zvlášť závažného zločinu v bodě I. obžaloby dopustit jednáním, které v podstatě spočívalo v tom, že jako jednatel společnosti CE Solar, s.r.o., se sídlem v Uherském Hradišti, nechal dne 4. 5. 2010 z účtu této společnosti proplatit fakturu společnosti Cormak Trade LLC, se sídlem v USA, vystavenou dne 30. 5. 2010 na částku 1 042 600,- EURO, a to na účet vedený u Valartis Bank v Lichtenštejnsku, který byl M. B. založen dne 13. 4. 2010 právě pro účel přijetí této jediné platby, přestože věděl, že ze strany společnosti Cormak Trade LLC nedošlo k žádnému plnění, které by fakturaci a následnou platbu odůvodňovalo, přičemž za tímto účelem dne 12. 4. 2010 uzavřel smlouvu o zprostředkování mezi zákazníkem CE Solar, s.r.o., a zprostředkovatelem Cormak Trade LLC, podle které společnost Cormak Trade LLC měla vyhledávat subjekty, které by měly zájem využívat produkty a služby společnosti CE Solar, s.r.o., avšak společnost Cormak Trade LLC, která byla založena dne 9. 3. 2010, žádné zprostředkovatelské služby nikdy neprovedla, o čemž M. B. věděl, přičemž všechny jeho úkony od počátku směřovaly pouze k neoprávněnému odčerpání finančních prostředků ze společnosti CE Solar, s.r.o., které tím měl způsobit škodu v přepočtu ve výši 26 805 246,- Kč.
Oba obvinění jako spolupachatelé pak měli zločin v bodě II. obžaloby spáchat tím, že (zkráceně uvedeno) po společné dohodě, v úmyslu zamezit dohledání a zajistit zdání legálnosti finančních prostředků ve výši 1 042 600,- EURO, které M. B. způsobem uvedeným v bodě I. neoprávněně odčerpal z majetku společnosti CE Solar, s.r.o., zřídili u Valartis Bank v Lichtenštejnsku účet, ke kterému měli dispoziční právo, a poté z tohoto účtu majitele Cormak Trade LLC, na který byly dne 4. 5. 2010 společností CE Solar, s.r.o., bez právního důvodu poukázány finanční prostředky, tyto postupně v osmi v obžalobě uvedených termínech v květnu až červnu 2010 převedly na další své účty vedené u Raiffeisenbank, a. s., a Komerční Banky, a. s., a další účty ke kterým měli dispoziční právo, v důsledku čehož měly být veškeré finanční prostředky neoprávněně získané ze společnosti CE Solar, s.r.o., ve výši 1 042 600,- EURO vyvedeny z prvotního účtu.
Dne 20. 8. 2014 byl Nejvyššímu soudu předložen soudem I. stupně trestní spis sp. zn. 69 T 14/2014, a to k rozhodnutí o návrhu tohoto soudu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Soud I. stupně konstatoval, že z trestního spisu sice není zřejmé, kde došlo k jednání (M. B.), v němž je spatřován zločin podle §206 tr. zákoníku, není ale pochyb o tom, že ke vzniku škody došlo v sídle společnosti CE Solar, s.r.o., v Uherském Hradišti, tedy v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně o jehož místní příslušnosti tak není pochyb. Možné důležité důvody pro odnětí věci, a její přikázání Městskému soudu v Praze, ale shledává předně v tom, že pouze jediná z osob, které budou k soudu s největší pravděpodobností předvolávány, má bydliště v obvodu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně. Ostatní osoby, včetně obviněných, jeden z obhájců, jakož i právní zástupce poškozené společnosti, mají bydliště nebo sídlo v Praze. Přikázání věci Městskému soudu v Praze tak podle názoru soudu I. stupně povede ke značnému urychlení řízení, hospodárnějšímu procesu, jakož i výrazně nižší zátěži předvolaných osob, když vzdálenost mezi oběma soudy je 300 km. Podle soudu I. stupně projednání věci před ním neznamená ani lepší zabezpečení zjištění skutkového stavu věci, když mimo vzniku následku, což považuje spíš za podružný moment, trestná činnost kladená obviněným za vinu nijak nesouvisí s jeho obvodem.
Nejvyšší soud, poté co zjistil, že je soudem příslušným k rozhodnutí podle §25 tr. ř., projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (pozn. tzv. delegace). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Podstatným argumentem soudu I. stupně pro odnětí a přikázání věci, je bydliště dotčených osob v Praze. Je sice skutečností, že jak oba obvinění, tak i 4 z celkem 6 svědků mají bydliště v Praze. Nikoliv pouze jediná z osob, které by mohly být pravděpodobně předvolány k hlavnímu líčení, jak se uvádí v návrhu, ale dva svědci mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, konkrétně přímo v Brně a ve Zlíně. V Brně má pak sídlo také obhájce obviněného Ing. P. O. Obvinění využili svého práva k věci nevypovídat, a je otázkou, zda skutečně všechny obžalobou navržené svědky s bydlištěm v Praze, vzhledem k obsahu jejich výpovědí, bude nutno slyšet v hlavním líčení, když podstatu důkazního materiálu tvoří zejména listinné důkazy opatřené ve věci.
Pro posuzování důležitosti důvodů ve smyslu §25 tr. ř. je základním kritériem otázka, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř., a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto směru soud I. stupně žádné okolnosti odůvodňující delegaci věci neuvádí. Není vyloučeno, aby důležitým důvodem k delegaci věci byla i hospodárnost řízení, ale pouze za situace, že by řízení u místně příslušného soudu vyvolalo nikoliv pouze vyšší, ale podstatně vyšší náklady řízení, než by tomu bylo u soudu jiného. O takovou situaci se ale v této trestní věci nejedná. Důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. přitom musí být zřetelné, bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Zásadně je pak nutno trvat na požadavku, že tento postup je zcela výjimečným.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny rozhodné okolnosti případu dospěl k závěru, že soudem I. stupně uvedené důvody nelze považovat za důležité pro postup podle ustanovení §25 tr. ř., a proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš