ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.7.2016.1
sp. zn. 7 Td 7/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. dubna 2016 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R. , vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ podala dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha-západ obžalobu na obviněného T. R. pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a ad 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu. Rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť obviněný proti němu podal řádně a včas odvolání.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně.
Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu svůj návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť je podle §25 tr. ř. soudem, který je nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu uvedeným soudům. Nejvyšší soud si tedy vyžádal předmětný trestní spis Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. 14 T 7/2014, který mu byl dne 24. 3. 2016 Krajským soudem v Praze předložen (č. l. 2088 tr. spisu).
Ve svém návrhu na delegaci obviněný především namítá, že dosavadní řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, je podle něj stíženo mnohými vadami a zmatečností. Okresní soud Praha-západ, Krajský soud v Praze a Vrchní soud v Praze se přes opakovaná podání a žádosti údajně nevyjádřily k jeho námitce ohledně podjatosti a nezákonnosti soudce, předsedkyně senátu Okresního soudu Praha-západ Mgr. J. Drábkové. Uvádí, že přes opakované urgence nebylo rozhodnuto o přidělení bezplatného právního zastoupení. Domnívá se, že nečinností výše uvedených soudů mu byl fakticky odmítnut přístup k Nejvyššímu soudu. Obviněný dále upozornil, že trestní řízení, které je proti němu v současné době pod uvedenou spisovou značkou vedeno, je podle něj pouze výsledkem důkazní nouze v opatrovnické věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8. V této souvislosti obviněný poukázal na údajnou zmatečnost také v řízeních u Obvodního soudu pro Prahu 8, Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož i u Městského soudu v Praze. Pokud jde o předmětné trestní řízení, domnívá se obviněný, že zůstala bez vyřízení také jako námitka podjatosti a nezákonnosti všech soudců Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, o čemž vyrozuměl předsedkyni Krajského soudu v Praze JUDr. I. Švehlovou. Dále upozornil, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Z. Barešová rozhodovala o jeho návrhu na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ, a jejím přikázání Okresnímu soudu v Berouně nebo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ačkoli nebyla k rozhodnutí věcně a místně příslušným soudem. Obviněný poukázal na to, že podal návrh na delegaci jeho věci k výše uvedeným soudům již dne 17. 9. 2015, tedy ještě před vydáním odsuzujícího rozsudku v této věci. Okresní soud Praha-západ tedy věc projednal a rozhodl, ačkoli o návrhu na odnětí a přikázání věci nebylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto. Tento postup vnímá obviněný jako nezákonný. Jeho obavy tím byly posíleny, podal proto ještě opětovný návrh na delegaci k Nejvyššímu soudu. S ohledem na uvedený postup však ztratil důvěru, že jeho věc bude řádně a v souladu s ústavními principy a v souladu s trestním řádem projednána a rozhodnuta. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, rozhodl, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá. Obviněný podává tedy opětovně návrh na postup podle §25 tr. ř. tentokrát požaduje odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přidělení Okresnímu soudu v Jihlavě. Důvodem tohoto návrhu je skutečnost, že obdržel písemné prohlášení od svědkyně R. P. a svědka M. P. U hlavního líčení dne 14. 10. 2015 byl jako svědek vyslechnut svědek M. P. , přičemž výslech svědkyně R. P. , soud zamítl a neprovedl jako nadbytečný. U hlavního líčení pak bylo podle obviněného řečeno, že svědkyně byla k hlavnímu líčení předvolána. Svědkyně však toto tvrzení zásadně odmítá. Také toto je podle obviněného důvod, proč navrhuje postup podle §25 tr. ř. V těchto důvodech totiž shledává důležité důvody ve smyslu tohoto ustanovení. Byly podle něj objektivně zjištěny překážky, které by mohly ohrozit buď náležité zjištění skutkového stavu věci, nebo nestranné a objektivní projednání jeho věci. Na závěr obviněný namítá, že se žádný z obecných soudů nevyjádřil k jeho návrhu na podání žádosti soudu o rozhodnutí o předběžných otázkách Soudnímu dvoru Evropské unie podle §9a tr. ř. Obviněný s ohledem na výše uvedené navrhuje odnětí jeho věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně (po zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, odvolacím soudem). Není sporu o tom, že Okresní soud Praha-západ je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného, neboť podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle obžaloby se tak mělo stát v místě společného bydliště obviněného a poškozených v L. n. V. , v okrese Praha-západ. U Okresního soudu Praha-západ byla na obviněného podána obžaloba. Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání (podle návrhu obviněného tentokrát) Okresnímu soudu v Jihlavě.
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty odůvodňující podle obviněného postup podle §25 tr. ř. se týkají především jeho obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 14 T 7/2014 nebude u Okresního soudu Praha-západ náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána. Tuto stěžejní námitku pak obviněný staví na pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou) a na pochybnosti o nepodjatosti tohoto senátu. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů odstraněny.
S ohledem na povahu trestné činnosti, jež je obviněnému kladena za vinu, je nepochybné, že se bude jednat o věc důkazně složitou a také časově náročnou. Obsahem trestního spisu je také velké množství podání obviněného (stížností, návrhů, žádostí), kterými se soudy v průběhu dosavadního trestního řízení zabývaly. Pokud jde o důvody, o které obviněný opřel svůj návrh na delegaci, je z trestního spisu zřejmé, že opakovaně ve své trestní věci vznášel námitku podjatosti senátu 14 T (předsedkyně senátu Mgr. J. Drábkové a přísedících A. Křižkové a J. Sušického) Okresního soudu Praha-západ, když o těchto námitkách bylo usneseními tohoto soudu, ve spojení s usneseními Krajského soudu v Praze, opakovaně rozhodnuto tak, že ve věci obviněného T. R. nejsou předsedkyně senátu Mgr. J. Drábková a přísedící A. Křižková a J. Sušický vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení a námitky podjatosti tohoto senátu byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 13 To 23/2015 (č. l. 902 tr. spisu) a na rozhodnutí Okresního osudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1289 tr. spisu), na které Nejvyšší soud plně odkazuje.
Obviněný vznesl následně námitku podjatosti, která směřovala vůči všem členům senátu 11 To Krajského soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1298 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního osudu v Praze ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. L. Koudela Ph.D., a soudkyně Mgr. D. Dubná a JUDr. K. Hykešová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R.
Obviněný vznesl také námitku podjatosti směřující proti senátu 1 To Vrchního soudu v Praze a vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, jakož i námitku zákonnosti soudce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 11 Tvo 13/2015, obviněnému jednak ozřejmil způsob přidělování věcí senátům k projednání podle rozvrhu práce, přičemž neshledal námitky zákonnosti soudce a podjatosti soudců důvodnými a rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze složený z předsedkyně senátu JUDr. B. Kozelkové, a soudců JUDr. K. Šemíka a JUDr. V. Krále, není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. Na výše uvedená rozhodnutí soudů Nejvyšší soud plně odkazuje.
V souvislosti s námitkou podjatosti obviněného vznesenou obecně vůči všem soudcům daného soudu, Nejvyšší soud podotýká, že zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána.
Lze tedy uzavřít, že pokud jde o námitky podjatosti zákonných soudců činných v dosavadním trestním řízení proti obviněnému, bylo o nich řádně rozhodnuto a pochybnosti obviněného v tomto směru byly odstraněny, soudy řádně odůvodnily jak otázku zákonnosti soudce (viz níže), tak vyloučily jejich (obviněným namítanou) podjatost. Tento argument obviněného tak nebyl Nejvyšším soudem shledán jako důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř.
Je nutno odmítnout také námitku obviněného, že soudy nerozhodly o jeho návrhu na přidělení bezplatného právního zastoupení, neboť z trestního spisu je zřejmé, že o jeho návrhu bylo rozhodováno, a to tak, že se obviněnému v jeho trestní věci právo na bezplatnou obhajobu nepřiznává. Nejvyšší soud odkazuje na usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 1230 tr. spisu) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 157/2015 (č. l. 1294 tr. spisu).
Z trestního spisu dále vyplývá, že obviněný podává opakovaně také návrh na postup podle §25 tr. ř., přičemž nejprve navrhoval odnětí jeho věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přidělení Okresnímu soudu v Berouně nebo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Z takového návrhu je zřejmé, že příslušným k jeho projednání byl Vrchní soud v Praze, jako soud podle §25 tr. ř. nejblíže společně nadřízený uvedeným soudům. Pokud o předmětném návrhu rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. Nt 369/2015 (č. l. 2032 tr. spisu), Krajský soud v Praze, pak je nutno dát za pravdu obviněnému, že tuto věc projednal nepříslušný soud. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí však také vyplývá, že tak Krajský soud v Praze učinil s vědomím toho, že v trestní věci obviněného již bylo byť nepravomocně rozhodnuto a že příslušný k projednání věci je soud vyššího stupně (právě s ohledem na návrh obviněného na delegaci). Krajský soud se přesto ve svém rozhodnutí podrobně zabýval námitkami obviněného, které byly podstatou jeho návrhu na delegaci, a to tím, že trestní věc obviněného byla podle rozvrhu práce přidělena zákonnému soudci, jakož i bylo rozhodnuto o tom, že příslušný soudce, resp. senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. Krajský soud v Praze pak neshledal v námitkách obviněného důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Vrchní soud v Praze, jako soud příslušný k projednání předmětného návrhu obviněného na delegaci, pak rozhodl usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, tak že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá, přičemž námitky obviněného (uplatněné v jeho návrzích ze dne 17. 9. 2015 a 17. 11. 2015), na kterých založil svůj návrh na delegaci (týkajících se zákonného soudce a nespokojenosti s postupy Okresního soudu Praha-západ) shledal nedůvodnými. Jinými slovy návrhu obviněného na delegaci nevyhověl.
V této souvislosti však Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr., podle nichž, v případě bylo-li řízení u příslušného soudu (tj. v dané věci u Okresního soudu Praha-západ), byť nepravomocně skončeno (což se stalo rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014), pak za této procesní situace ani nebylo možno návrhu na delegaci vyhovět už proto, že zde nebyla „věc“, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
V uvedené věci je zřejmé, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když návrhy obviněného na postup podle §25 tr. ř. nepředložil k rozhodnutí příslušnému soudu včas, tedy ještě před meritorním rozhodnutím ve věci. Tuto vadu řízení je však možno napravit nyní, kdy se trestní věc obviněného, po rozhodnutí odvolacího soudu, opět nachází v řízení před soudem I. stupně.
Nejvyšší soud proto předložený návrh obviněného na delegaci projednal, avšak s ohledem na jeho obsah neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. Jak bylo uvedeno výše, i tento návrh (stejně tak jako návrh, o kterém rozhodoval nepříslušný Krajský soud v Praze i příslušný Vrchní soud v Praze) je postaven na pochybnostech obviněného, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou) a na pochybnosti o nepodjatosti tohoto senátu. Z obsahu trestního spisu a s ohledem na výše uvedené je však zřejmé, že tyto pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů odstraněny a Nejvyšší soud nemá důvod na těchto závěrech cokoli měnit.
Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě nemohlo být důvodem k postupu podle §25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. jeho jednotlivých soudců. Žádnou takovou pochybnost však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal. Obviněný ostatně nenamítá žádný konkrétní vztah soudců příslušného soudu (Okresního soudu Praha-západ) ke své osobě, k jiným osobám činným v jeho trestní věci nebo k věci samotné. Uvádí pouze obecně svou nespokojenost s postupem v jeho trestní věci, přičemž zmiňuje souběžné civilní a trestní kauzy, kterých se účastní, a které také považuje za zmatečné. Obviněný navíc svou argumentaci opírá také o argumenty, které jsou v rozporu se skutečností, jak vyplývá z trestního spisu. Tvrdí například, že soudy nerozhodly o jeho návrhu na bezplatnou obhajobu (viz výše). Tvrdí, že se soudy nevyjádřily k jeho námitkám ohledně podjatosti a nezákonnosti soudce (viz výše). Rovněž pokud jde svědkyni R. P. , kdy tato podle obviněného popírá, že by byla k hlavnímu líčení dne 14. 10. 2015 předvolána, bylo zjištěno, že v trestním spisu na č. l. 1767 p. v. se nachází doručenka prokazující skutečnost, že svědkyně R. P. byla skutečně jako svědek (vzor 10a) předvolávána k hlavnímu líčení na den 14. 10. 2015, přičemž nebyla poštovní doručovatelkou zastižena, byla jí tedy zanechána výzva s tím, že si písemnost může vyzvednout, když nebyla písemnost v úložní době vyzvednuta, byla jí zásilka s předvoláním k hlavnímu líčení vhozena do poštovní schránky (na adrese, kam jí již bylo v průběhu trestného řízení doručováno př. č. l. 747 p. v.). Tato svědkyně se ostatně v průběhu trestního řízení i několikrát k hlavnímu líčení osobně dostavila, avšak hlavní líčení bylo z důvodu nepřítomnosti obviněného odročováno. Také pokud jde o námitku obviněného, že soudy nereagovaly na jeho návrh na položení předběžné otázky podle §9a tr. ř. , lze odkázat na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, v němž byla tato otázka řešena.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra odsouzeného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck); takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
S přihlédnutím k výše uvedenému, Nejvyšší soud nepřisvědčil obavám obviněného o jakési libovůli Okresního soudu Praha-západ při rozhodování, nebo podjatosti uvedeného senátu, když námitky obviněného, uplatněné také v jeho návrhu na delegaci, byly již v průběhu trestního řízení opakovaně řešeny různými soudy (jak je uvedeno výše). Důvody návrhu na delegaci věci jinému soudu, jsou především projevem nesouhlasu obviněného se způsobem rozhodování Okresního soudu Praha-západ a následně pak i soudu příslušného k rozhodování o jeho stížnostech proti rozhodnutím soudu I. stupně. Z trestního spisu přitom vyplývá, že ze stejného důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné výhrady i proti dalším konkrétním osobám v jiných řízeních. Jak již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
Vedle toho, že Okresní soud Praha-západ provedl již řadu hlavních líčení v této trestní věci, a je tedy s celým případem podrobně seznámen, nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že obviněný, jakož i podstatná většina případných svědků (viz obžaloba), mají bydliště v Praze nebo okolí, tedy v příznivé dojezdové vzdálenosti k příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ. Přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě, jak navrhuje obviněný, by tedy nejen nepřispělo k řádnému objasnění věci, ale vzhledem ke vzdálenosti navrhovaného soudu by jistě vyvolalo zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu