ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1007.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1007/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2008 dovolání obviněného M. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 To 467/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 172/2006 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného M. Z. zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 To 467/2007, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 4 T 172/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc obviněného M. Z. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 4 T 172/2006, byli obvinění M. Z. a E. D. uznáni vinnými každý trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák. (správně podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.) a odsouzeni obviněný M. Z. podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta, a obviněný E. D. podle §250b odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 44 T 94/2005, a další obsahově navazující rozhodnutí.
Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že dne 13. 1. 2005 v P., nám. R. , v pobočce H. B. C. R., a. s., obviněný E. D. za účelem uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 60.000,- Kč předložil bance nepravdivé potvrzení o výši příjmu od obviněného M. Z. a výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2004, které mu za tímto účelem opatřil obviněný M. Z. , ač obviněný E. D. v uvedené době u obviněného M. Z. nepracoval a v době, kdy u něho měl podle předložených dokladů pracovat, byl obviněný E. D. ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž obviněný M. Z. věděl, k jakému účelu falešné potvrzení dává, úvěr byl poskytnut, avšak nebyl splácen.
Odvolání, která podali oba obvinění proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 To 467/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný M. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok usnesení napadl v rozsahu, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Popřel spáchání činu a namítl, že jediným usvědčujícím důkazem byla výpověď obviněného E. D. z přípravného řízení, která ovšem proti němu nebyla použitelná jako důkaz, což uznal i Městský soud v Praze, ale nevyvodil z toho odpovídající závěry. Vyloučil, že by obviněnému E. D. dával nějaké potvrzení o příjmu, zejména ne pro účely úvěru. Uvedl, že proto nenaplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu. Obviněný M. Z. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo aby po zrušení obou rozhodnutí přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. ohledně obviněného M. Z. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Na podkladě dovolání podaného s odkazem na citované ustanovení se Nejvyšší soud zabývá otázkou právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a námitky směřující proti skutkovému základu rozhodnutí zásadně nepovažuje za dovolací důvod. Dovolacím důvodem proto není pouhý nesouhlas s tím, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat v případě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů apod.
V posuzovaném případě je nutné označit poměr mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, která v napadeném usnesení akceptoval i Městský soud v Praze, a relevantně provedenými důkazy za extrémní rozpor. Tento rozpor vyvstal poté, co Městský soud v Praze správně označil výpověď obviněného E. D. z přípravného řízení za důkaz, který nebyl použitelný ve vztahu k obviněnému M. Z. O konání výslechu obviněného E. D. v přípravném řízení totiž nebyli vyrozuměni obviněný M. Z. ani jeho obhájkyně, kteří se ho tudíž nemohli zúčastnit a tím pádem nemohli klást obviněnému E. D. otázky. Tento nedostatek nebyl napraven v pozdějších stadiích řízení, zejména ne v řízení před soudem, neboť toto řízení se proti obviněnému E. D. vedlo jako řízení proti uprchlému. Usvědčující výpověď obviněného E. D. z přípravného řízení byla rozhodujícím důkazem v otázce viny obviněného M. Z. a její použití v hlavním líčení odňalo řízení vedenému proti obviněnému M. Z. jeden z dominantních znaků spravedlivého procesu, a to kontradiktornost dokazování. Znakem spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je mimo jiné to, že skutková zjištění soudu jsou konstituována za součinnosti stran. Proto je v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy obviněnému garantováno právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě. Toto právo znamená, že vystupuje-li ve věci usvědčující svědek, zvláště když jeho výpověď je jediným nebo rozhodujícím důkazem o vině obviněného, musí být alespoň jednou v průběhu řízení umožněno, aby sám obviněný nebo jeho obhájce položil svědku otázky. Jde o významný prostředek kontroly věrohodnosti výpovědi usvědčujícího svědka a způsob zajištění kontradiktornosti provedení tohoto důkazu. Okolnost, že v důsledku konání společného řízení formálně měl E. D. procesní postavení obviněného, na tom nic nemění, neboť z materiálního hlediska byla jeho pozice ve vztahu k obviněnému M. Z. ekvivalentem pozice svědka. Formální postavení E. D. jako obviněného ve společném řízení nemůže být důvodem, pro který by mohl být obviněný M. Z. zbaven práva, které mu ve vztahu k jeho výpovědi jinak zaručuje čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
Tím, že byla z okruhu důkazů použitelných proti obviněnému M. Z. vyloučena výpověď obviněného E. D. z přípravného řízení, nastal stav, kdy odpadl rozhodující důkaz týkající se otázky, zda a jaké jednání obviněného M. Z. souviselo s tím, že obviněný E. D. předložil bance nepravdivé podklady při sjednávání úvěru. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit se závěrem Městského soudu v Praze, že skutková zjištění týkající se obviněného M. Z. mají v uvedeném směru oporu v jiných důkazech, a to v listinných důkazech a ve výpovědi tohoto obviněného samotného, včetně jeho výpovědi ve veřejném zasedání před Městským soudem v Praze.
Pokud jde o výpověď obviněného M. Z. , je založena na tvrzení, že obviněnému E. D. nedával žádné podklady pro účely úvěru a že ani nevěděl, že obviněný E. D. o úvěr žádá. Mezi výpovědí obviněného M. Z. a skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině, evidentně není žádná obsahová spojitost, kterou by bylo možné bez porušení elementárních pravidel logiky interpretovat jako důkaz nějaké jeho účasti na tom, že obviněný E. D. se dopustil podvodného jednání vůči bance při sjednávání úvěru.
Základním listinným důkazem je potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, které obviněný E. D. předložil bance. Toto potvrzení má formu ručně vyplněného tiskopisu banky a je opatřeno otiskem razítka firmy obviněného M. Z. a podpisem, o němž nutně vyvstávají závažné pochybnosti, zda je skutečně podpisem obviněného M. Z. Tento podpis má očividně jiný vzhled než podpisy obviněného na množství jiných listin, které se nacházejí ve spise. Nápadný rozdíl podpisu nacházejícího se na uvedeném potvrzení oproti množství jiných podpisů obviněného, o jejichž pravosti není pochyb, žádný ze soudů v odůvodnění rozhodnutí nekonstatoval a nijak se s ním nevypořádal. Pravidlům volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. se proto zcela vymyká úvaha, že by šlo o důkaz, který obviněného M. Z. usvědčuje. Ve veřejném zasedání konaném dne 7. 11. 2007 obviněný M. Z. výslovně popřel vyplnění tiskopisu potvrzení i pravost svého podpisu na potvrzení a zároveň potvrdil pravost svého podpisu na jiných předložených listinách, z čehož Městský soud v Praze evidentně sám pojal o pravosti podpisu obviněného na potvrzení pochybnosti, protože veřejné zasedání odročil mimo jiné za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k určení nebo vyloučení obviněného jako pisatele posuzovaného potvrzení. Znalecký posudek nakonec nebyl vypracován a Městský soud v Praze v novém veřejném zasedání konaném po změně ve složení senátu dne 26. 3. 2008 rozhodl bez jakéhokoli dalšího doplnění důkazů, zejména netrval na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a v napadeném usnesení nevysvětlil, proč od opatření znaleckého posudku upustil. Obhajoba obviněného M. Z. , že potvrzení v celém rozsahu vyplnil obviněný E. D. , který u něho bydlel a mohl mít přístup i k jeho razítku, se nejeví jako nereálná a rozhodně nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena.
Výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2004 jsou opatřeny pravými podpisy obviněného M. Z. a otiskem razítka jeho firmy. Tato okolnost je závažná zejména ve spojení se zjištěním, že obviněný E. D. byl v době od 18. 12. 2003 do 18. 11. 2004 ve výkonu trestu odnětí svobody a že obviněný jako zaměstnavatel s ním uzavřel pracovní smlouvu dne 25. 11. 2004, přičemž jako den nástupu do práce byl sjednán den 1. 12. 2004. Nápadné je také to, že ačkoli byla firma obviněného uvedena již v samotném textu výplatních pásek zpracovaných počítačem, byly výplatní pásky opatřeny ještě otiskem razítka firmy obviněného a jeho vlastnoručním podpisem. Obecně není obvyklé, aby zaměstnavatel výplatní pásky vydávané jen v souvislosti s vyplácením mzdy zaměstnancům opatřoval razítkem a vlastnoručním podpisem. Lze proto uvažovat o tom, že důvodem vystavení výplatních pásek a jejich opatření otiskem razítka firmy obviněného a jeho podpisem bylo nějaké jejich další použití. Obhajoba obviněného M. Z. v tom směru, že výplatní pásky vystavil v souvislosti s tím, že obviněnému E. D. doplatil to, co mu patřilo z doby, než nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, tj. před 18. 12. 2003, je bez bližšího objasnění obtížně slučitelná se skutečností, že tehdy s ním neměl uzavřenou pracovní smlouvu, a pokud ho fakticky bez evidence zaměstnával, odpovídalo by tomu také faktické a neevidované vyplácení odměny za práci. Samotný obsah výplatních pásek nevykazuje žádný výslovný údaj, ze kterého by se dalo usuzovat na účel, ke kterému byly vydány. Je věcí pečlivého a obezřetného hodnocení těchto listinných důkazů, zda jen na jejich podkladě a případně i v souvislosti s dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi lze přesvědčivě učinit závěr, že oním účelem bylo poskytnout obviněnému E. D. podklad k získání úvěru. Nelze pominout, že zatím jde o jediný důkaz ukazující na možnost, že obviněný M. Z. měl nějakou účast na skutku spočívajícím v podvodném jednání při získávání úvěru obviněného E. D.
Pro posouzení otázky, zda obviněný M. Z. měl účast na podvodném získání úvěru, může být významná i okolnost, zda nějak participoval na výtěžku činu obviněného E. D. Úvěr byl poskytnut tak, že částka 60.000,- Kč byla převedena na bankovní účet obviněného E. D. Další pohyb prostředků na účtu tohoto obviněného byl takový, že v hotovosti byly z účtu dne 14. 1. 2005 vybrány částky 38.000,- Kč a 2.000,- Kč, dne 2. 2. 2005 byla vybrána částka 17.000,- Kč a dne 7. 2. 2005 byla vybrána částka 1.000,- Kč (k dalším výběrům již nedošlo, takže celkem byla vybrána částka 58.000,- Kč). Naprotitomu na účet obviněného M. Z. vložil obviněný E. D. dne 26. 1. 2005 částku 3.000,- Kč v hotovosti a jiný vklad již není doložen. Uvedené skutečnosti vyplývají z výpisů z bankovních účtů obou obviněných. Tyto listinné důkazy tedy rozhodně nelze považovat za podklad pro úvahu, že obviněný M. Z. mohl mít nějaký podstatný podíl na výtěžku z úvěru, který získal obviněný E. D. Určité podezření může vzbuzovat částka 3.000, Kč, kterou obviněný E. D. vložil na účet obviněného M. Z. krátce po získání úvěru, z toho hlediska, že představuje 5 procent výše úvěru, což by obecně vzato mohla být určitá forma provize za poskytnutí podkladů potřebných k získání úvěru, avšak o důvodu uvedené platby soudy žádné zjištění neučinily a nevytvořily si k němu žádný důkazní podklad. Z pohybu prostředků na bankovních účtech obviněných lze proto zatím sotva něco spolehlivého dovozovat ohledně účasti obviněného M. Z. na posuzovaném činu.
Ve spise se nacházejí listinné důkazy prokazující, že sám obviněný M. Z. u téže banky požádal o úvěr ve výši 80.000,- Kč, který mu byl skutečně také poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2004. S touto skutečností se dá jen velmi nesnadno sloučit úvaha, že obviněný M. Z. měl nějaký motiv k tomu, aby se snažil další prostředky získat cestou úvěru, o který by naoko požádal obviněný E. D. , kterého by proto vybavil nepravdivými podklady. Věc by se ovšem mohla jevit jinak, pokud by bylo případně zjištěno, že obviněný M. Z. chtěl vyšší úvěr, který by mu banka neposkytla. Nic takového ovšem soudy nezjistily. Z okolnosti, že tu byly prakticky v téže době úvěry, které tatáž banka poskytla oběma obviněným, tedy za stávajících skutkových zjištění nevyplývá nic, co by prokazovalo účast obviněného M. Z. na podvodném získání úvěru poskytnutého obviněnému E. D.
Z toho, co bylo až dosud uvedeno, je zřejmé, že v případě obviněného M. Z. v důsledku extrémního rozporu mezi použitelnými důkazy a skutkovými zjištěními soudů se jedná o stav, kdy skutek uvedený ve výroku o vině vůbec není způsobilý být předmětem právního posouzení jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného M. Z. ohledně tohoto obviněného zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc obviněného M. Z. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. I když to obviněný v dovolání nenamítal, považuje Nejvyšší soud za nutné upozornit, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 1 nalezl důvody pro to, aby obviněného uznal vinným, musí respektovat zásadu, že u trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy může být pachatelem podle §9 odst. 1 tr. zák. nebo spolupachatelem podle §9 odst. 2 tr. zák. pouze účastník takové smlouvy, popř. osoba jednající za účastníka smlouvy, a že osoba, která účastníku úvěrové smlouvy jen opatří nepravdivé podklady, se posuzuje jako pomocník ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (viz č. 27/2001 Sb. rozh. tr.). Jinak Obvodní soud pro Prahu 1 v rámci nového projednání věci odstraní vady a neúplnosti vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, pokud se týkají rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a náležitého objasnění rozhodných skutečností.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec