ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1026.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1026/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 9. 2007 o dovolání obviněného J. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 10 To 24/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 8/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jurije Rybína odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 7 T 8/2006, byli obvinění J. R. a V. V. uznáni vinnými každý trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. (bod I), trestným činem obchodování s lidmi podle §232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zák. (bod III) a trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. (body II, IV) a odsouzeni k trestům odnětí svobody obviněný J. R. na devět let se zařazením do věznice s ostrahou, obviněný V. V. na sedm let se zařazením do věznice s ostrahou a k trestům vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali odvolání státní zástupce v neprospěch obou obviněných a obvinění J. R. a V. V. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 10 To 24/2007. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen ve výrocích o trestech u obou obviněných a nově bylo rozhodnuto tak, že byli odsouzeni k trestům odnětí svobody obviněný J. R. na deset roků a obviněný V. V. na osm roků, oba se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněných J. R. a V. V. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Jeho se týkající část rozsudku napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutkový stav, který zjistily soudy, byl nesprávně kvalifikován podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák. a podle §241 odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť těžká újma na zdraví nevznikla v příčinné souvislosti s útoky podřazenými pod tuto kvalifikaci, pokud byly uvedeny v bodech I a II výroku o vině, nýbrž jen s útokem uvedeným v bodě IV výroku o vině. Z toho obviněný vyvozoval, že jeho jednání posouzené v bodě I výroku o vině jako trestný čin vydírání mělo být kvalifikováno jen podle §235 odst. 1 tr. zák. a že jeho jednání posouzené v bodě II výroku o vině jako trestný čin znásilnění mělo být kvalifikováno jen podle §241 odst. 1 tr. zák. Obviněný J. R. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, případně i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. R. je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obvinění J. R. a V. V. společně od konce dubna 2004 do 24. 8. 2005 pod pohrůžkou zbití a zabití, fyzickým násilím, údery do hlavy, pohrůžkou, že ji polijí kyselinou a odvezou do lesa, a pohrůžkou, že v R. bude ublíženo její matce, nutili poškozenou O. G. proti její vůli k různým činnostem, omezovali ji v pohybu na území republiky, nutili ji k odevzdávání vydělaných peněz a v důsledku tohoto jejich jednání došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy závažné intenzity, která je vážnou dlouhodobou poruchou zdraví s nejistou prognózou vyléčení (bod I výroku o vině). Tato zjištění byla blíže specifikována ve výroku o vině tak, že v létě 2004 obvinění přinutili poškozenou k pobytu v rodině O. H. v Č. M., okr. R. n. K., a k tomu, aby plnila jeho pokyny a přání, včetně pohlavního styku a uzavření sňatku (bod I/1), dále že od listopadu 2004 do května 2005 přinutili poškozenou k tomu, aby pracovala jako pomocná síla v kuchyni restaurace A. v H. K. a odevzdávala jim podstatnou část svého výdělku (bod I/2), dále že od listopadu 2004 do jara 2005 nutili poškozenou k drobným krádežím v obchodních domech v H. K. a v P. a k tomu, aby jim odevzdávala odcizené věci (bod I/3), a konečně že v době od 1. 6. 2005 do 24. 8. 2005 přinutili poškozenou pracovat jako pomocná síla a společnice pánských návštěv v klubu Z. v H., okr. H. K., a odevzdávat jim podstatnou část svého výdělku (bod I/4).
Jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. byl posouzen skutkový stav, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obviněný J. R. v květnu 2005 v H. K. v bytě na V. n. pod pohrůžkou násilí a s poukazem na předchozí na ní vykonané násilí minimálně ve třech případech donutil poškozenou O. G. k souloži a k análním a orálním pohlavním stykům, kterým se poškozená z obavy předchozího násilí nebránila, podrobila se a nesouhlas dávala najevo slovně a pláčem a v důsledku jednání obviněného došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy závažné intenzity, která je vážnou dlouhodobou poruchou zdraví s nejistou prognózou vyléčení (bod II výroku o vině). Do výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. byl zahrnut také útok, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obvinění J. R. a V. V. společně dne 17. 8. 2005 odvezli poškozenou O. G. do hotelového domu A. v H. K., kde ji v pokoji donutili vypít najednou větší množství vína a obviněný J. R. jí udeřil dlaní do spánku, a oba obvinění ji donutili k souloži a k análnímu a orálnímu pohlavnímu styku jednak s oběma současně, jednak s každým samostatně, během styku ji bili po hlavě a v důsledku jejich jednání došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy závažné intenzity, která je vážnou dlouhodobou poruchou zdraví s nejistou prognózou vyléčení (bod IV výroku o vině).
Způsobení těžké újmy na zdraví je kvalifikační okolností u trestného činu vydírání podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák. a u trestného činu znásilnění podle §241 odst. 3 písm. a) tr. zák. Žádný ze soudů výslovně neuvedl, o kterou z forem těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák. šlo. Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku (str. 30) pouze uvedl, že obvinění způsobili poškozené těžkou újmu na zdraví podle §89 tr. zák. Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku (str. 7) uvedl, že o způsobení těžké újmy na zdraví poškozené není žádných pochybností. Vzhledem ke zjištění soudů, které je ve skutkové části výroku o vině vyjádřeno tak, že šlo o „vážnou dlouhodobou poruchu zdraví“, lze usuzovat, že soudy měly na mysli těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., tj. delší dobu trvající poruchu zdraví. Obviněný J. R. v dovolání nenamítal nic proti závěru soudů, že šlo o těžkou újmu na zdraví, a zaměřil své námitky na otázku příčinné souvislosti mezi tímto následkem a svým jednáním uvedeným v bodech I a II výroku o vině. Obviněný opíral tyto námitky o tu část znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v níž bylo jednání uvedené v bodě IV výroku o vině označeno za traumatizující událost, po které se porucha zdraví poškozené rozvinula.
Tyto námitky obviněného Nejvyšší soud nesdílí, neboť neodpovídají skutečnému obsahu znaleckého posudku a jsou založeny na vytržení dílčího závěru z celkového kontextu posudku. Posttraumatická stresová porucha závažné intenzity byla v posudku označena za těžkou poruchu, která výrazně negativně ovlivňuje kvalitu života poškozené a vyžaduje psychiatrickou léčbu a medikaci. Uvedená porucha byla charakterizována zejména neodbytným znovuvybavováním prožitého traumatu, anhedonií, úzkostnou a depresivní náladou, vyhýbáním se okolnostem, které prožité trauma připomínají, poruchami spánku a zvýšenou psychickou citlivostí a vzrušivostí projevovanou i vegetativními příznaky. Znalecký posudek také konstatoval akutní stádium této duševní poruchy poškozené. Ve znaleckém posudku bylo zdůrazněno, že „porucha se jednoznačně u poškozené rozvinula, charakteristicky po určité latenci, jako následek traumatizujících událostí, zejména prožitého znásilnění“, a dále, že „intenzitu obtíží prohlubuje i relativně dlouhá doba, po kterou byla poškozená agresivním manipulacím ze strany obviněných vystavena“. Skutečný obsah znaleckého posudku tedy vyznívá tak, že porucha duševního zdraví poškozené nebyla důsledkem jediné traumatizující události, tj. posledního útoku spočívajícího ve znásilnění dne 17. 8. 2005, ale více traumatizujících událostí (viz plurál v dikci znaleckého posudku) a dlouhodobého vlivu agresivního jednání obviněných, jehož součástí byly i předchozí útoky, které měly povahu pokračujícího vydírání a znásilnění obviněným J. R. v květnu 2005. Znalecký posudek je třeba v souladu s jeho skutečným obsahem interpretovat tak, že porucha duševního zdraví poškozené nevznikla jen jako reakce na znásilnění dne 17. 8. 2005, byť po této traumatizující události nabyla akutního stavu, ale vyvinula se postupně po předchozím skrytém (latentním) stádiu jako důsledek předcházejícího vydírání, působícího od dubna 2004 do srpna 2005, a znásilnění v květnu 2005. Soudy tudíž měly ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl podán ohledně poruchy duševního zdraví poškozené, spolehlivý podklad pro závěr o tom, že tu je příčinná souvislost mezi jednáním obviněného J. R. posouzeným jako trestný čin vydírání (body I/1-4 výroku o vině) i jeho jednáním posouzeným jako trestný čin znásilnění (body II, IV výroku o vině) na straně jedné a poruchou zdraví poškozené, kvalifikovanou jako těžká újma na zdraví, na straně druhé.
Nejvyšší soud neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného J. R. cokoli měnil na právním posouzení skutkového stavu jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák., a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, zejména pokud jde o svědeckou výpověď poškozené, a jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily. Tyto námitky byly uplatněny mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení tudíž je skutek, tak jak ho zjistil soud. Dovolacímu důvodu odpovídají námitky v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolání nelze opírat o námitky s k u t k o v é povahy, tj. o takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně vymezené důvody a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto v dané věci zabýval otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec