ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1027.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1027/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. září 2014 v Brně dovolání obviněného Q. D. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 4 To 112/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 105/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Q. D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 23. 12. 2010, sp. zn. 5 T 105/2009, uznal obviněného Q. D. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to finančních prostředků v celkové výši 45.501,- Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 4 To 112/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ohledně obviněného Q. D. V. ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření o zabrání věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítl, že odvolací soud věcně nerozhodl o jeho odvolání, neboť rozhodl pouze ohledně zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Dále poukázal na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Vytkl odvolacímu soudu, že žádný z provedených důkazů neprokázal, že se podílel na trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Jedinou skutečností, která jej spojuje s trestnou činností, která mu je kladena za vinu, je to, že se zdržoval v blízkosti místa, kde byla trestná činnost páchána. Uvedl, že z provedených důkazů nijak nevyplývá, které prostory užíval a které ne, ani kde přesně byl realizován nelegální odběr elektřiny pro pěstírnu. Naopak bylo jednoznačně prokázáno, že do domu mělo přístup několik osob a je proto zjevné, že samotná skutečnost, že měl přístup do určitých prostor, nemůže prokazovat jeho vinu. Namítl, že státní zástupce v přípravném řízení nesplnil prakticky žádné povinnosti, které mu byly uloženy odvolacím soudem při vrácení této trestní věci k došetření, a podal proti obviněným obžalobu poslední den možného trvání jejich vazby v přípravném řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně akceptoval tento nesprávný postup státního zástupce a snažil se toto pochybení napravit v hlavním líčení, ačkoliv správným postupem by bylo provést předběžné projednání obžaloby, a po zjištění, že státní zástupce nesplnil všechny stanovené povinnosti, mu věc vrátit zpět k došetření. Vytkl soudům obou stupňů, že v opakovaném hlavním líčení nebyly provedeny žádné nové důkazy a není proto možné, aby soud prvního stupně došel k jiným skutkovým zjištěním a rozhodl rozdílně. Obviněný je přesvědčen, že domovní prohlídka ze dne 11. 6. 2008 byla provedena nezákonně, neboť příkaz k domovní prohlídce vykazuje zásadní vady, zejména chybí odůvodnění provedení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 4 To 112/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že spáchal skutek označený v obžalobě.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že v případě obviněného Q. D. V. není pochybnosti o povaze provedené domovní prohlídky po materiální stránce a o důvodnosti jejího provedení, neboť byla provedena v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Po formální stránce je nezbytné, aby neodkladnost úkonu byla odvoditelná alespoň na základě interpretace odůvodnění ve vazbě na konkrétní okolnosti případu, což je požadavek, který lze mít v tomto případě za splněný. Provedená domovní prohlídka proto nebyla správně vyhodnocena jako nezákonná. Dále uvedl, že s polemikou obviněného ohledně hodnocení jednotlivých důkazů se soudy obou stupňů řádně a v souladu se zákonem vypořádaly, a jednoznačně z nich vyplývá, že otázka viny nebyla postavena výlučně na faktu, že se obviněný zdržoval v jakési prostorové blízkosti místa, kde byla trestná činnost páchána.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že odvolací soud věcně nerozhodl o jeho odvolání, neboť rozhodl pouze ohledně ochranného opatření o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Poukazuje na to, že pokud odvolací soud alespoň částečně vyhoví odvolání, které podal obviněný, jeho opravný prostředek je zčásti úspěšný. Následně však již nelze ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítnout dalším výrokem, protože na jeho podkladě došlo k částečnému zrušení a změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve prospěch obviněného. Odvolání je v tomto směru nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Pokud tedy odvolací soud vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002).
Nejvyšší soud poukazuje na to, že odvolací soud v této trestní věci částečně vyhověl odvolání obviněného, neboť zrušil rozsudek odvolacího soudu ohledně obviněného Q. D. V. ve výroku o trestu propadnutí věci. Odvolací soud za této situace již nemohl ve zbylé části odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnout dalším výrokem. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjistil, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Q. D. V. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek