ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.109.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 109/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2003 o dovolání obviněných M. Š. a M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 To 382/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 417/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Š. a M. H.
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění M. Š. a M. H. podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 To 382/2001, kterým byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 2 T 417/2000.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spočíval v podstatě v tom, že dne 27. 1. 1999 v Lounech před notářkou jako soudní komisařkou, která projednávala dědictví po zemřelé R. P., poté, co byli poučeni o tom, že jsou vyslýcháni jako svědci a že je jejich povinností vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, nepravdivě uvedli, že R. P. před nimi podepsala závěť, ačkoli bylo zjištěno, že ji nepodepsala a její podpis byl padělkem.
Obvinění v dovolání shodně odkázali na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítli, že soudy jejich jednání nesprávně právně posoudily. Závěr, že před notářkou - soudní komisařkou projednávající dědictví - vypověděli úmyslně nepravdu, nemá podle nich spolehlivou oporu v provedených důkazech. Podle jejich přesvědčení jim úmysl nebyl prokázán, a nebyla proto naplněna subjektivní stránka trestného činu. Vytýkali rovněž, že se soudy nevypořádaly ani s otázkou, zda byli obvinění před výslechem jako svědci řádně poučeni a zda poučení bez konkretizace podmínek trestnosti a případných sankcí a bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení může založit trestní odpovědnost za případná nepravdivá tvrzení. Odvolací soud podle nich pochybil, zamítl-li jejich odvolání, aniž by odstranil vytýkanou vadu v právním posouzení skutku. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek Okresního soudu v Lounech zrušil a aby Okresnímu soudu v Lounech přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba uvést, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. Znamená to, že lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obvinění však v dovolání neuvedli nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět či být neúplný.
Argumentovali-li dovolatelé tím, že odvolací soud pochybil, pokud zamítl jejich odvolání, aniž by napravil jimi vytýkaná pochybení v právním posouzení skutku, ze smyslu jejich námitek vyplývá, že obvinění patrně přehlédli změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů znamenal zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měli na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto
o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, se na daný případ nevztahuje, protože k zamítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., a jejich odvolání nebyla odmítnuta podle
§253 odst. 3 tr. ř.
Odvolání obviněných byla zamítnuta podle §256 tr. ř. poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání bylo tedy možné z takto vymezeného důvodu podat, jen byl-li by v řízení napadenému usnesení přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obvinění v souladu s takto vyloženými podmínkami odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byli obvinění uznáni vinnými. Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod.
Námitky obviněných, jimiž zpochybňovali subjektivní stránku trestného činu, měly své zakotvení ve výhradách vůči správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Dovolatelé uplatnili konkrétní výhrady vůči rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů, především znaleckých posudků Mgr. S. a Ing. K., a vytýkali, že nebyly vzaty v úvahu všechny možné varianty skutkového děje.
Závěr o formě zavinění ( §4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obvinění zaměřili svá dovolání proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jejich zavinění a nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Výtky, vyúsťující v závěr o absenci subjektivní stránky trestného činu, tedy založili obvinění výhradně na námitkách skutkových, které nejsou způsobilé důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však relevantně uplatněn tou částí dovolání, jíž obvinění zpochybňovali trestní odpovědnost za případně nepravdivá tvrzení uvedená do protokolu pro nedostatek řádného poučení o podmínkách trestnosti takového činu.
Dovolatelé vytýkali, že se soudy nezabývaly otázkou, zda byli notářkou – soudní komisařkou – jako svědci náležitě poučeni. Vyjádřili názor, že poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a o tom, že je trestné křivě vypovídat, bez konkretizace podmínek trestnosti a případných sankcí, bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení trestnost činu zakládající, je poučením nezpůsobilým založit trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném v době spáchání činu.
S tímto názorem souhlasit nelze.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném v době činu se dopustil, kdo jako svědek mimo jiné před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí.
„Svědek“ ve smyslu citovaného ustanovení tr. zák. je fyzická osoba za současného splnění předpokladů věcných i procesních.
Věcnými předpoklady se v této souvislosti rozumí, že jde o fyzickou osobu (odlišnou od účastníků řízení, resp. obviněného), která vnímala svými smysly nějaké skutečnosti a má o nich vypovídat.
Procesní podmínky výslechu svědka jsou upraveny příslušnými procesně právními předpisy, v konkrétním případě ustanovením §126 o. s. ř. Z dikce §126 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se podává, že svědka je třeba poučit o významu svědecké výpovědi,
o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi. Podle protokolu o projednání dědictví ze dne 27. 1. 1999 byli oba obvinění poučeni
o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a že je „trestné křivě vypovídat“. Poučení obviněných, že je trestné křivě vypovídat, splňuje podmínky zákonem požadovaného poučení o trestních následcích křivé výpovědi. Ke splnění zákonem stanovené povinnosti poučit svědka postačí výslovně jej upozornit, že křivá výpověď může mít následek v podobě trestního stíhání, aniž by bylo třeba podmínky trestnosti dále konkretizovat, tj. uvádět ustanovení trestního zákona obsahující skutkovou podstatu odpovídajícího trestného činu, apod.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 6. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková