ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1107.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1107/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. února 2003 za souhlasu stran v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněné A. B., které podala proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 176/2001, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 4 T 176/2001, byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. společně se spoluobviněným V. K. Podle §247 odst. 2 tr. zák. byla pak odsouzena k trestu odnětí svobody
v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. ji bylo také uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, podle
§253 odst. 3 tr. ř. odvolání obviněné odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V odůvodnění namítá, že ve výzvě k odstranění vad odvolání, která byla podle §251 odst. 1 tr. ř. doručena obhájkyni dne 8. 8. 2002, nebyla trestní věc označena jménem obviněné, ale toliko spisovou značkou soudu I. stupně a jménem předsedy senátu. V důsledku této nedostatečné specifikace výzvy byla tato omylem založena do jiného klientského spisu, ve kterém rozhodoval týž předseda senátu a kde bylo rovněž podáno odvolání, přičemž obhájce není povinen vést evidenci trestních věcí podle spisové značky soudu. Namítá proto, že výzva ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. by měla zcela nepochybně obsahovat alespoň jméno obžalovaného a nikoliv pouze spisovou značku soudu. Z jazykového výkladu §251 odst. 1 tr. ř., že pak vyplývá, že i když podal odvolání toliko obhájce za obviněného, není odvolatelem obhájce, ale zůstává jím obviněný. Výzva k odstranění vad odvolání, že tak měla být doručena nejen obhájkyni, ale také samotné obviněné, aby tak nebylo narušeno její právo na obhajobu. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že v případě podání odvolání obhájcem za obviněného vyplývá z ustanovení
§251 odst. 1 tr. ř. pouze povinnost soudu doručit výzvu toliko obhájci a postup soudu byl správný. Dovolatelka, že však důvodně namítá, že výzva soudu musí obsahovat takové náležitosti, aby byly nezaměnitelné a jednoznačné. Předmětnou výzvu proto z obsahového hlediska nepovažuje za řádnou a odpovídající intencím §251
tr. ř., přičemž pro srovnání poukazuje na vyrozumění o hlavním líčení, kde se kromě vlastního obsahu uvádí jméno obviněného, označení trestných činů, spisová značka, pod kterou je věc u soudu vedena a podpis soudce. Pokud tedy odvolání nebylo dodatečně odůvodněno v důsledku uvedené nesprávnosti, neměl odvolací soud vytvořeny předpoklady k rozhodnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. Navrhl proto, aby bylo dovoláním napadené usnesení zrušeno včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo odvolacímu soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Protože dovolaní ve věci je přípustné a dovolatelka uplatnila způsobilý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud opodstatněností námitek uvedených v odůvodnění dovolaní.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatelka pak uplatňuje pouze první alternativu tohoto dovolacího důvodu, když výslovně namítá, že bylo rozhodnuto
o odmítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu dovolání podle §249
odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle
§253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti odvolání.
Ze znění citovaného ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že podal-li odvolání za obžalovaného jeho obhájce, jak tomu bylo i v tomto případě, vyzve předseda senátu toliko tohoto obhájce a nikoli také obžalovaného, aby vady odstranil ve lhůtě pěti dnů. Tento závěr jednoznačně vyplývá z dikce „... vyzve je ...“, tj. vyzve toliko osoby uvedené v první větě ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. Tento závěr pak vyplývá
i z druhé věty tohoto zákonného ustanovení, podle které stejně postupuje předseda senátu i v případě, že takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce. Povinnost vyzvat obžalovaného k odstranění vad odvolání vyplývá pouze z ustanovení
§251 odst. 2 tr. ř., který se však vztahuje na případ, kdy obžalovaný nemá obhájce. O takovýto případ, ale v této věci nejde. Uvedený závěr zcela jednoznačně a zřejmě vyplývá ze znění §251 odst. 1 tr. ř., které nevyvolává žádné pochybnosti o tom, že k odstranění vad odvolání vyzve předseda senátu toliko ty strany trestního řízení, které jsou uvedeny v první větě §251 odst. 1 tr. ř. Námitka obviněné je proto v tomto směru zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o další námitku ohledně formálních náležitostí výzvy k odstranění vad odvolání, zákon tuto otázku nijak blíže neupravuje. Lze se ztotožnit s názorem státního zástupce, že výzva by měla obsahovat takové náležitosti, aby byly nezaměnitelné a jednoznačné. V daném případě, jak vyplývá z předmětné výzvy předsedy senátu (samosoudce), tato obsahovala spisovou značku, pod kterou je věc vedena u soudu I. stupně, jméno předsedy senátu (jak uvádí obviněná) a navíc, ač se o tom dovolatelka nezmiňuje, také datum vydání rozsudku, proti kterému bylo odvolání podáno. Protože výzva ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. není rozhodnutím podle trestního řádu, ale pouhým neformální přípisem, jehož cílem je dosáhnout, aby odvolání splňovalo zákonné požadavky (§249 tr. ř.) a mohlo být způsobilým důvodem pro přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacím soudem, splňuje svůj účel tehdy, je-li z ní zřejmé, že se jedná o výzvu podle §251 odst. 1 tr. ř., jejímž cílem je odstranění vad odvolání tak, aby odpovídalo požadavkům §249 odst. 1 tr. ř., v jaké lhůtě je nutno tyto vady odstranit, upozornění na následky nevyhovění výzvě a údaje týkající se označení věci, ve které je nutno vady odvolání odstranit. Pokud v daném případě byla trestní věc ve výzvě specifikována uvedením spisové značky, pod kterou je vedena u soudu I. stupně a dále uvedením data vyhlášení rozsudku proti kterému bylo odvolání podáno včetně jména příslušného předsedy senátu, byla tato výzva dostatečně určitá a nevyvolávala žádné pochybnosti o tom, co, v jaké lhůtě, pod jakou sankcí a v jaké trestní věci má obhájce obviněné učinit. Uvedení také jména obviněné není nutnou náležitostí, jejíž absence by mohla být důvodem nezpůsobilosti výzvy k dosažení účelu sledovaného ustanovením §251 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s názorem státního zástupce uvedeným ve vyjádření
k dovolání, ohledně srovnání výzvy podle §151 odst. l tr. ř. s vyrozuměním o veřejném zasedání. Ve Sdělení Ministerstva spravedlnosti, ze dne 1. 2. 2002,
o vydání vzorů doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (částka 1/2002 č. 2 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR) není obsažen žádný vzor pro výzvu podle §151 odst. l tr. ř. Pod č. 49 a 55 jsou pouze dva vzory výzvy (k nastoupení trestu a k vycestování z ČR).
Zcela bez významu je přitom námitka, že obhájce není povinen vést si evidenci věcí podle spisové značky soudu. Obhájce je podle §41 odst. 1 tr. ř., m. j. povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc a účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně. Podle §16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, je advokát m. j. povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. K tomu, aby mohl plně dostát těmto svým povinnostem, je také nutné dbát potřebné procesní obezřetnosti a organizovat svoji činnost tak, aby práva a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš