ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.113.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 113/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněné K. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 44 To 267/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 92/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 2 T 92/2014, byla obviněná K. M. uznána vinnou přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že podle §46 odst. 1 tr. zákoníku bylo upuštěno od potrestání.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 v podstatě v tom, že obviněná dne 2. 3. 2014 v P. na Letiště Václava Havla leteckou linkou J. – A. – P. dovezla neživý preparovaný exemplář karety obrovské (Chelonia Midas), ačkoli jí nebylo uděleno povolení k vývozu ani povolení k dovozu podle čl. III odst. 2, 3 Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, jelikož se jedná o druh, který je zařazen do přílohy I Úmluvy CITES a do přílohy A nařízení Komise EU č. 750/2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97.
Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 44 To 267/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřila proti závěru soudů, že se činu dopustila úmyslně. Uvedla, že její úmysl nezahrnoval okolnost, že dovoz neživého exempláře karety obrovské je protiprávní. Poukázala na obsah písemného prohlášení, které k věci poskytl indonéský občan S. M. a kterým byl proveden důkaz ve veřejném zasedání před Městským soudem v Praze. Připustila, že v krajním případě mohla spáchat nedbalostní přečin podle §300 tr. zákoníku. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby dále postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř., tj. aby sám ve věci meritorně rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že Městský soud v Praze se řídil závazným právním názorem, který v této věci ohledně subjektivní stránky posuzovaného činu vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1166/2015. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou argumentaci nad rámec odůvodnění napadeného usnesení, takže nebylo třeba předkládat ho obviněné, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K spáchání přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Subjektivní stránkou posuzovaného činu se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1166/2015. Tímto usnesením Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze 15. 6. 2015, sp. zn. 44 To 267/2015, jímž byla obviněná po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna návrhu na potrestání. V citovaném usnesení Nejvyšší soud z okolností a způsobu nabytí exempláře karety obrovské, z okolností pobytu obviněné v Indonésii a z postavení obviněné jako vzdělané osoby, která má úzké styky s indonéskými subjekty a orientuje se na propagaci Indonésie a její kultury, dovodil i ve vztahu k protiprávnosti dovozu uvedeného exempláře její úmyslné zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud nemá žádný důvod k tomu, aby se od závěru o úmyslném zavinění obviněné jakkoli odchýlil.
Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněné není nijak dotčen ani obsahem prohlášení indonéského občana, který obviněné daroval neživý exemplář karety obrovské. V prohlášení jsou popsány okolnosti darování exempláře a předcházející historie exempláře spočívající v tom, že jako živý byl chován v bazénu u domu a že po smrti byl vykuchán, nakonzervován a vystaven v domě dárce jako okrasa. Obviněná z toho vyvozovala, že exemplář nebyl za svého života volně žijícím živočichem. K tomu Městský soud v Praze výstižně uvedl, že z hlediska Úmluvy CITES není podstatné, zda volně žijícím živočichem je konkrétní jedinec, nýbrž to, zda druh živočichů, ke kterému daný jedinec přísluší, je druhem volně žijících živočichů. Uváží-li se, že podstatou zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k činu, pak je třeba konstatovat, že prohlášení dárce neobsahuje z tohoto hlediska nic relevantního.
Úmyslné zavinění je podle obviněné zpochybněno tím, že „není osobou, u níž by se obdobné jednání opakovalo, sledovala by zištné či jiné zavrženíhodné cíle a věrohodně vysvětlila okolnosti případu“, takže „není ... žádný důvod se domnívat, že by obdobné jednání někdy opakovala“. S citovanými tvrzeními je závěr soudů o úmyslném zavinění obviněné plně slučitelný. Úmysl se tu vztahuje ke skutečnosti, že obviněná neměla k dovozu exempláře do České republiky potřebné povolení a že bez tohoto povolení šlo o protiprávní dovoz. Již v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1166/2015, Nejvyšší soud vysvětlil, že i ze subjektivního hlediska obviněné bylo snadno předvídatelné, že k dovozu exempláře exotického zvířete je nutné povolení, a že pokud se obviněná rozhodla uskutečnit dovoz bez takového povolení, byla srozuměna s protiprávností dovozu. Městský soud v Praze pak ještě výstižně dodal, že obviněná v době po spáchání činu upustila od snahy získat povolení dodatečně, a to z důvodu jeho finanční nákladnosti, což Městský soud v Praze přijatelně interpretoval jako nepřímé potvrzení jejího úmyslu uskutečnit dovoz bez povolení.
Skutek byl v souladu se zákonem posouzen jako přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněné tímto přečinem ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu