ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1158.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1158/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 o dovolání obviněného K. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 1 To 567/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 218/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 1 To 567/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 5 T 218/2001. Dovolání podal proti všem výrokům, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že rekonstrukce byla soudem prvního stupně provedena vadně a že samotným způsobem provedení rekonstrukce byla „zmařena nezávislost soudu v hodnocení důkazů.“ Uvedl, že mu jde o „faktický průběh předmětného úkonu, který zcela zjevně mohl mít vliv na hodnocení jeho výsledku a v širších souvislostech na hodnocení celé důkazní situace“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že nesprávným právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pokud však je soudu vytýkáno, že vadně postupoval při provádění úkonu, který byl použit jako důkaz, že chybně hodnotil důkazy a že v důsledku toho nesprávně zjistil skutkový stav, jde o námitky týkající se dodržení procesních ustanovení, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, resp. ustanovení §104d tr. ř. o rekonstrukci. Takové námitky však jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, a nikoli nesprávnost samotných skutkových zjištění soudu, způsob hodnocení důkazů, postup při dokazování apod.
Obviněný podal dovolání za účinnosti zákona č. 200/2002 Sb. Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění tohoto zákona lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by s tímto dovolacím důvodem korespondovala. Z dovolání není patrno, který výrok by měl podle obviněného v napadeném rozsudku chybět nebo být neúplný.
Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání uvedl, že Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí „de facto nevyhověl řádnému opravnému prostředku“, Nejvyšší soud usuzoval, že obviněný měl patrně na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení lze dovolání padat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Je ovšem nutné konstatovat, že napadeným rozsudkem nebylo zamítnuto ani odmítnuto odvolání obviněného. Krajský soud v Ostravě totiž svým rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci a znovu ve věci meritorně rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky a devět měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Napadený rozsudek Krajského soud v Ostravě tedy je zcela jiným typem rozhodnutí, než jaký je uveden v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř . ve znění zákona č. 200/2002 Sb.
Avšak i kdyby se výrok o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě považoval za určitou faktickou formu potvrzení rozsudku Okresního soudu v Olomouci a tudíž za určitou formu zamítnutí odvolání obviněného, je třeba uvést, že ani za takové situace se na posuzovaný případ nevztahuje ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v žádném případě není co do obsahu ekvivalentem „rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Nešlo totiž o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., tj. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., tj. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. V posuzované věci není splněna ani podmínka dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, že „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.“. Formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný obsahově opřel o námitky, které ho nenaplňují, jak bylo vyloženo v předchozích částech odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Nad rámec tohoto rozhodnutí o dovolání obviněného považuje Nejvyšší soud za nutné upozornit, že vyhotovení a opisy rozsudku Krajského soud v Ostravě jsou opatřeny nepřesným uvedením spisové značky 1 To 567/2003, ačkoli správně jde o spisovou značku 1 To 567/2002.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec