ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1169.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1169/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2007 o dovoláních obviněných Bc. V. B. a L. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 7 To 148/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 T 1/2007 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Bc. V. B. a L. B. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 3 T 1/2007, byli obvinění Bc. V. B. a L. B. uznáni vinnými pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a odsouzeni obviněný Bc. V. B. podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců při současném vyslovení dohledu nad obviněným podle §26a tr. zák. §26b tr. zák., a obviněná L. B. podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák., §59 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. posoudil Okresní soud ve Frýdku - Místku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že oba obvinění dne 22. 9. 2005 ve F. – M. při sjednávání smlouvy o poskytnutí meziúvěru ke smlouvám o stavebním spoření na částku v celkové výši 2 000 000 Kč s Č. s. s., a. s., v úmyslu zvýšit svou bonitu a neoprávněně vylákat vyšší úvěr nepravdivě tvrdili, že obviněný Bc. V. B. v posledních 12 měsících dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 13 327 Kč a že obviněná L. B. ve stejném období dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu 12 632 Kč, což dokládali padělaným mzdovým listem obviněného Bc. V. B. a padělanými výplatními lístky obviněné L. B., přestože ve skutečnosti hrubý měsíční příjem každého z nich činil jen 7 200 Kč, což postačovalo k poskytnutí meziúvěru stavební spořitelnou jen do výše 500 000 Kč, avšak vylákat požadovaný meziúvěr se jim nepodařilo s ohledem na to, že stavební spořitelna nepravdivé údaje odhalila, a nepodařilo se jim způsobit škodu ve výši nejméně 1 500 000 Kč.
O odvoláních, která podali oba obvinění proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 7 To 148/2007. Z podnětu odvolání obviněného Bc. V. B. byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný Bc. V. B. byl podle §250b odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák., §59 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ohledně obviněného Bc. V. B. nezměněn. Odvolání obviněné L. B. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Oba obvinění podali prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Obviněný Bc. V. B. napadl tento rozsudek v rozsahu zahrnujícím to, že ohledně něho byl ponechán beze změny výrok o vině, a v návaznosti na to napadl i výrok o trestu, který mu byl uložen. Obviněná L. B. napadla výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Oba obvinění odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítli, že žádost o poskytnutí úvěru nepodávali s úmyslem poškodit stavební spořitelnu a že jejich solventnost byla garantována zajišťovacími prostředky. Tvrdili, že žádost o poskytnutí úvěru byla vzata zpět ještě před tím, než o ní bylo rozhodnuto. Z toho dovozovali, že i kdyby se dopustili pokusu trestného činu, jeho trestnost zanikla podle §8 odst. 3 tr. zák. Obvinění se svými dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje. Skutkový stav, který zjistily soudy, tyto znaky evidentně naplňuje. Z tohoto hlediska je po objektivní stránce rozhodné jen to, že obvinění v žádosti o tzv. meziúvěr, který je ovšem třeba považovat za formu úvěru ve smyslu citovaného ustanovení, uvedli výrazně nadsazené údaje o svých příjmech. Nepravdivé údaje se týkaly základního kritéria, podle kterého stavební spořitelna posuzovala bonitu obviněných jako svých klientů. Okolnost, že obvinění spojili uvedení nepravdivých údajů s předložením fingovaných dokladů (padělaným mzdovým listem, padělanými výplatními lístky), jasně svědčí o tom, že ze strany obviněných šlo o záměrné uvedení nepravdivých údajů a že jejich cílem bylo dosáhnout úvěru ve výši, jaká by vzhledem k jejich skutečným příjmům nepřicházela v úvahu. Znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák. tím obvinění naplnili i po subjektivní stránce, tj. ve formě tzv. přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., jak konstatovaly oba soudy. Tento závěr není dotčen námitkou týkající se solventnosti obviněných, a to s ohledem na zjištění soudů, že obvinění neměli jiný zdroj prostředků než příjem, jehož výši nepravdivě nadsadili. Totéž platí i o námitce týkající se zajišťovacích prostředků, neboť o nich se mezi stavební spořitelnou a obviněnými nejednalo, nehledě na to, že ani sami obvinění je nijak blíže nekonkretizovali. Z hlediska znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák. nemá žádný význam otázka, zda obvinění sledovali poškození stavební spořitelny, protože škoda mezi těmito znaky nefiguruje. Otázka zániku trestnosti pokusu ve vztahu k ustanovení §250b odst. l tr. zák. ve skutečnosti vůbec nevyvstává, protože trestný čin podle tohoto ustanovení již byl dokonán.
O pokus podle §8 odst. l tr. zák. šlo ve vztahu k trestnému činu úvěrového podvodu, pokud byl kvalifikován podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zák. Způsobení značné škody tu je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Soudy za tuto škodu považovaly částku, která představuje rozdíl mezi výší úvěru, o kterou obvinění prostřednictvím nepravdivých údajů o svých příjmech usilovali, tj. 2 000 000 Kč, a částkou 500 000 Kč jako výší úvěru, kterou maximálně mohli získat se zřetelem ke skutečné výši svých příjmů. Neoprávněné získání takto zjištěné částky 1 500 000 Kč, ke kterému jednání obviněných směřovalo, je evidentně zahrnuto i jejich zaviněním. Je jasné, že obvinění chtěli získat úvěr ve výši, která výrazně přesahovala meze vyplývající z jejich příjmů. Takto konstruovaná škoda na straně stavební spořitelny dosáhla částky 1 500 000 Kč, což naplňuje zákonný znak, jímž je „značná škoda”. Protože jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, postačí k naplnění znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zák., resp. jeho pokusu, nedbalostní zavinění, jak vyplývá z ustanovení §6 písm. a) tr. zák. Námitka obviněných, že žádost o úvěr nepodávali s úmyslem poškodit stavební spořitelnu, je v očividném rozporu s okolnostmi posuzovaného činu, a pokud jde o kvantifikaci škody jako škody značné, míjí se námitka obviněných se zákonnými znaky charakterizujícími zavinění ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Námitka obviněné L. B., že žádala o úvěr ve výši 500 000 Kč, je v rozporu se zjištěním soudů, podle něhož oba obvinění žádali o jeden úvěr a že výše úvěru požadovaného obviněnými byla 2 000 000 Kč. Soudy opřely toto zjištění o listinné důkazy opatřené od stavební spořitelny. Uvedenou námitkou se obviněná mimo meze zákonného dovolacího důvodu snažila dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů.
Trestnost pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250b odst. 4 písm. b) tr. zák. nezanikla, a to vzhledem ke zjištění soudů, že důvodem, pro který nebyl čin v této části dokonán, tj. důvodem, pro který stavební spořitelna neposkytla požadovaný úvěr 2 000 000 Kč, byly výsledky vlastního šetření stavební spořitelny. Podle těchto zjištění soudů si stavební spořitelna sama svými prostředky ověřila nepravdivost údajů obviněných ohledně výše jejich příjmů a na tomto podkladě jejich žádost zamítla. Tvrzení obviněných, že žádost o úvěr vzali zpět, soudy se zřetelem na obsah listinných důkazů pocházejících od stavební spořitelny neakceptovaly. Námitka obviněných o zániku trestnosti pokusu se tak vztahuje k jiné verzi skutkového stavu, než kterou soudy vzaly za podklad výroku o vině, a je mimo meze zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněných a státního zástupce.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že se otázkou správnosti právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak nepřihlížel k námitkám, jimiž se obvinění snažili dosáhnout změny v hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sami prosazovali. Tyto námitky neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze proto namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, které směřují proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené důvody, mezi nimiž není žádný skutkový důvod, a který z tohoto hlediska nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec