ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1221.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1221/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 11. 2007 o dovolání obviněného J. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 23 To 124/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 13/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 31 T 13/2005, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na 4 roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Pro další trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby a v návaznosti na to bylo výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku, jímž byl uznán vinným, proti výroku o trestu a proti navazujícímu výroku o náhradě škody, a jeden z poškozených proti zprošťujícímu výroku, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 23 To 124/2007. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen v odsuzující části a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na 3 roky. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Odvolání poškozeného bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích nedotčen.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích a předtím až na méně podstatné odchylky i podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako pojistník a zároveň jako pojištěný v době od listopadu 1999 do února 2000 v Č. B. u čtyř různých pojišťoven uzavřel pojistné smlouvy o úrazovém pojištění, specifikované v bodech 1 až 4 výroku o vině, v dotaznících, jejichž pravdivé vyplnění před uzavřením každé smlouvy po něm pojišťovny požadovaly, zamlčel závažné úrazy z minulosti a nepravdivě odpověděl na otázky týkající se pojištění u jiných pojišťoven, tím dosáhl uzavření pojistných smluv, ačkoli pokud by na uvedené otázky odpověděl pravdivě, tři pojišťovny by s ním pojistnou smlouvu vůbec neuzavřely a jedna pojišťovna by s ním sice pojistnou smlouvu uzavřela, avšak byl by povinen zaplatit vyšší pojistné a měl by nárok na nižší pojistné plnění, a při následném uplatnění nároků na pojistné plnění, kdy navíc uvedl nepravdivé údaje o úrazech jako pojistných událostech, dosáhl neoprávněného vyplacení částky celkem ve výši 949 321 Kč (body 2, 3, 4 výroku o vině), přičemž k neoprávněnému vyplacení další částky ve výši 188 132 Kč nedošlo (bod 1 výroku o vině).
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadl tu část výroku o vině, v níž byl zjištěný skutkový stav posouzen jako dokonaná část trestného činu (body 2, 3, 4 výroku o vině), a v důsledku toho i výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že žádný z důležitých údajů nezamlčel a že o žádném z takových údajů vědomě neuvedl nepravdu. Vytkl, že Krajský soud v Českých Budějovicích učinil ve výroku o vině závěry, které nekorespondují se skutečným obsahem dotazníků. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Soudy ve věci znovu rozhodly poté, co jejich předcházející odsuzující rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1077/2006, zrušena a Okresnímu soudu v Českých Budějovicích bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. Vady vytknuté v tomto usnesení Nejvyššího soudu byly v novém řízení odstraněny, což se promítlo jednak v tom, že v novém pravomocném výroku o vině byl omezen okruh pojistných smluv, v souvislosti s nimiž obviněný spáchal trestný čin, a jednak v tom, že ve spojitosti s těmito pojistnými smlouvami byl omezen okruh nepravdivých údajů ovlivňujících jak otázku samotného uzavření pojistných smluv, tak otázku výše neoprávněně vyplaceného pojistného plnění. Za tohoto stavu Nejvyšší soud již neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval do napadeného rozsudku.
Bod 2 výroku o vině se týká pojistné smlouvy uzavřené s Winterthur pojišťovnou, a. s. (později Credit Suisse Life&Pensions Česká republika pojišťovna, a. s.). V dotazníku této pojišťovny byla mimo jiné otázka tohoto znění: \"Máte již sjednáno životní, úrazové nebo soukromé zdravotní pojištění u Winterthur pojišťovny, a. s., příp. u jiné společnosti?\".V jasném rozporu se skutečností obviněný vyznačil odpověď \"ne\". Podle zjištění soudů měl úrazové pojištění sjednáno ve skutečnosti u tří jiných pojišťoven (Česká pojišťovna, a. s., Victoria Volksbanken pojišťovna, a. s., Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s.). Význam této okolnosti pro obchodní úvahy pojišťovny Nejvyšší soud vyložil již v usnesení ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1077/2006, a nemá důvodu se odchylovat od závěrů v něm vyslovených. Dále byla v dotazníku Winterthur pojišťovny, a. s., otázka tohoto znění: \"Utrpěl jste nějaký úraz? Jaký, kdy? Následky?\". V evidentním rozporu se skutečností obviněný v odpovědi uvedl \"meniskus levého kolene 1996\" a zamlčel tak okolnost, že jen u České pojišťovny, a. s., uplatnil sedm vážných úrazů s trvalými následky. Námitka obviněného, že předpokládal, že otázka v dotazníku směřuje jen k poslednímu úrazu, rozhodně nemůže obstát, neboť tomu znění otázky neodpovídá. Slovo \"úraz\" bylo v otázce sice uvedeno v jednotném čísle, avšak bylo uvedeno ve spojení \"nějaký úraz\", což v běžné hovorové řeči znamená jakýkoli úraz, a jde-li o více úrazů, myslí se tím všechny úrazy. Pokud by otázka směřovala jen ke zjištění posledního úrazu, musela by být takto odpovídajícím způsobem také formulována. S obviněným lze souhlasit v tom, že odpovědi byl v dotazníku vyhrazen jeden řádek, avšak z toho nelze dovozovat, že otázka se týkala jen jednoho (posledního) úrazu. Při nedostatku místa na jednom řádku bylo snadné uvést úplné údaje buď na volnou část dotazníku nebo do zvláštní přílohy připojené k dotazníku. O tom, že obviněnému šlo o to, aby i před Winterthur pojišťovnou, a. s., zatajil skutečný počet dřívějších úrazů a jejich závažnost, ostatně svědčí obdobný postup obviněného ve vztahu k Allianz pojišťovně, a. s., jak je popsán v bodě 3 výroku o vině. V dotazníku této pojišťovny byla otázka tohoto znění: „Utrpěl(a) jste úrazy, zranění nebo otravy?\". Obviněný vyznačil odpověď \"ano\", avšak na následující výzvu, aby v předtištěné tabulce uvedl podrobnosti, zmínil pouze jeden úraz, a to \"meniskus lev. kolena 1996 - 1 měsíc\", a následující řádky tabulky ponechal volné. V tomto případě byl dotaz pojišťovny výslovně formulován tak, že obsahoval slovo \"úrazy\" v množném čísle, a předtištěná tabulka poskytovala dostatek místa na uvedení více úrazů, avšak obviněný přesto zmínil jen jeden úraz a zatajil, že celkem u něho předcházelo 12 úrazů, z toho 7 vážných úrazů s přiznanými trvalými následky. V tomto případě je nepravdivost odpovědi obviněného ohledně dřívějších úrazů ještě zřetelnější než v bodě 2 výroku o vině.
Bod 4 výroku o vině se týká pojistné smlouvy uzavřené s ČSOB Pojišťovnou, a. s. Námitka obviněného, že v dotazníku právem uvedl, že neprovozuje sport, se v podstatě míjí se skutečným obsahem tohoto výroku, neboť v něm obviněný nebyl uznán vinným v rozsahu, který by zahrnoval i namítaný údaj (na rozdíl od předcházejících odsuzujících rozhodnutí soudů).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Výhrady obviněného v tomto ohledu se týkaly důkazů a jejich hodnocení ve vztahu ke zjištění, že při pravdivém vyplnění dotazníků by pojišťovny vůbec neuzavřely s obviněným pojistné smlouvy, dále ve vztahu ke zjištění, že obviněný nepravdivé údaje o dřívějších úrazech v dotazníku Allianz pojišťovny, a. s. , uvedl z vlastního popudu a nikoli na pokyn osoby, která s ním za tuto pojišťovnu uzavírala pojistnou smlouvu, a konečně ke zjištění výše neoprávněně poskytnutého pojistného plnění od Allianz pojišťovny, a. s. Tyto námitky jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám v dovolání prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán jen na výslovně stanovené důvody a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. To se projevuje tím, že mezi dovolacími důvody není výslovně stanoven žádný skutkový dovolací důvod. Dovolání proto nelze zakládat na polemice s tím, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Nejvyšší soud se proto v dané věci otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy a který byl v konečné podobě vyjádřen v pravomocném výroku o vině obviněného v napadeném rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec