ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1226.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1226/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. října 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 11 To 247/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 30/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 3 T 30/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání v neprospěch obviněného státní zástupce, a to pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 11 To 247/2008, z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, uložil podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložil náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně dospěly k závěru, že skutek, kterého se měl dopustit dne 17. 1. 2008, byl kvalifikován jako protiprávní jednání naplňující znaky dvou trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu, ačkoliv se o trestné činy vůbec nejednalo. Soudy se podle jeho názoru vůbec nezabývaly naplněním subjektivní stránky skutkové podstaty u obou trestných činů. Otázka doručování rozhodnutí správních orgánů a tedy otázka jeho vědomosti o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel, vyplývá podle něj nejenom z jeho výpovědi, ale zejména z obsahu správního spisu. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudů, že se jednání dopustil zaviněně ve formě úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Obviněný zdůraznil, že v den spáchání trestného činu nevěděl a ani vědět nemohl, že rozhodnutí Městského úřadu ve Stříbře ze dne 19. 3. 2007, č. j. 5302/SPO/06-214-Ši, kterým mu byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání jednoho roku, nabylo právní moci, a že tudíž pozbyl řidičské oprávnění. O uvedené právní moci se údajně dověděl dne 11. 2. 2008 na Policii ČR, kdy mu bylo sděleno obvinění z trestných činů. Dodal, že jeho jednání nemá znaky uvedených trestných činů, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka obou trestných činů. O pravomocně uloženém zákazu řízení všech motorových vozidel nevěděl a nechtěl jej tudíž porušit, popřípadě nebyl s jeho porušením srozuměn. Dále obviněný vyjádřil nesouhlas s právním posouzením jiné skutkové okolnosti, a to s otázkou nabytí právní moci správního rozhodnutí Městského úřadu ve Stříbře. Uvedl, že městský úřad mu předmětné rozhodnutí doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence. O uložení zásilky byl obviněný informován vhozením oznámení o uložení zásilky do poštovní schránky. Obviněný namítal, že však nebyl poučen o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky, tedy že by kromě oznámení o uložení zásilky obdržel i tzv. chlopeň obálky s poučením o následcích, včetně označení správního orgánu. Obviněný uvedl, že tedy nevěděl, kdo je odesílatelem zásilky a jaký dokument je mu zasílán. Proti tomuto rozhodnutí se obviněný dne 6. 6. 2007 podle svého názoru řádně a včas odvolal a měl za to, že probíhá řízení u odvolacího orgánu. O zamítnutí odvolání jako opožděného se dověděl až 11. 2. 2008 na Policii ČR. Právní hodnocení nabytí právní moci rozhodnutí Městského úřadu ve Stříbře oběma soudy považuje obviněný za nesprávné. Obviněný je přesvědčen, že byl uvedeným postupem zbaven případné možnosti požádat o prominutí zmeškání lhůty z důvodu dočasné nepřítomnosti v místě bydliště v době doručování zásilky. S ohledem na shora uvedené je podle obviněného zřejmé, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyl bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav. Pokud by skutkový stav byl zjištěn správně nelze podle obviněného na takovém základě učinit závěr o vzniku trestněprávní odpovědnosti, když jeho jednání nebylo protiprávní a zejména absentuje subjektivní stránka trestného činu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí věci, případně aby ve věci sám rozhodl a v plném rozsahu ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.
Nejvyšší soud v dané věci předně zjistil, že samotný obviněný (ani jiná oprávněná osoba v jeho prospěch) nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (obviněný se práva na odvolání vzdal viz č. l. 49 tr. spisu) a odvolací soud se ohledně něj zabýval věcí toliko z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, a to jen do výroku o trestu (č. l. 54 tr. spisu).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud druhého stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodu dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává soud druhého stupně zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je i výrok o trestu.
Jiné než oddělitelné výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, odvolatel jej mohl napadnout odvoláním a odvoláním napadený výrok na něj navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takovýto případ se ale v této věci nejedná a nejde ani o situaci předpokládanou v §254 odst. 3 tr. ř., protože odvolání proti výroku o vině podáno nebylo. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu lze proto podat pouze v rozsahu jeho přezkumné povinnosti ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, protože jen v takovém rozsahu se jedná o rozhodnutí učiněné ve druhém stupni.
V daném případě tak byla přezkumná činnost odvolacího soudu omezena výhradně na výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně a také toliko v tomto rozsahu byl obviněný oprávněn uplatnit své dovolací námitky. Rozhodující přitom je v jakém rozsahu byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně a ne to, v jakém rozsahu jej skutečně přezkoumal.
Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného směřuje pouze proti výroku o vině (obviněný svou vinu popírá, s tím, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkových podstat uvedených trestných činů), tedy proti výroku, který odvolací soud nebyl oprávněn přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. Takové dovolání musí být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o těchto dovoláních v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš