ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1263.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1263/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12.11.2008 o dovoláních obviněných P. M. , R. L. , a L. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 13 To 387/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 44/2006 takto:
I.Dovolání obviněných P. M. a L. L. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o d m í t a j í .
II. Z podnětu dovolání obviněného R. L. se podle §265k odst. 1. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušují
- usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 13 To 387/2007, pokud jím zůstal v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T 44/2006, nedotčen výrok o vině třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. uvedenými v bodech 7, 9, 10 rozsudku a výrok o trestu,
- rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T 44/2006, ve výroku o vině třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. uvedenými v bodech 7, 9, 10 rozsudku a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje, aby věc obviněného R. L. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T 44/2006, byli uznáni vinnými obviněný P. M. třemi trestnými činy úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák. (body 11, 12, 13 rozsudku), třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. 1, 3 tr. zák. (body 8, 18, 20 rozsudku) a sedmnácti případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l tr. zák. (body 2/1, 2/2, 2/3, 9, 10, 17/A, 17/B, 17/E, 17/F, 17/G, 19/B, 19/C, 19/D, 19/E, 19/F, 23/A, 23/B rozsudku) a obvinění R. L. a L. L. každý pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. 1, 3 tr. zák. (bod 8 rozsudku) a třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l tr. zák. (body 7, 9, 10 rozsudku). Odsouzeni byli podle §250b odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný P. M. na dvacet měsíců, obviněný R. L. na sedm měsíců a obviněná L. L. na sedm měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl každému z nich podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. u obviněného P. M. na tři roky, u obviněného R. L. na dva roky a u obviněné L. L. na osmnáct měsíců, a podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitým trestům obviněný P. M. ve výši 50 000 Kč, obviněný R. L. ve výši 15 000 Kč a obviněná L. L. ve výši 10 000 Kč s náhradními tresty odnětí svobody stanovenými podle §54 odst. 3 tr. zák. u obviněného P. M. na čtyři měsíce, u obviněného R. L. na dva měsíce a u obviněné L. L. na dva měsíce. Části obžaloby byli obvinění R. L. a L. L. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně dalších sedmi obviněných.
Podle zjištění specifikovaných v odsuzující části rozsudku spočívala trestná činnost obviněného P. M. v podstatě v tom, že sám jako žadatel o úvěry u Č. s. s. , a. s., u Č. s. , a. s., a u G. C. B. , a. s., k žádostem o úvěr doložil nepravdivé doklady, a dále v tom, že pro jiné osoby jako žadatele o úvěry u H. s. s. , a. s., u W. s. s. , a. s, a u R. s. s. , a. s., zajišťoval nepravdivá potvrzení a jiné nepravdivé doklady k žádostem o úvěr, přičemž po uzavření úvěrových smluv tři žadatelé úvěr nespláceli a spořitelnám tak v těchto případech vznikla škoda ve výši 291 718,90 Kč, ve výši 227 299,30 Kč a ve výši 210 703,40 Kč. Trestná činnost obviněných R. L. a L. L. spočívala podle těchto zjištění v podstatě v tom, že obviněný R. L. žadatelům o úvěr u W. s. s. , a. s., opatřoval nepravdivé doklady k žádostem o úvěr s tím, že poskytnutý úvěr bude zaslán na jeho účet, z něhož bude jeho manželce obviněné L. L. vyplacena provize, a obviněná L. L. jako obchodní zástupce W. s. s. , a. s., doručovala do sídla spořitelny úvěrové složky se žádostmi klientů a nepravdivými doklady za účelem uzavření úvěrových smluv, přičemž po uzavření těchto smluv v jednom případě žadatelka úvěr nesplácela a spořitelně tak vznikla škoda ve výši 291 718,90 Kč.
O odvoláních, která podali obvinění P. M. , R. L. a L. L. proti výroku, jímž byli uznáni vinnými, a proti výroku o trestu, další dva obvinění a státní zástupce ohledně jiné obviněné, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 13 To 387/2007, tak, že podle §256 tr. ř. byla všechna odvolání zamítnuta.
Obvinění P. M. , R. L. a L. L. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Každý z nich napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání v celém rozsahu.
Obviněný P. M. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Při vědomí toho, že tento dovolací důvod nezahrnuje námitky proti skutkovým zjištěním soudů, obviněný uvedl, že nepožaduje revizi skutkových zjištění soudů ani přezkum provedeného dokazování, ale namítá nesprávné právní posouzení skutků. V mezích dovolacího důvodu obviněný konstatoval, že úvěry, které sám jako žadatel získal, použil na stanovený účel a řádně splácel. V dalším uvedl, že pokud byly z jeho strany poskytnuty půjčky, šlo o jeho soukromou záležitost a o osobní půjčky. Poukázal na to, že sice vystavoval rozpočty, ale šlo o dokumenty, které sloužily jen pro orientaci zákazníků a nikoho k ničemu nezavazovaly. Ve vztahu k případům, kdy poskytl fakturu, uvedl, že nešlo o získání majetkového prospěchu, ale o pomoc pramenící z dobrých vztahů a o povolnost peněžních ústavů. Mimo meze dovolacího důvodu obviněný vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Obviněný P. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo aby po zrušení napadeného usnesení sám ve věci rozhodl v intencích uplatněných námitek.
Obviněný R. L. odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. e), g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. e) tr. ř. namítl nepřípustnost trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, a to vzhledem k době více než tří let, která uplynula od posledního skutku do zahájení jeho trestního stíhání. Jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze akceptovat jen povšechně učiněnou námitku, že z jeho strany nedošlo k naplnění skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný v dovolání obsáhle rozvinul polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněný R. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněná L. L. odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu jen obecně vytkla, že z její strany nedošlo k naplnění skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnila rozsáhlé námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily. Obviněná nastolila také otázku, zda její trestní stíhání nebylo promlčeno. Obviněná L. L. se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil napadené usnesení a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných P. M. a L. L. jsou zjevně neopodstatněná a že dovolání obviněného R. L. je zčásti důvodné, pokud se opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, Nejvyšší soud připomíná, že tomuto dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, nemá znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Vyplývá to z toho, že podle citovaného ustanovení se právním posouzením skutku rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutkový stav, který zjistily soudy, a nikoli skutkový stav, jehož zjištění se domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, není trestným činem vůbec nebo není trestným činem, za který ho považovaly soudy. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu tudíž jsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu výjimečně uvažovat v případech, v nichž je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahové zakotvení. Tato zjištění jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, které je logicky akceptovatelné a které nijak nevybočuje z rámce volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Soudy své hodnotící úvahy ověřitelným, logickým a přehledným způsobem vysvětlily. To, že obvinění se s tímto hodnocením ani se skutkovými zjištěními soudů nesmířili a že za nevěrohodné považují důkazy, z nichž soudy ve svých zjištěních vycházely, není dovolacím důvodem.
Správnost právního posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným obviněný P. M. , nemůže být v žádném případě dotčena okolnostmi namítanými v dovolání tohoto obviněného. Bez významu je především to, že obviněný úvěry, které sám jako žadatel získal, použil na stanovený účel a řádně splácel. Tyto okolnosti jsou z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. l tr. zák. nerozhodné. Uvedeného trestného činu se totiž dopustí již ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Mezi zákonnými znaky tohoto trestného činu není použití prostředků v rozporu s účelem úvěru (to je znakem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2 tr. zák.) ani způsobení škody (škoda je v závislosti na výši okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby). Pokud byly skutky obviněného P. M. posouzeny jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák., nic na správnosti tohoto posouzení nemění to, že sám neměl z věci žádný prospěch, že v některých případech vyplývalo jeho jednání z přátelských vztahů k žadatelům a že jeho jednání bylo motivováno ochotou peněžních ústavů poskytovat co nejvíce úvěrů, resp. jejich benevolencí při poskytování úvěrů. Akceptovat nelze ani námitku týkající se rozpočtů ve stavebnictví. V této spojitosti je třeba poukázat na zjištění, že rozpočet nikdy nebyl jediným dokladem, který obviněný zajistil žadatelům o úvěr, neboť pro účely jednání o úvěru zároveň opatřoval i nepravdivá potvrzení o příjmu žadatelů o úvěr, nepravdivá potvrzení o příjmu ručitelů a další nepravdivé doklady jako faktury, pokladní příjmové doklady, smlouvy o dílo, nájemní smlouvy a čestná prohlášení. Námitka, že obviněný byl odsouzen pro poskytnutí osobních půjček, rovněž nemá místa. Ve všech případech, jimiž byl obviněný P. M. uznán vinným, bylo zjištěno, že peníze byly poskytnuty formou úvěrů na podkladě úvěrových smluv z prostředků peněžních ústavů, a nikoli z prostředků v jeho vlastnictví.
S paušálními a blíže nekonkretizovanými námitkami obviněných R. L. a L. L. , že nenaplnili znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák., se Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než obecným konstatováním, že skutková zjištění Okresního soudu v Pardubicích, která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, zákonné znaky pomoci k uvedenému trestnému činu naplňují, a to z důvodů, které ve svých rozhodnutích přiměřeně rozvedly oba soudy. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v souladu s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ověřil správnost právního posouzení skutků, jimiž byli obvinění R. L. a L. L. uznáni vinnými, ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou obsahem výroku o vině, a že nijak nepřihlížel k námitkám, jimiž se obvinění snažili tato skutková zjištění zvrátit.
Nejvyšší soud musel ovšem přisvědčit dovolání obviněného R. L. , pokud v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. e) tr. ř. namítl, že jeho trestní stíhání pro tři případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l tr. zák. uvedené v bodech 7, 9, 10 výroku o vině bylo nepřípustné v důsledku promlčení. Podle §67 odst. l písm. d) tr. zák. se na tyto případy vztahuje tříletá promlčecí doba. Obviněný spáchal skutek uvedený v bodě 7 výroku o vině dne 5. 8. 2002, skutek uvedený v bodě 9 výroku o vině dne 16. 8. 2002 (správně dne 6. 8. 2002) a skutek uvedený v bodě 10 výroku o vině dne 26. 9. 2002. S ohledem na ustanovení §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. tříletá promlčecí doba uplynula dne 26. 9. 2005. Trestní stíhání obviněného bylo podle §160 odst. l tr. ř. zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 11. 10. 2005, tedy po uplynutí promlčecí doby, takže bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. l písm. b) tr. ř. Nebylo však promlčeno trestní stíhání obviněného R. L. pro pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l, 3 tr. zák., kterou obviněný spáchal skutkem uvedeným v bodě 8 výroku o vině dne 12. 8. 2002. Podle §67 odst. l písm. c) se na tento případ vztahuje pětiletá promlčecí doba, která byla přerušena tím, že dne 11. 10. 2005 bylo pro uvedený skutek zahájeno trestní stíhání obviněného usnesením policejního orgánu podle §160 odst. l tr. ř.
O problematice promlčení svého trestního stíhání se zmínila v dovolání také obviněná L. L. , která byla stejně jako obviněný R. L. odsouzena v bodě 7 výroku o vině pro skutek spáchaný dne 5. 8. 2002, v bodě 8 výroku o vině pro skutek spáchaný dne 12. 8. 2002, v bodě 9 výroku o vině pro skutek spáchaný dne 16. 8. 2002 (správně dne 6. 8. 2002) a v bodě 10 výroku o vině pro skutek spáchaný dne 26. 9. 2002, přičemž její trestní stíhání bylo zahájeno dne 15. 9. 2005. Nejvyšší soud se nezabýval otázkou nepřípustnosti trestního stíhání obviněné z důvodu promlčení trestního stíhání, nebot\' obviněná nepodala dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. e) tr. ř.
Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl zjevně neopodstatněná dovolání obviněných P. M. a L. L. a z podnětu dovolání obviněného R. L. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích v rozsahu zahrnujícím výrok o vině tohoto obviněného třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. l tr. zák. uvedenými v bodech 7, 9, 10 rozsudku a výrok o trestu, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §2651 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc obviněného R. L. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Pardubicích ve věci obviněného R. L. zastaví jeho trestní stíhání pro skutky uvedené v bodech 7, 9, 10 výroku o vině, pokud případně nevyloučí uplynutí promlčecí doby zjištěním korespondujícím s ustanovením §67 odst. 3 písm. b) tr. zák., a rozhodne o trestu za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §250b odst. 1, 3 tr. zák. uvedenou v bodě 8 výroku o vině, který zůstal tímto usnesením Nejvyššího soudu nedotčen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec