ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1335.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1335/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 10. 2008 o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 5 To 122/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 220/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 5 To 122/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 1 T 220/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pokud Krajský soud v Brně zamítl jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který předložil v odvolacím řízení, nemohl se vypořádat se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky proti tomu, jak soud při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Je třeba připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen výjimečně, a to za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O extrémní rozpor se jedná zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
V posuzované věci byl obviněný odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jihlavě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 11. 2007 kolem 20:10 hodin v J. jako řidič osobního automobilu při jízdě po dálničním přivaděči silnice v důsledku nedodržení bezpečné vzdálenosti, kdy jel jen asi 10 cm za osobním automobilem řízeným poškozeným P. M. , při přejíždění obou vozidel z pravého do levého jízdního pruhu narazil do zadní části vozidla poškozeného, které dostalo smyk, narazilo do svodidel a poté vpravo do dopravního značení, přičemž poškozený utrpěl zranění, na jejichž následky na místě zemřel.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom směru, že uvedený skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu jen na polemice s postupem Krajského soudu v Brně, který v odvolacím řízení zamítl jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. J. V. Z kontextu posuzovaného případu je zřejmé, že obviněný se snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, která byla založena na jeho tvrzení, že nehodu způsobil poškozený při jízdním manévru, při němž předjížděl obviněného.
Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není žádný, natož pak extrémní rozpor. Způsob jízdy obviněného a poškozeného soudy zjistily na podkladě výpovědí svědků R. S. a R. N. , řidičů vozidel, která obviněný a poškozený předjížděli. Z výpovědí obou svědků vyplynulo, že v těsném závěsu jel nejprve poškozený a za ním obviněný. Oba svědci potvrdili, že pohyb obou vozidel sledovali každý již ve svém zpětném zrcátku, a vyloučili, že by mezi oběma vozidly došlo k předjetí a tedy ke změně pořadí. I když se nehoda stala ve večerní době za tmy, oba svědci zastavili, u nehody asistovali a udrželi si přehled o tom, v jakém pořadí vozidla jela. Přitom nešlo jen o nějaké náhodné svědky, kteří by situaci vyvolanou způsobem jízdy obviněného a poškozeného zaznamenali např. jen mimochodem. Svědku R. S. bylo od počátku nápadné, jak těsně obě vozidla jedou za sebou, jejich vzdálenost odhadl na 10 cm a svou spolujezdkyni G. K. výslovně upozornil na to, že se něco stane. To svědkyně G. K. také potvrdila. Lze tedy konstatovat, že svědek R. S. pozoroval celou situaci cíleně a že soudy proto důvodně považovaly jeho výpověď za pravdivou, navíc podporovanou dalšími dvěma uvedenými svědky. V hlavním líčení byl proveden důkaz znaleckým posudkem, který zpracoval Ing. J. Š. Znalec konfrontoval obsah výpovědi svědka R. S. s tím, co bylo nalezeno na místě nehody a na obou vozidlech, a jeho posudek vyzněl tak, že výpověď svědka je technicky přijatelná. Za tohoto stavu je namístě závěr, že skutková zjištění soudů mají odpovídající logické zakotvení v těch důkazech, které byly provedeny a které svým obsahem pokrývají celý okruh okolností rozhodných pro posouzení viny obviněného. Při hodnocení provedených důkazů soudy nijak nevybočily z mezí zásad volného hodnocení důkazů. Pokud Krajský soud v Brně zamítl návrh obviněného na provedení znaleckého posudku Ing. J. V. , měl k tomuto postupu přesvědčivý důvod v tom, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Námitky opírající se o to, že obviněný na provedení tohoto důkazu nadále trvá, nelze považovat za dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec