ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.136.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 136/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 2. 2009 o dovolání, které podal obviněný A. M. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 6 To 105/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 142/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. M. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 6 To 105/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 2 T 142/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shodně s předcházejícím odvoláním vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném … hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Dovolacímu důvodu odpovídají p r á v n í námitky, tj. takové námitky, v nichž dovolatel tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Pod dovolací důvod nejsou podřaditelné námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly případným návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu napadeného rozhodnutí.
V posuzovaném případě byl jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1, která v napadeném usnesení potvrdil také Městský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný společně s neztotožněným spolupachatelem dne 2. 10. 2007 kolem 01,15 hodin v P. v prostoru parku K. sledovali tudy procházejícího Ing. J. N. v úmyslu odcizit mu tašku, kterou nesl, na M. n. před domem ho udeřili zezadu do hlavy, a když upadl na zem, odcizili mu jeho tašku, se kterou z místa utekli.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že uvedený skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky uplatněné v tom smyslu, že skutkový stav nebyl zjištěn správně, protože se neopírá o žádný přímý důkaz, jsou mimo rámec dovolacího důvodu. Jde o ryze skutkové námitky, jimiž se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že s přepadením poškozeného neměl nic společného a že pachatelem byl jen jeho neztotožněný přítel, s nímž se jen procházel.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky akceptovatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Nic na tom nemění okolnost, že poškozený byl schopen své přepadení popsat jen v tom směru, jak a kam byl udeřen, že upadl a že mu byla odcizena taška, a že se nijak nevyjádřil k totožnosti pachatele či pachatelů přepadení. V otázce totožnosti obviněného s osobou jednoho ze spolupachatelů mají skutková zjištění soudů odpovídající návaznost na obsah svědeckých výpovědí J. H. a L. K. Tito svědkové v kritickou dobu na místě konali službu strážníků městské policie a všimli si, že za poškozeným šli dva muži, kteří ho evidentně sledovali. Oba svědkové usoudili, že poškozenému hrozí přepadení, a proto na celou situaci zaměřili svou pozornost. V určitém stádiu se poškozený a další dva muži ocitli mimo dohled svědků a za této situace svědkové uslyšeli volání o pomoc. Když se svědkové rozběhli k místu, odkud se volání ozývalo, běželi proti nim oni dva muži s taškou. Svědkové je zastavili a nařídili jim odložit tašku. Posléze bylo zjištěno, že jedním z těchto mužů je obviněný, zatímco druhému se podařilo utéci. Taška byla identifikována jako majetek poškozeného, jímž byl Ing. J. N. Pokud soudy zjistily, že obviněný byl jedním ze dvou spolupachatelů přepadení poškozeného a že šlo o společnou akci obviněného a dalšího pachatele, má toto zjištění jasnou obsahovou vazbu na svědecké výpovědi strážníků městské policie a je výsledkem logických hodnotících úvah, jimiž soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Ostatně z výpovědi obviněného v přípravném řízení výslovně vyplývá, že celá akce byla motivována tím, že byl bez prostředků a potřeboval získat nějaké peníze. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec