ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1365.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1365/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 10. 2008 o dovolání obviněného Š. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 9 To 417/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 127/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 T 127/2006, byl obviněný Š. S. uznán vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako účastenství na trestném činu posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že poté, co M. S. jako jednatel obchodní společnosti T.-V., s. r. o., požádal dne 2. 9. 2003 u K. b., a. s., v P., N. P., o poskytnutí podnikatelského úvěru, což na požádání obviněného Š. S. zprostředkoval P. Z., který žádost doložil doklady obsahujícími smyšlené údaje a tyto údaje opatřil na požádání obviněného Š. S., na základě těchto dokladů banka dne 25. 9. 2003 uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 950.000,- Kč na profinancování zásob a poukázala tuto částku na účet uvedené obchodní společnosti, poté M. S. tuto částku vybral v hotovosti a předal ji obviněnému Š. S., který takto získané prostředky použil v rozporu s jejich účelem, přičemž k úhradě poskytnutého úvěru nedošlo a K. b., a. s., byla způsobena škoda ve výši 950.000,- Kč. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 celý postup inicioval obviněný Š. S., který také zprostředkoval kontakt M. S. s P. Z. Za pachatele trestného činu (§9 odst. 1 tr. zák.) považoval Obvodní soud pro Prahu 1 M. S., který však dne 16. 8. 2005 zemřel a jehož trestní stíhání bylo proto z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. e) tr. ř. již dříve zastaveno.
Odvolání obviněného Š. S., podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 9 To 417/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný Š. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Bez bližšího zdůvodnění namítl, že Městský soud v Praze zamítl jeho odvolání, aniž mu „prokázal úmysl a účastenství na trestném činu”. Jinak obviněný vytkl nedostatečná skutková zjištění, od nichž se podle jeho názoru odvíjelo nesprávné právní posouzení skutku. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že pokud jsou námitky obviněného dovolacími důvody, je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze vytýkat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tudíž možné namítat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem nejsou námitky proti tomu, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí. S ohledem na principy vyplývající z práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu výjimečně uvažovat za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě nejsou dovolacím důvodem paušálně formulované námitky ohledně nedostatečných skutkových zjištěních. Obviněný v podaném dovolání tyto námitky nijak nekonkretizoval. Nejvyšší soud tak neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby posoudil, zda případně nejde o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný ostatně v dovolání takový rozpor ani nevytýkal a omezil se na to, že Městský soud v Praze se podle jeho názoru dostatečně nevypořádal s jeho odvoláním.
Pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly podřaditelné námitky obviněného, pokud je uplatnil proti závěrům soudů týkajícím se jeho úmyslného zavinění a jeho účastenství. V souladu s tím, jak je v citovaném ustanovení koncipován dovolací důvod, Nejvyšší soud ověřil správnost právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Obvodní soud pro Prahu 1 a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze. Skutkový stav uvedený ve výroku o vině evidentně odpovídá zákonným znakům organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Ze skutkové části výroku o vině vyplývá přítomnost takových skutkových okolností, které odpovídají všem zákonným znakům účastenství na trestném činu podle citovaných ustanovení. To se týká i úmyslného zavinění obviněného, které je zřejmé ze samotné povahy a způsobu jeho jednání. Vzhledem k tomu, že obviněný pojal své námitky jen jako paušální a blíže nekonkretizované tvrzení, nemůže Nejvyšší soud na uvedenou část dovolání reagovat jinak než konstatováním, že výrok o vině je založen na správném právním posouzení skutku zjištěného oběma soudy.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Š. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec