ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1368.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1368/2021-590
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 1. 2022 o dovolání obviněného P. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 8 To 246/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 T 51/2019-498, byl obviněný P. Š. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – plynové pistole specifikované ve výroku s náboji a obalem.
2. Jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Karlových Varech skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 7. 2019 v XY, XY ul., okr. Karlovy Vary, přišel k poškozenému T. K., udeřil ho pěstí do brady, začal mu nadávat a požadovat po něm částku 3 000 Kč jako splacení dříve zapůjčené částky s tím, že pokud mu peníze nedá, vytáhne pistoli a střelí ho do nohy, poté ho donutil jít s ním do opuštěného domu na loučce na kopci nad poštou, zde mu ukázal pistoli, kterou měl do té doby v kufříku, vyhrožoval, že mu prostřelí koleno, že ho zbije, že zbije celou jeho rodinu, a že pokud mu toho dne nedá peníze, bude mít peklo. V další části výroku o vině je popsáno, jak obviněný přivolal vozidlo, jímž společně jeli na místo, kde měl mít poškozený uložené zlato, jak se poškozenému během jízdy podařilo odeslat matce zprávu SMS, že byl unesen, jak obviněný poškozenému stále nadával a vyhrožoval a jak nakonec došlo k zásahu policie, při kterém byl obviněný zadržen.
3. O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2021, č. j. 8 To 246/2021-539. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek nalézacího soudu zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen – při nezměněných výrocích o vině a o trestu propadnutí věci – trest odnětí svobody na tři roky a tři měsíce se zařazením do věznice s ostrahou.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal beze změny výrok o vině, a v důsledku toho napadl také výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítl nesprávnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině, neboť tato zjištění byla podle jeho názoru učiněna na podkladě nevěrohodné svědecké výpovědi poškozeného. Ve vztahu k samotnému právnímu posouzení skutku vytkl, že nešlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu a že soudy nevzaly ohled na „intenzitu …. útoku“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Zároveň je s účinností od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jak vidno, toto ustanovení reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Bylo to v případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl a je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Z logiky věci plyne, že i tyto judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
8. Této judikatuře tedy odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z jeho znění plyne, že je koncipován (ve vztahu k opomenutým důkazům) poněkud úžeji, než jak byly ve zmíněné judikatuře formulovány důvody zásahu Nejvyššího soudu na základě dovolání obviněného. Tento rozdíl je ovšem nevýznamný a rozhodně neznamená omezení dosahu judikatury Ústavního soudu, která vychází ze základních práv obviněných zakotvených v Ústavě a v dalších dokumentech zajišťujících ochranu základních práv a svobod. Jde předně o čl. 4 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, přičemž jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy, a další ustanovení poskytující ochranu základnímu právu obviněného na spravedlivé řízení (čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech – č. 120/1976 Sb., čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – č. 209/1992 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – č. 2/1993 Sb.).
9. Faktický význam citovaného nového dovolacího důvodu je tedy dán především ve vztahu k rozhodování o dovoláních nejvyššího státního zástupce, popřípadě příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř.], kde dosud chyběl efektivní prostředek nápravy i zcela excesivních a zjevně nespravedlivých soudních rozhodnutí učiněných ve prospěch obviněného na základě shora uvedených vad řízení.
10. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívalo ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karlových Varech, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé však není žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Základním usvědčujícím důkazem byla svědecká výpověď poškozeného. Poškozený v postavení svědka vypovídal opakovaně, přičemž v jeho výpovědích vyvstaly rozpory v podrobném popisu jednání obviněného a okolností, za nichž k němu došlo. Toho si byly soudy vědomy, stejně jako skutečnosti, že poškozený byl v minulosti vícekrát soudně trestán a že užívá drogy. Vzhledem k tomu soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně, přičemž vycházely také ze závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura – odvětví psychologie, jímž byly objasněny jednak osobní vlastnosti poškozeného významné pro posouzení věrohodnosti jeho tvrzení a jednak jeho způsobilost vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události. Soudy po zevrubném zhodnocení osoby poškozeného a jeho výpovědi došly k přesvědčivému závěru, že jeho usvědčující výpověď je věrohodná, což je v souladu také s tím, že pokud bylo možné ověřit dílčí tvrzení poškozeného jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Např. svědek D. J., který byl přítomen příchodu obviněného k poškozenému, v podstatě shodně se svědeckou výpovědí poškozeného uvedl, že obviněný poškozeného udeřil do obličeje. Pokud poškozený uvedl, že se mu během jízdy vozidlem, které si přivolal obviněný, podařilo odeslat matce zprávu SMS se sdělením, že je unesen, bylo to potvrzeno svědeckou výpovědí matky poškozeného a také obsahem odeslané zprávy SMS. Svědecká výpověď poškozeného o tom, že obviněný mu vyhrožoval s použitím pistole, byla nepřímo potvrzena tím, že pistole byla u obviněného při jeho zadržení bezprostředně po činu skutečně nalezena.
11. Je třeba zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“, což se projevuje mimo jiné i tím, že na rozdíl od odvolání není možné podat dovolání z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého důvodu výslovně uvedeného v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených ve zmíněné judikatuře ústavního soudu a v citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z výše uvedeného je ovšem zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná.
12. Pokud jde o obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], z jeho znění (i v kontextu s ostatními dovolacími důvody) vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
13. Trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Podle §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se skutek posoudí, jestliže pachatel spáchá takový čin se zbraní. Podle §118 tr. zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe, přičemž zbraní se tu rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
14. Při útoku, jímž se snažil poškozeného přinutit k zaplacení požadované částky, obviněný použil funkční plynovou pistoli zn. EKOL P 29, kterou měl s náboji nejprve uloženou v kufříku a kterou poškozenému ukázal v situaci, kdy ho napadal mimo jiné výhrůžkami, že ho střelí do nohy, do hlavy a prostřelí mu koleno. Tím obviněný výrazně zesílil intenzitu útoku a účinně eliminoval případný odpor poškozeného, jemuž se pronášené výhrůžky jevily jako reálné. Skutečnost, že obviněný na poškozeného nevystřelil, nijak nesnižuje razanci provedeného útoku a sama o sobě ani ve spojení s dalšími okolnostmi útoku nemůže odůvodnit závěr, že právní posouzení skutku podle §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je nesprávné. V tomto směru jsou námitky obviněného evidentně bez jakéhokoli opodstatnění. Právní posouzení skutku jako zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je v souladu se zákonem.
15. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu