ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1382.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1382/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 11. 2017 o dovolání obviněného J. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 5 To 187/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 17/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 1 T 17/2017, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb po 200 Kč, tj. celkem ve výši 10 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na jeden měsíc a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvanáct měsíců.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Blansku v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 1. 2017 ve 22,10 hodin v obci V., okr. B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia registrační značky …, byl kontrolován hlídkou policie a při tom bylo s použitím přístroje Dräger Alcotest 7510 v jeho dechu naměřeno ve 22,11 hodin 1,16 promile alkoholu a ve 22,18 hodin 1,17 promile alkoholu.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 5 To 187/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost. Zpochybnil správnost zjištění, že hladina alkoholu v jeho krvi přesahovala jedno promile. Vyjádřil názor, že od hodnot naměřených při dechové zkoušce měla být v souladu s metodikou vypracovanou Českým metrologickým institutem a s metodikou usměrňující činnost správních orgánů odečtena hodnota 0,27 promile. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Činností, kterou má na mysli citované ustanovení, je i řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, a to vždy, když v krvi řidiče je nejméně jedno promile alkoholu. Míra ovlivnění řidiče alkoholem může být zjištěna též dechovou zkouškou s použitím přístroje Dräger Alcotest 7510, protože takto naměřené hodnoty odpovídají hladině alkoholu v krvi. V závislosti na okolnostech konkrétního případu mohou vzniknout pochybnosti o správnosti výsledku dechové zkoušky a v takovém případě vyvstává nutnost objasnit míru ovlivnění řidiče alkoholem ještě dalšími důkazními prostředky, jakými jsou zejména krevní zkouška či zkouška moči. Nejsou-li o správnosti výsledku dechové zkoušky v konkrétním případě důvodné pochybnosti, pak není důvodu ani k tomu, aby výsledek dechové zkoušky nebyl považován za podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče alkoholem.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ obviněného J. T., je zřejmé, že jeho jednáním spočívajícím v řízení automobilu po požití alkoholu byly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a to i pokud jde o „stav vylučující způsobilost“. Ze zjištění soudů jasně vyplývá, že míra jeho ovlivnění alkoholem v době řízení přesahovala jedno promile. Ke korekci výsledku dechové zkoušky nebyl v okolnostech daného případu žádný reálný důvod. Dechová zkouška byla provedena s použitím přístroje, jehož správná funkce byla ověřena příslušnou certifikací. S odstupem sedmi minut byla dechová zkouška opakována s výsledkem, který vykázal zanedbatelnou odchylku a byl prakticky totožný. Obviněný na místě akceptoval výsledek dechové zkoušky, neměl proti němu žádné výhrady, odmítl výslovně nabízenou možnost odběru krve a krevní zkoušky a tím sám navodil situaci, kdy výsledek dechové zkoušky nebylo možné ověřit s použitím jiné sofistikovanější metody. Výsledek dechové zkoušky koresponduje také se zjištěním, že obviněný v době před jízdou (od 20,30 hodin do 22,00 hodin) požil čtyři jedenáctistupňová piva, a s tím, jak se jevil zasahujícím policistům, kteří u něho zaznamenali mimo jiné i unavené a zpomalené chování, nevýraznou řeč, zarudlé oči a zápach alkoholu.
Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud důvod k tomu, aby jakkoli zasahoval do skutkového zjištění soudů ohledně míry ovlivnění obviněného alkoholem v době řízení motorového vozidla a aby cokoli měnil na právním závěru soudů, že obviněný řídil vozidlo „ve stavu vylučujícím způsobilost“ ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Krajskému soudu v Brně nelze jako pochybení vytknout, že neakceptoval námitku obviněného, podle které od výsledku dechové zkoušky měla být odečtena hodnota 0,27 promile s ohledem na metodiku Českého metrologického institutu. K tomu, jak se Krajský soud v Brně s touto námitkou vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, lze jen dodat, že ani dosavadní judikatura Nejvyššího soudu či Nejvyššího správního soudu neformulovala požadavek, aby od hodnot naměřených dechovou zkouškou byla paušálně odečítána nějaká veličina. Dosavadní judikatura se naopak ustálila na tom, že nevyplývají-li důvodné pochybnosti o výsledku dechové zkoušky z konkrétně zjištěných okolností projednávané kauzy, pak lze výsledek dechové zkoušky přijmout jako podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče motorového vozidla alkoholem.
Výrok o vině obviněného J. T. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu