ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1459.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1459/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2014 v Brně dovolání obviněného R. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 186/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 3 T 186/2011, uznal obviněného R. H. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil způsobenou škodu. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest. Podle §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku stanovil výměru peněžitého trestu v počtu padesáti denních sazeb po 1.000,- Kč, celkem tedy 50.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že peněžitý trest nebude vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání padesáti dnů. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Z trestního spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 3 T 186/2011 je zřejmé, že výše uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo doručeno obviněnému dne 17. 3. 2014, jeho obhájci Mgr. Vladimíru Trnavskému (dále jen „obhájce obviněného“) dne 13. 3. 2014 a státnímu zástupci dne 14. 3. 2014.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dne 12. 5. 2014 tzv. blanketní dovolání s tím, že jej podrobně odůvodní prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě 15 dnů. Toto dovolání bylo Nejvyššímu soudu předloženo spolu se spisem dne 2. 9. 2014. Nejvyšší soud před projednáním věci zjistil, že dovolání obviněného neobsahuje všechny náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., zejména který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto vrátil soudu prvního stupně přípisem ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1134/2014, dovolání obviněného včetně spisu bez meritorního rozhodnutí zpět s tím, že v rámci řízení podle §265h tr. ř. je nutné nejprve odstranit vady obsahu dovolání.
Předseda senátu soudu prvního stupně poté zaslal obviněnému a jeho obhájci přípis s výzvou, aby obhájce obviněného ve lhůtě dvou týdnů odstranil všechny vady obsahu dovolání s upozorněním, že jinak bude dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. Z doručenky na č. l. 351 spisu je zřejmé, že tento přípis byl obhájci obviněného doručen dne 23. 9. 2014.
Obhájce obviněného následně podal včas dne 7. 10. 2014 doplnění dovolání (č. l. 361 spisu), ve kterém uvedl, že napadá především nesprávnost a neúplnost provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Poukázal na to, že soudy obou stupňů dovodily některé skutkové závěry pouze na základě vlastní úvahy bez jakékoliv opory v provedeném dokazování a že provedené důkazy nedovolují dovodit závěr o skutkovém stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěrem namítl porušení práva obviněného na spravedlivý soudní proces.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 5 To 30/2014, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ačkoliv byl obviněný soudem prvního stupně vyzván k odstranění vad dovolání, ani v doplnění dovolání neučinil žádný odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o který se dovolání opírá. Je tedy zřejmé, že dovolání obviněného nadále nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že není povinností Nejvyššího soudu chybějící dovolací důvod konstruovat, neboť pro to odůvodnění dovolání neskýtá žádnou oporu. Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádné námitky proti právnímu posouzení skutku a nelze tak ani z jeho obsahu dovodit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné, původní tzv. bianco dovolání ze dne 12. 5. 2014 i jeho následné doplnění ze dne 7. 10. 2014 bylo podáno v zákonné lhůtě (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008), jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a bylo podáno osobou oprávněnou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Původní dovolání obviněného podané dne 12. 5. 2014 tyto náležitosti nesplňovalo. Předseda senátu soudu prvního stupně proto na základě pokynu Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1134/2014, postupoval podle §265h odst. 1 tr. ř., a vyzval obviněného a jeho obhájce, aby odstranili vady obsahu dovolání ve lhůtě dvou týdnů, a upozornil je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Tato výzva soudu prvního stupně byla obviněnému doručena dne 23. 9. 2014. Obhájce obviněného následně včas podal dne 7. 10. 2014 doplnění dovolání, neodstranil však všechny vady obsahu dovolání, k jejichž odstranění jej soud prvního stupně vyzval, zejména v odůvodnění tohoto doplnění dovolání neuvedl odkaz na konkrétní důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto shledal, že podání obhájce obviněného ze dne 7. 10. 2014 neobsahuje všechny náležitosti obsahu dovolání, především v něm není uveden odkaz na zákonné ustanovení, o které se dovolání opírá, tj. odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., v nichž jsou stanoveny zákonné dovolací důvody. Přitom podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí mimo jiné být uveden právě tento odkaz. Nestačí, že v dovolání jsou uvedeny obsahově námitky či výhrady, které obviněný má proti napadenému rozhodnutí, zákonný dovolací důvod musí být v dovolání výslovně uveden odkazem na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. §265b odst. 2 tr. ř. Bez této náležitosti dovolání není způsobilé být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 633/2013).
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že není jeho povinností konstruovat chybějící dovolací důvod v situaci, kdy ani odůvodnění dovolání neskýtá žádnou oporu pro takový postup, neboť neobsahuje žádné námitky, které by svým obsahem naplňovaly některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř. (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 3749/13).
Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek