ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1540.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1540/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. února 2010 o dovolání, které podal obviněný V. Q. N., státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 30/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 2 T 30/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rakovníku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 2 T 30/2009, byl obviněný V. Q. N. uznán vinným trestným činem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle §171d odst. 2 písm. a) tr. zák. správně: podle §171d odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §171d odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,-Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že v přesně nezjištěné době do 15. 11. 2007 v L., okres R., úmyslně zorganizoval, aby za úplatu ve výši 30.000,- Kč až 40.000,- Kč obviněný J. J. uznal otcovství k nezletilému synovi přítelkyně obviněného N. T. H. T., státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, M. T., nar. 2. 11. 2007, aby tímto podvodným jednáním jeho přítelkyně se synem získali všechna práva občana České republiky včetně oprávnění k trvalému pobytu na území republiky.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný proti všem jeho výrokům a státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, zamítl odvolání obviněného i státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný především namítl rozpor skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně s právní větou téhož rozsudku, jakož i nesprávný výklad ustanovení §171d odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle obviněného tzv. skutková věta postrádá definici druhu pobytu, který měly uvedené osoby získat, a chybí i popis okolností, v nichž je spatřována neoprávněnost pobytu. Obviněný vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně používá termín „trvalý pobyt občana České republiky“, a zaměňuje jej s institutem trvalého pobytu cizinců na území České republiky. Dále uvedl, že z popisu skutku nelze dovodit naplnění pojmových znaků skutkové podstaty trestného činu podle §171d odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to úmysl získat neoprávněný prospěch za účelem nápomoci k neoprávněnému pobytu a zorganizování takového jednání třetí osoby. Obviněný poukázal na to, že neexistuje příčinná souvislost mezi vydáním rodného listu, případně souhlasným prohlášením rodičů o určení otcovství k nezletilému dítěti, a vydáním povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Pobyt přítelkyně obviněného a jejího syna v České republice byl oprávněný a soudy proto nesprávně vykládají pojem „neoprávněný pobyt“.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 2 T 30/2009, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Souhlasila s námitkou obviněného, že je neúplná citace zákonného ustanovení týkající se právní kvalifikace skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a stejně tak i v usnesení odvolacího soudu. Definice všech znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu je obsažena v obou odstavcích této normy [§171d odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.]. Odvolací soud podobně nepřesně uvedl ustanovení „§87 písm. h)“ zák. č. 326/1999 Sb., neboť jím citovaná norma je v současném znění tohoto zákona zařazena pod §87k odst. 1 písm. c), přičemž odvolací soud se vůbec nezabýval časovou působností dané normy. Nejvyšší státní zástupkyně přisvědčila obviněnému v tom, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je nepřesně uvedeno, že trestným jednáním obviněného V. Q. N. měli získat jeho přítelkyně a jeho syn „všechna práva občana České republiky včetně oprávnění k trvalému pobytu na území republiky“. Matka nezletilého dítěte však trestným činem svého druha a dále obviněného J. J. nenabyla státní občanství České republiky, a nemohla ani nabýt všech občanských práv. Nezletilý M. T. nabyl státní občanství České republiky ve smyslu §4 písm. a) zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, čímž získal i právo trvale pobývat na našem státním území. Toto právo proto nezískal až trestnou činností obviněného V. Q. N.
Podle nejvyšší státní zástupkyně se však nelze ztotožnit s podstatou uplatněných námitek. Uvedla, že obviněný ve své argumentaci zaměňuje příčinu za následek, pokud tvrdí, že matka nezletilého M. T. měla řádně povolený trvalý pobyt na území republiky, takže se její druh nemohl dopustit trestného jednání. S tímto tvrzením nesouhlasila, protože obviněný V. Q. N. příslibem finanční odměny přiměl obviněného J. J., aby učinil souhlasné prohlášení s matkou nezletilého M. T. o tom, že je otcem tohoto dítěte, přestože prohlášení neučinil svobodně a vážně, ale chápal je pouze jako „službu“ za slíbenou úplatu. Na tomto základě nabyl nezletilý M. T. české státní občanství. Tím byla vytvořena základní podmínka pro to, aby družka obviněného T. H. T., matka nezletilého M. T., mohla získat povolení k trvalému pobytu, a to podle §87h odst. 2 písm. b) č. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle nejvyšší státní zástupkyně je tedy zřejmé, že obviněný V. Q. N. zorganizoval čin jiného pachatele (obviněného J. J.), který v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch napomáhal souhlasným prohlášením o určení otcovství k nezletilému M. T. k tomu, aby matka nezletilého mohla vylákat povolení k trvalému pobytu a poté neoprávněně pobývat na území republiky. Dovolání obviněného proto nelze z věcného hlediska přisvědčit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že nemůže být naplněn, není-li prokázána existence jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není naplněn ani tento důvod dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně závěrem uvedla, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně vykazují jisté nepřesnosti, které však jsou ryze formální povahy a nemají bezprostřední vliv na postavení obviněného a nezakládají takovou vadu meritorního rozhodnutí, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Podle §171d odst. 1 tr. zák. kdo v úmyslu získat neoprávněný nebo jiný prospěch pomáhá jinému k neoprávněnému pobytu na území České republiky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Podle §171d odst. 2 písm. a) tr. zák. odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, jestliže čin uvedený v odstavci 1 zorganizuje.
Dovolání obviněného je třeba přisvědčit v tom, že popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neodpovídá ustanovení §125 odst. 3 tr. ř. a nemá zčásti ani oporu ve skutkových zjištěních. Podkladem výroku o vině se totiž stalo zjištění, že obviněný úmyslně zorganizoval, aby za úplatu 30.000,- až 40.000,- Kč obviněný J. J. “uznal otcovství“ k nezletilému dítěti jménem M. T., jehož matkou je T. H. T., státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, přítelkyně obviněného V. Q. N., a že tímto podvodným jednáním získala se svým synem všechna práva občana České republiky včetně oprávnění k trvalému pobytu na území republiky. Toto zjištění učinil soud prvního stupně pouze na základě listinných důkazů, a to rodného listu nezletilého M. T., obsahu zápisu o určení rodičovství k nezletilému dítěti a výpovědi obviněného J. J., kterou učinil v přípravném řízení a jíž byl u hlavního líčení před soudem prvního stupně proveden důkaz, protože obviněný J. J. využil svého práva a ve své trestní věci jako obviněný již v hlavním líčení nevypovídal. Soud prvního stupně doplnil dokazování podnětem T. H. T. ze dne 29. 5. 2008 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky k podání žaloby na popření otcovství k nezletilému M. T. Pokud jde o tuto část tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, je nutno soudům obou stupňů vytknout použití obratu „uznal otcovství“, který je výrazem obecné mluvy a nikoliv právním termínem. Tím je určení otcovství k nezletilému dítěti souhlasným prohlášením rodičů podle §52 odst. 1 zákona o rodině.
Soudy obou stupňů se nezabývaly naplněním znaku trestného činu podle §171d odst. 1 tr. zák., který spočívá v tom, že pachatel pomáhá jinému k neoprávněnému pobytu na území České republiky. Vzhledem k tomu, že obviněný V. Q. N. ani svědkyně T. H. T. v trestním řízení nevypovídali, vycházely soudy jen z výpovědi svědkyně D. B., která uvedla, že matka dítěte T. H. T. předložila rodný list svého syna, z něhož bylo patrno, že otcem dítěte je občan České republiky J. J., a proto byl svědkyni T. H. T. povolen trvalý pobyt na území České republiky. Pokud by její dítě nebylo občanem České republiky, nebyla by svědkyně T. H. T. oprávněna podat žádost o povolení trvalého pobytu. Ačkoliv obviněný V. Q. N. namítal již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, že pobyt svědkyně T. H. T. na území republiky je oprávněný, protože má povolen trvalý pobyt na území České republiky podle §87h zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odvolací soud se touto námitkou zabýval jen obecně v souvislosti s pohnutkou jednání obviněného a odkázal jen na výpověď svědkyně D. B. a zprávu Cizinecké policie České republiky, aniž by uvedl, o jakou zprávu se jedná. Poukázal přitom také nepřesně na ustanovení §87h zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přestože důvody pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu upravuje ustanovení §87k cit. zák.
Krajský soud v Praze považoval za správný výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně i v té části, v níž soud prvního stupně učinil závěr, že „tímto podvodným jednáním získali jeho přítelkyně (tj. přítelkyně obviněného) se synem všechna práva občana České republiky, včetně oprávnění k trvalému pobytu na území České republiky“. Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného, že tato část výroku o vině (tzv. skutkové věty) je v rozporu s tzv. právní větou, kterou se rozumí výrok o právním posouzení skutku. Je skutečností, že v době rozhodování obou soudů byl nezl. M. T. státním občanem České republiky podle §4 písm. a) zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a tím získal i právo pobývat trvale na území České republiky. Nezískal proto oprávnění k trvalému pobytu na území republiky trestnou činností obviněného V. Q. N. Svědkyně T. H. T. nenabyla trestným činem obviněného, který je jejím druhem, státní občanství České republiky, a nemohla nabýt ani „všech občanských práv“, jak dovodily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích. Je zcela zřejmé, že soudy obou stupňů při rozhodování o vině obviněného v tomto směru nevzaly zřetel na příslušná ustanovení zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o posuzování statu svědkyně T. H. T. a jejího syna M. T., a v důsledku toho učinily ve zmíněné části nesprávný výrok o vině obviněného.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že obviněný shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť spatřuje vady rozhodnutí soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v tom, že soud odvolací zamítl opravný prostředek podle §256 tr. ř., aniž by odstranil vadu, kterou je předcházející rozhodnutí zatíženo. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou důvodné a odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle §265 tr. ř., je tudíž naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, pro které nemůže obstát. Námitky obviněného naplňují uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 9 To 364/2009, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 2 T 30/2009. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Rakovníku, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Soud prvního stupně především zjistí ze zprávy Policie České republiky, kterou si vyžádá, odkdy a v jakém režimu pobytu pobývala na území České republiky svědkyně T. H. T., státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky přede dnem 15. 11. 2007. Opatří také rozhodnutí Policie České republiky, Inspektorátu cizinecké policie v Kladně, o povolení jejího trvalého pobytu na území České republiky, o němž se zmiňovala svědkyně D. B., jímž však dosud nebyl proveden důkaz. Při novém projednání a rozhodnutí věci se bude zabývat též naplněním znaku trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle §171d odst. 1 tr. zák., kterým je „neoprávněný pobyt na území republiky.“ Po takto doplněném dokazování, pokud se neobjeví potřeba dokazování ještě doplnit jinak, soud provede hodnocení všech důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a ve věci znovu rozhodne. Pokud soud obviněného znovu uzná vinným žalovaným trestným činem, nesmí opomenout, že znaky trestného činu, pro který je obviněný stíhán, jsou obsaženy v §171d odst. 1 tr. zák. i v §171d odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž v případě posledně uvedeného ustanovení je povinností soudu též uvést, v čem spočívá znak „zorganizoval“ trestný čin uvedený v §171d odst. 1 tr. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek